Ztracená stopa

No co si budeme povídat je to hrozně naivní film a taky když si pak člověk přečte jak pohraničníci už od mala cvičili tyto hodné pejsky jenom k primárnímu cíli roztrhat na kusy každého nebožáka který v té době nechtěl žít v ČSSR tak to dostává trochu jiný rozměr, ale pořád platí, že pro tyhle agitky sloužící jako nábor do armády které se mimochodem jenom jinak a jinde točí pořád mám slabost. Je to dokonce v barvě, což je na tu dobu bomba a podobně jako v jiných filmech z 50 let s účastí spousty budoucích hvězd, tak proč ne.60% (01.08.2019)

I ve svém druhém filmu dostal Karel Kachyňa nelehký úkol natočit film s propagandistickou námětem. Přesto však podle mě nevznikla jen obyčejná pohádka v barvách o našich hrdinných pohraničářích. Zásluhu na tom vedle samotného Kachyni má podle mě hlavně Eduard Cupák, jehož postava vojína Pavla Kříže není úplně černobílá. Je to hrdina, který to jako jediný umí s psem bouřlivákem Bujarem, ale v něčem je to i taková křehká a citlivá duše. Filmu nechybí "povinná" zápletka o zlém diverzantovi trávícím pohraničářům jejich psy. Díky té druhotné linii příběhu s E. Cupákem jsem se nakonec po velkém váhání rozhodl dát filmu 3 hvězdičky. (24.01.2020)

V roce pětapadesát bych asi klidněji spal, kdybych věděl, že mě střeží takováhle rota se znakem Psohlavců na límečkách uniforem... :-) A teď vážně. Tohle je další film z těch šílených let, zde se nebuduje, zde jde také o vážnou věc a to ostrahu hranic. Jak víme, na hranicích se vyskytují zlouni a ty je třeba chytat. Na osudu jednoho z čerstvě nasazených pohraničníků, který má neustálé problémy s velitelem, protože jak on sám říká - není správný voják - nám Kachyňa předvedl jak to měli tehdá kucí složité. Jako svého psa dostane navíc polodivokého Bojara, který se každého bojí, ale který si útlocitného Cupáka zvolil za páníčka. No, nakonec to budou možná právě oni dva, kteří dopadnou místního škůdce... Ale to se nechte přkvapit! Jako pejskař dávám o hvězdu víc, snad i proto, že tátá měl také německého ovčák a kupodivu se jmenoval Bojar. Dvě lahvičky s jedem. * * (07.02.2016)

Hezká pohádka o pejsích a jejich páničcích ( československých pohraničnících). Na film se hezky dívá, není ani moc dlouhý, odehrává se v krásné přírodě a herecké výkony se dají snést, hllavně práce se psy musela být velmi složitá. Na druhou stranu mě nemile překvapilo, že film režíroval Karel Kachyňa, ale je pravda že každý musí někde začít a většinou je to od píky ( ta ovšem v tomto případě není až zas tak hrozná). Jinak pro milovníky pejsků je to povinnost. (25.05.2013)

Než se z génia Karla Kachyni stal renomovaný a svým způsobem absolutně nezaměnitelný režisér, musel točit bláboly poplatné tehdejší době. I jeho druhý film není výjimkou a příběh o pohraničnících, kteří zodpovědně brání svoji vlast trpí ideologickou nášivkou. Dramatický konec lapení zákeřného nepřítele státu v podání Ilji Racka oslavuje jejich práci a obranu státních hranic. I přesto film má jakous takous dobrodružnou rovinu a cvičením psů pohraničníky aspoň lehce zaujme. Kamera už vystrkuje růžky a probouzí nadějnou budoucí práci Jaroslava Kučery. Líbila se mi i moudrá bačova slova v situaci, kdy k němu přijde zamilovaný mladý pohraničník Pavel Kříž (Eda Cupák) a svěřuje se mu s trably se svou dívkou. Na to mu starý bača odpoví následující slova : "Bolesť je ako búrka, zahrmí a potom zase slnko svítí..." (09.09.2019)