Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V tomto filmu se scenárista a režisér Woody Allen vrací do dob, kdy rozhlas býval ještě králem, kdy vstupoval do domácností Newyorčanů, působil na jejich sny a touhy, ovlivňoval jejich životní styl. Tvůrce se nevyhýbá prvkům nostalgie, přestože si uchovává smysl pro komediální konstrukci příběhu, zejména zřejmé je to v rovině dialogů postav. Skrze veselé i trapné osudy jedné židovské rodiny na přelomu 30. a 40. let nenápadně načrtává portrét americké společnosti, chystající se na vstup do války. Woody Allen, jenž se v obraze neobjeví (jeho hlas zazní jen v komentáři), se nechává unášet vzpomínkami na vlastní dětství. Malý chlapec zde vystupuje jako jakýsi průvodce po své poněkud ukřičené a hádavé rodině i celém rozsáhlém příbuzenstvu. Režisér buduje svět běžných, zdánlivě nedůležitých událostí, jimiž jeho hrdinové žijí a z vnějšku vstupuje společenské dění - ať již to byla legendární a šokující rozhlasová adaptace románu Války světů (budoucího filmového režiséra Orsona Wellese), přepadení Pearl Harboru Japonci, anebo vtíravé dobové reklamy. Děj je poskládán z drobných střípků, jediná větší epizoda sleduje obyčejnou dívku Sally Whiteovou (Mia Farrowová), která se ze servírky vypracuje až na rozhlasovou hvězdu. Důležitou úlohu při navození tehdejší reality má pečlivě vybraná dobová hudba, a tak tu zazní skladby známých skladatelů Colea Portera, Kurta Weilla, Rudolfa Frimla. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (141)

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Dnes žije svet s televízorom a počítačom, ale na prelome 30 a 40 tých rokoch stredobodom každej americkej rodiny bol rozhlas, ktorý jednotlivé rodiny spájal s blízkym ale aj vzdialeným svetom. Rozhlas im priniesol aj vážne správy o prepadnutí Pearl Harboru, ale ľudia neboli nadšení, že im reportér prerušuje ich zábavu produkovanú rozhlasom. Film poukazuje na situáciu v starej židovskej rodine, ale aj v celej americkej spoločnosti, ktorá sa začala pripravovať na vojnu. Aj od malých deti sa očakávala pomoc národu, ktorý bol vo vojnovom stave. Museli zbierať železo a sledovať more a v ňom nemecké a japonské ponorky. Režisér buduje svet bežných, nedôležitých udalosti, ktorými žijú ľudia až nakoniec sa pridáva každodenná vojnová prítomnosť 2. svetovej vojny s plnou vážnosťou.. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

80. léta Allenovi svědčila, sázel tehdy jednu pecku za druhou. Nejsem si jistý, jestli Zlaté časy rádia je jeho nejlepší snímek a po pravdě řečeno o tom pochybuji (např. Lásku a smrt mám radši), ale zcela jistě jde o jeho nejosobnější film, ve kterém vyznal lásku ke všemu, co formovalo jeho dětství a dospívání. Trochu podobné Amarcordu nebo naší Obecné škole, přinejmenším v rovině nostalgického ohlédnutí za časy dávno minulými. Allen dovedně mixuje realitu s fikcí, na svět se dívá očima trochu romantického a trochu rošťáckého kluka, který zkouší, co mu okolí dovolí. Skvělé je vyobrazení rodinných příslušníků, které si zahráli Allenovi oblíbení a dobře sehraní herci. Zvlášť part Miy Farrow a její legendární prodavačky Sally je famózní a výborná je i Dianne Wiest v roli vdavekchtivé tety. Allenovo ohlédnutí do minulosti je milé, druhá světová válka tvoří pouze okrajové pozadí a osudy hrdinů ovlivní spíš zákeřný útok Marťanů ze slavné rozhlasové hry Orsona Wellese. Zlaté časy rádia, to je skvělé retro, výborné herecké obsazení a v neposlední řadě i úžasná hudba. Celkový dojem: 85 %. ()

Reklama

MarekT 

všechny recenze uživatele

V souvislosti s režijními múzami Woodyho Allena se filmoví historici nejčastěji obrací k Bergmanovi, tento film ale ukazuje, že by se nemělo v různých medailoncích mluvit jen o něm - po "Stardust Memories" se jedná o v pořadí druhou poctu tvorbě Federica Felliniho, zde odkazující snad na všechno typické pro známého italského režiséra, až se skoro chce říci: "A m'arcord". Krom drobných podobností nejen se zmíněným Amarcordem (první kontakt se sexualitou), ale také La dolce vita (válečné tajemství malého Woodyho dle mě parafrázuje slavnou scénu na pláži) či 8 1/2 (zhasnutí světel) mě trochu překvapilo, jak se povedlo převést Felliniho trademark - obskurní postavičky, vypravěč, etc. tak, že působí originálním dojmem a především autobiograficky. Vyprávění o životě mimo rozhlasový entusiasmus je podle mě další silnou stránkou snímku - například si myslím, že pokud Woody skutečně vyrůstal v takové společnosti, kde předmětem sváru byl třeba i Tichý oceán, tak se ani není čemu divit, že je s ním taková zábava. :-) Díky tomuto zaměření příběhu se povedlo odborat i jednu moji tradiční nejistotu - když například v českých filmech vidím různé dětské skupinky, nemám moc víru v každý jejich pohyb, nemluvě o jednotlivých replikách. Snad poprvé jsem se dokázal vcítit do zobrazeného potěru, například proto, že tato vize není daleko od toho, k čemu se sám ohlížím, jen rozhlas v devadesátých letech už dávno přenechal své místo televizi. Plně se mi tak potvrzuje Allenovo postavení v mé hirearchii - trochu mě i mrzí, že vedle filmařiny se nevěnuje také psychologii, pokud by to šlo, chodil bych k němu v průměru na dvě sezení za den a za dva týdny by možná o mě věděl více než barová zpěvačka Sally o svých newyorských spoluobčanech. :-) Stejná slova samozřejmě platí i v tomto komentáři již několikrát zmíněném FF. "Zlaté časy rádia" u mě zaujímají shodou okolností podobné postavení jako italské 8 1/2 - pomyslný Midasův dotek zafungoval lépe na jiných místech (v případě Woodyho bych mohl jmenovat asi pět snímků), nicméně pro tenhle krajíc jednoho velkého filmového chleba mám zvláštní slabost. O hodnocení nejsem na pochybách. P.S. Herecké obsazení sice je v nostalgických snímcích tohoto rázu méně podstatné, nicméně zaujalo mě nečekané cameo Diane Keaton - v první chvíli jsem ji dokonce nepoznal. ()

K.B.L. 

všechny recenze uživatele

Tento film od Allena nebude patřit mezi mé nejoblíbenější. Vadí mi na něm jakási necelistvost, útžkovitost. Taky mě už začíná lehce popichovat neustále stejné obsazení (cca 15. film, co jsem viděla). Oceňuji ale Miu Farrow, která hrála lehce přihlouplou slečnu naprosto dokonale. Také se mi líbila úvodní scénka s lupiči. ()

viperblade 

všechny recenze uživatele

Radio Days není nejlepší z Allenovy tvorby, ale tenhle film má něco do sebe. Něco, co mě prostě nutí dát snímku lepší hodnocení. Woody vzpomíná na své dětství strávené pronásledováním německých ponorek, pozorováním nahých dam a hlavně posloucháním rádia. Možná je to ta nostalgie, která z tohoto filmu čiší z každého záběru, možná je to tím, že jsem si při filmu zavzpomínal na své dětství (byť jsem nehledal ponorky či neposlouchal tak moc rádia, jako Woody.) Takhle by to šlo, Woody. 80 %. ()

Galerie (36)

Zajímavosti (15)

  • Holčička, která spadla do studny, jejímž neštěstím se film inspiroval, se ve filmu jmenuje Polly Phelps, ale ve skutečnosti se jmenovala Kathy Ficus. (Facillitant)
  • Dětství malého Joea má mnohé společné rysy s dětstvím samotného Woodyho Allena: žil společně s babičkou, dědečkem, strýčky a tetami; navštěvoval hebrejskou školu; s kamarády chodíval na pláž pátrat po německých letadlech a lodích; měl tetu, která neustále navazovala nové známosti, ale nikdy se nevdala; jeho sousedi byli komunisté. (Matty)
  • Larry David v roli souseda komunisty a William H. Macy v roli hlasatele na silvestrovské oslavě jsou sice slyšet, ale na scéně se mihnou jen krátce. [Zdroj: Jason Bailey – kniha Woody Allen – Kompletní průvodce tvorbou] (Facillitant)

Související novinky

Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN

Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN

21.01.2011

Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (více)

Reklama

Reklama