Smrt si říká Engelchen

Výborný obraz partyzánského odboje, který už rázně nakračuje z klasického narativu do moderní podoby, která se zde prezentuje až překvapivě svěžím způsobem (pohledy očima postav, roztřesená ruční kamera, nechronologické asociativní flashabacky...), navíc hrdiny našeho národa nijak nešetří a bere je i jako záminku pro rozpoutání slušné existenciální krize ve skvělém výkonu Jana Kačera, kterému rozervanci nesmírně seděli. Některé scény hlavně díky naprosto přesnému střihu jsou dodnes působivé a dynamické (úspěšná partyzánská akce, která ústí i v první známky zlepšování Pavlova stavu, odchod Marty z pokoje, který je doprovázen flashbacky daleko drastičtějším odchodem jiné důležité ženy, naléhavé obrazy z úprku v horách, které plně souzní s Pavlovou touhou znovu se vrátit do života a nechat vše za sebou), Kadár a Klos zde naplno projevily svou sílu po všech stránkách, k Obchodu na Korze už byl jen nevelký krůček. (27.12.2009)

Netradiční, ale upřímný hold odbojářům, který se obejde bez patetických frází i emocionálních výlevů. Kadár s Klosem sice některé hrany Mňačkova románu zaoblily, ale jen ku dobru věci. Absence rozhovorů na téma poválečné vlády, na niž si už tehdy komunisté brousily zuby, mýtí jakoukoliv ideologickou myšlenku na minimum a zůstává tak jenom fungující filmařina, které není možno se nepoddat a nezbývá než dvě hodiny sledovat drsnou procházku v okolí Ploštiny, ze které si divák musí zákonitě něco odnést. (16.01.2008)

V Československu, podobne ako v Sovietskom zväze nevznikali iba ideologicky jasne vymedzené naivné vojnové filmy s heroickým hrdinom, obraňujúcim a tak budujúcim novú povojnovú budúcnosť socialistickej vlasti. Niektoré filmy, ako napríklad Engelchen, sa podobnej schematickosti zďaleka vyhli. Že sa jedná o adaptciu knihy, som si vôbec neuvedomoval, čo len dokazuje genialitu našich dvoch legendárnych tvorcov. Film je zapamätania hodný okrem množstva rozoberaných aspektov ako herectvo alebo výprava aj mnohými pravdivými bonmotmi, ktoré nás vždy akoby pichnú do mysli počas sledovania plynulej sekvencie. "Aby som skrátil vojnu, zabil by som aj vlastného brata". Nech mi nikto nehovorí, že by po rokoch strávených na fronte nič podobné nevyslovil. (26.02.2014)

...na tú dobu netradične dlhý film,ktorý sice má klad v tom,že sa snažil o väčšiu reálnosť zobrazovaného,ale na druhej strane pomerne neprehladný a to nespôsobila len dlžka filmu,ale neustále návráty do minulosti -opakovane do bezvedomia prelínanie súčasnosti a minulosti........ až do nezrozumitelnosti. Mnohé nedopovedané,nezodpovedané a koniec hmlistý. moja zaujímavosť: Filmovanie prebiehalo v Gottwaldove a Beskydách. (dyfur) (30.12.2013)

"Ať Vám chlapci odpustí pánbůh na nebesích..." Příběhy podle skutečných událostí jsou vždy velmi silné. Zvláště když jsou vyprávěny očima očitých svědků. Mladý partyzán Pavel v podání Jana Kačera (jak tenhle člověk mě svými hereckými výkony ze 60. let dokáže vždy úplně odzbrojit), jež "nemá nemocné jen nohy", se těsně po válce postupně upamatovává na smutnou historii spojenou s vypálením osady Ploština. Smutnou o to více, že je spojena se zbabělostí těch, kteří měli být silní a utrpením těch úplně bezmocných. Kdo a co za to vše vlastně může? Pýcha ba skoro bohorovnost partyzánů v okamžicích, kdy vítězství se zdálo být tak nadosah? Jejich přílišná velkorysost v kontaktu s německými zajatci či neschopnost rozpoznat zrádce ve vlastních řadách? Zdá se to být tak jasné....Ovšem "jasné je vše až v dějepise, ale když jste v tom, děláte chyby..." (03.07.2017)