Obžalovaný

"Pane předsedo, mňe se občas zdálo, že ty papíry podepisoval tak ňejak mechanicky..."Aby všetko klapalo, tak ako má, tak súdruh Kudrna zaviedol kapitalistické metódy( v socialistickom zriadení!). A hneď je jasné, prečo film putoval do trezoru. Cieľovými prémiovými odmenami treba ľudí motivovať. Nikto nebude pracovať nadčasy, soboty a nedele za pár drobných, to dá rozum. Otázka je, o koľko tie sľubované prémie umelo nadhodnotiť, aby sa priživili ďalší. Kudrna bol dobrák, tak ho využili. Sám pracujem v tomto stavbárskom prostredí, takže postava Kudrnu mi bola veľmi blízka. Kadár a Klos stvorili vynikajúci film zo súdneho prostredia, určite jeden z naj na túto tému, aké som videl. Norinberský proces to síce netromflo, ale z našich končín je to naozaj niečo výnimočné. Vlado Muller a jeho nervové výpady pri pojednávaní nenechajú diváka v kľude. Je to konverzačný film a napriek tomu sa nudiť nebudete. Skvelý príbeh, skvelá réžia, fantastický Vlado Muller a film ktorý je pre mňa veľkým prekvepaním. Vzhľadom na rok výroby, nemám, čo by som vytkol.100%. (22.07.2012)

Každý režim staví svou legitimitu na ideálech, ale každý cynicky počítá s tím, že životem poučené obyvatelstvo to nebude brát vážně, neb ideály vtělené v hesla se přece hodí jen na presidentské standarty, státní znaky a volební plakáty. Z tohoto hlediska je stoupenec, který režim vezme za slovo, nebezpečnější než nepřítel. Film o ideálech / iluzích přicházejícího Pražského jara. Možná byli tvůrci filmu z dnešního pohledu naivní, ale ne cyničtí. (22.04.2012)

Pánové Kadár s Klosem se zlepšují film od filmu a už nyní mají mojí plnou pozornost. Zatím co u jejich režijní prvotiny únosu jsem víc než kvalitu hodnotil zábavnost filmu, tak tady už jde opravdu do tuhého, respektive se tu ťalo do živého a po pravdě mě ani nepřekvapilo, že po roce 68 šel ten film do trezoru. Přeci snímek kde soudruzi by vyhodili soudruha za to, že by se držel postupů a elektrárnu do provozu neuvedl a když se postupů nedržel a elektrárnu do provozu uvedl, zatím co jiní nakradli co se dalo, tak za to stanul před soudem se asi moc do krámu nehodil. Každopádně skvěle vygradovaná záležitost, kde už jen málo chybí k úplné dokonalosti.90% (08.06.2019)

Nielen kedysi v Hollywoode natočili Otto Preminger alebo Billy Wilder napínavé súdne drámy. Naše špičkové režisérske duo prispelo svojou troškou diváckeho napätia, etických otázok a moralizovania v dnes takmer neznámom Obžalovanom. Vystačili si aj bez vraždy, k maximálnemu diváckemu zážitku stačí aj všednosť každodenného života...Vlastne nie až v tak všednom prípade, ale pre režim veľmi príznačnom. Jedna miestnosť, viacero svedkov, obžalovaných, ani zďaleka nie jednostranných sudcov a prokurátorov a zopár flashbackov. Nemá to chybu. Perlička na dne československej kinematografie. (27.02.2014)

Zdánlivý paradox - špičková, mezinárodně ceněná tvorba ve vrcholné době režimu, který demokracii znal z hodně velké vzdálenosti a ještě proti své vůli - je snadno vysvětlitelný. Generace, ideály, hodnoty a kvality První republiky nezanikly ani Mnichovem, ani únorovým pučem. Novotného období navíc bylo počátkem souznění krize ingotového socialismu a naprosté bezradnosti diktatury o další budoucnosti společnosti. Angažovanost a idealismus naivnější a poctivější části vládnoucí - nebo se alespoň na vládě podílející části společnosti - vyvolávala iluzivní představy, že systém je možno zachránit dílčími reformami. Sporá výprava, ale nosné téma, skvělá režie i vynikající herci z těchto východisek dokázali vytvořit nadčasové dílo, jehož předlohou byla vcelku nevýrazná drobná próza redaktorky Rudého práva Lenky Haškové. Československý žák i tady ukazoval svému ruskému učiteli, jak má vypadat výuka, čeho všeho by se měla týkat a jak vyznívat. Po dvaceti letech ozvěny Pražského jara začaly oživovat i sovětské prostředí. Asi nejblíže záběru Obžalovaného stojí podobně založené pracovní drama Alexandra Gelmana Prémie. (25.08.2007)