Obchod na korze

Scénář: Ladislav Grosman, Ján Kadár, Elmar Klos .. Zlo vzniká ze strachu. Danajský to dar, taková prohitlerovská trafika. Navíc, když je i se starou bábou, která pranic nechápe princip arizace v hluboce fašistickém Slovensku. Fantastický Jozef Kroner a Ida Kaminska v hutném příběhu černé minulosti našich slovenských bratrů. Obchod na korze jest nelibý pohled do těchto dějin a na věčné časy bude připomínat lehkovážnost a fatálnost tehdejších rozhodnutí. Vyprávění začíná zlehka, prostupuje jím humorná lehkost ze života manželského páru, ale spád následných událostí, které prostého Tona Brtka cupují v jeho rozpolcenosti, dělá ze snímku zatraceně tragickou a velice působivou podívanou. (02.10.2007)

Skvostně se pracuje s tolika rovinami a ambivalentností "já jsem přece dobrý člověk, vždyť i arizuji v podstatě proti své vůli, navíc když z toho něco kápne, ale potichu, to nemusí nikdo vědět, hlavně když mám klid" i vykreslením všech postav, které korzují před obchodem, v něm či za jeho světnicí. Je to hravé formou (schovávání se před divákem/kamerou je přesně tím, co by jeden čekal, že s tím přišel Herz) a funguje to v mnoha polohách, umí to být nevydíravě emocionální, všichni hrají s gustem a určující je jednání postav a nikoli deklamující proslovy, ke kterým by to mnohé jiné tvůrce svádělo. Nejde o sondu do duše slovenského národa skrze adresování tisovsko-hlinkovských historických kostlivců, ale o sondu do duše obyčejného člověka pod tlakem doby. Tečka. Právě díky tomu je to nadčasové. Celé to však pohnojí závěr, kdy ze všech nabízejících se vyústění, je to použité zdaleka (ale zdaleka) tím nejméně zajímavým; a v důsledku tedy i nejméně působivým. Kdyby "to" aspoň bylo učiněno vědomě... S ohledem na to, jak je se stěžejním dilema po celou dobu nakládáno, jde od Grosmana až o nedůstojně lacinou cestu "jak z toho ven". (12.02.2021)

Ladislav Grossman je pôvodom Slovák z Humenného, Ján Kadár je tiež Slovák, pomocný režisér bol Juraj Hertz, pôvodom Slovák z Kežmarku, ktorý o niekoľko rokov neskôr natočil jeden z najlepších českých filmov, aké kedy vznikli, všetci herci s výnimkou Idy Kaminskej, sú Slováci, dej predlohy sa odohráva v Humennom, film je situovaný do bližšie nepomenovaného východoslovenského mesta (i keď v jednej scéne Króner spomína rieku Laborec, ktorá preteká Humenným), natáčalo sa v Sabinove; Kadár - Klos dovtedy natočili niekoľko dobrých filmov, pri Obchode už boli zohratá autorská dvojica, po celosvetovom úspechu ocenenom okrem iného aj Oscarom sa ich spolupráca skončila, Ján Kadár odišiel do ameriky, kde natočil niekoľko filmov, no neprerazil, Klos ostal v Česku, no bez svojho partnera bol bezmocný a do konca života natočil už len asi dva nie veľmi vydarené filmy; Obchodom na Korze sa však stali obaja nesmrteľní, podobne ako samotný film, ktorý je sám osebe geniálny, nielen skvelým citlivým príbehom s hlboko morálnym posolstvom, no najmä kongeniálnymi hereckými výkonmi všetkých zúčastnených s ústrednou dvojicou na čele a množstvom silných scén, výbornou réžiou, kamerou i hudbou, skvost našej kinematografie (nech už si to "našej" vysvetľuje kto chce, ako chce); (15.11.2007)

"Kde zákony ubližujú nevinným, tam je ámen. Aj s temi, co jich porobili."                                                                          Začátek filmu je pohodový, z pohledu na kolečko chodících vězňů se přenesema na vyhrávající orchestr a svátečně oděné lidí rázující po korze. Tóno zpočátku vyzerá ako bežný podpantofláč, nechává se kučírovat ráznou manželkou. Pomalu se začínají odkývat jak rodinné vztahy, tak nahlížíme i sousedům pod pokličku. Tóno dostává jako pozornost švagra dekrét na židovnký krámek, který z něj má udělat boháče.Jaký danajský dar dostal se Brtko dovídá hodně rychle. Vdova Lautmannová nežije z obchodu, ale z toho, co jí bohatší židé věnují. Navíc nechápe smysl Tónovi návštěvy a chová se k němu jako ke svému synovi. Obludnost Tisova fašistického-katolického režmu se vykresluje na osudu drobných postaviček z malého města. Tóno se dostává do nezáviděníhodné situace, kdy spolupracuje jak snacistickými tisovci, tak i s persekuovanými židy. Sám se tak dostává do ohrožení života. Závěr příběhu je o to smutnější, že zánik vdovy způsobí ten, který ji chtěl vlastně zachránit neboť se nemohl rozhodnout, co vlastně onou zachránou je.                                                                            "Netreba veci zhlahčovať, kde je jim ťažko na srdci."                                                                                                        Film je zapotřebí vnímat jako jedinečnou výpověď doby, protože právě v tom je unikátní. Žádný jiný film neodlahuje tak deatilně krátké období Slovenského štátu právě tak, jako Obchod na korze. Dnes jde vlastně o film historcký. Je patrný mistrovský rukopis filmařské dvojice Ján Kadár a Elmar Klos s precizním vykreslením jednotlivých postav i postupné otevírání děje i detaily, které podrthují atmosféru. (Zde čapí rodinka, ženy na tržišti Tónkův pes Esenc snad vyjadřující pověstné "jádro pudla"?)                                                                                                                                                              Kdo se při první projekci upřímně diví, za to tento film dostal Oskara, má mé plné pochopení. Z pohledu dnešní kinematografie se může zdát pomalého tempa kde se vlastně nic pořádného neděje. Ale kdo si dá tu práci a pustí si film znovu, najednou s překvapením zjistí, že postavy ožijí, dialogy mají najednou smysl, vystoupí skutečnosti, které si dřív nepostřehl. Ale kdo se nazajímá o dějiny nebo dává přednost válečným dramatům plných detonací a střelby, nezná tvorbu 60. let, ten zůstane s největší pravěpodobností nezasažen. A já si vážím každého, kdo má odvahu přidělit filmu tolik hvězdiček, kolik cítí.                                                                                                                                                                   "Nie je dobre všetko vedieť. Naopak, čím vie člověk menej, tým je mu nekedy lepšie." (30.11.2014)

Jeden z nejlepších filmů československé historie, jehož kvalita a výjimečnost byla stvrzena historicky prvním oceněním Americké filmové akademie za nejlepší cizojazyčný film a který tak vlastně opticky mezinárodně odstartoval (spolu s Menzelovými Ostře sledovanými vlaky o rok později) československý filmový zázrak šedesátých let - tzv. novou vlnu... Velký demýtizační účinek a přitom malé komorní drama - to v sobě spojuje snímek Elmara Klose a Jána Kadára. Tihle dva tvůrci se přes svou dosavadní tvorbu poplatnou režimu a době, plnou dobového schematismu a ideologie (Hudba z Marsu atd.), pustili, z části již svým předcházejícím strhujícím snímkem Smrt si říká Engelchen, do nerovného souboje se státní propagandou - demýtizovat období samostatné slovenské státnosti. Místo tendenčních filmů o Slovenském národním povstání a politicky uvědomělém konání slovenského lidu se pokusili vykreslit (alespoň zpočátku na pozadí politické poptávky samozřejmě) xenofobii Slovenského štátu napojeného na tehdejšího symbolického nepřítele číslo jedna - nacistické Německo. Příběh Tóno Brtka a jeho árizace malinkého židovského obchůdku se však vymkl očekávanému záměru a přerostl v trpké a bolestné podobenství o podstatě zrůdnosti totalitního systému, v němž je část osob zbavena lidských práv a vystavena genocidě. Výborně je tu vykreslena postupně narůstající atmosféra strachu a a zesilujícího tlaku na jedince (excelující Jozef Kroner). Zprvu jednoduchý příběh obžalovávající fašismus a nacionalismus se tak zvrhl v hořkou sondu do duše slovenského člověka a poukázal na to, jak nebezpečná jsou ozubená kola jakéhokoliv totalitního systému, jenž není vystaven na principech humanity a lidskosti a jenž svou kinetikou drtí i zprvu slušné a nezmanipulované lidi... (19.06.2007)