Reklama

Reklama

Román slovenského prozaika a novináře Ladislava Mňačka "Smrt si říká Engelchen" vyšel poprvé v roce 1959 a ihned zaujal čtenáře i kritiku nevšedním pohledem na tehdy už zprofanovanou partyzánskou tematiku. Mňačko svůj příběh líčí na základě autentických prožitků. Aniž by glorifikoval, přikrašloval, aniž by se přidržoval schematického dělení charakteru na černé a bílé, dává velký prostor psychologické kresbě postav, šokuje netradičním pojetím literárních i lidských konvencí, v každém případě však čtenářům poskytuje do té doby nevídaně otevřený obraz jedné stránky partyzánského odboje. Téměř filmová stavba románu zaujala scenáristickou a režisérskou dvojici Jána Kadára a Elmara Klose, tvůrce, kteří zásadním způsobem obohatili naši kinematografii (Obžalovaný, Tři přání, Tam na konečné, později Obchod na korze). Film Smrt si říká Engelchen měl premiéru v roce 1963, v době, kdy neopakovatelná generace našich filmařů vykročila do světa a začala oslňovat svými úspěchy. Kadár a Klos, přestože byli o generaci starší, nezůstali za svými mladšími kolegy nijak pozadu, v dokonalé tvůrčí symbióze přijali postupy i poetiku nové vlny ve svůj vlastní svébytný výraz podložený samozřejmou profesionalitou a letitou zkušeností a vznikl tak jeden z nejpozoruhodnějších filmů 60. let. Dvojí časová rovina filmu i psychologicky složitá kresba hrdiny příběhu Pavla daly mimořádnou příležitost Janu Kačerovi, jehož citlivé civilní herectví obohatilo postavu mladého, těžce zraněného partyzána, o nové a netušené duševní dimenze. Jednu ze svých největších filmových rolí (zde postava Marty) dostala slovenská herečka Eva Poláková, jejíž předčasný skon v roce 1973 byl pro slovenské divadlo opravdu těžkou ztrátou. (Česká televize)

(více)

Videa (7)

Rozhovor 4 - Pavel Taussig

Recenze (184)

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Výborný obraz partyzánského odboje, který už rázně nakračuje z klasického narativu do moderní podoby, která se zde prezentuje až překvapivě svěžím způsobem (pohledy očima postav, roztřesená ruční kamera, nechronologické asociativní flashabacky...), navíc hrdiny našeho národa nijak nešetří a bere je i jako záminku pro rozpoutání slušné existenciální krize ve skvělém výkonu Jana Kačera, kterému rozervanci nesmírně seděli. Některé scény hlavně díky naprosto přesnému střihu jsou dodnes působivé a dynamické (úspěšná partyzánská akce, která ústí i v první známky zlepšování Pavlova stavu, odchod Marty z pokoje, který je doprovázen flashbacky daleko drastičtějším odchodem jiné důležité ženy, naléhavé obrazy z úprku v horách, které plně souzní s Pavlovou touhou znovu se vrátit do života a nechat vše za sebou), Kadár a Klos zde naplno projevily svou sílu po všech stránkách, k Obchodu na Korze už byl jen nevelký krůček. ()

Isherwood 

všechny recenze uživatele

Netradiční, ale upřímný hold odbojářům, který se obejde bez patetických frází i emocionálních výlevů. Kadár s Klosem sice některé hrany Mňačkova románu zaoblily, ale jen ku dobru věci. Absence rozhovorů na téma poválečné vlády, na niž si už tehdy komunisté brousily zuby, mýtí jakoukoliv ideologickou myšlenku na minimum a zůstává tak jenom fungující filmařina, které není možno se nepoddat a nezbývá než dvě hodiny sledovat drsnou procházku v okolí Ploštiny, ze které si divák musí zákonitě něco odnést. ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

V Československu, podobne ako v Sovietskom zväze nevznikali iba ideologicky jasne vymedzené naivné vojnové filmy s heroickým hrdinom, obraňujúcim a tak budujúcim novú povojnovú budúcnosť socialistickej vlasti. Niektoré filmy, ako napríklad Engelchen, sa podobnej schematickosti zďaleka vyhli. Že sa jedná o adaptciu knihy, som si vôbec neuvedomoval, čo len dokazuje genialitu našich dvoch legendárnych tvorcov. Film je zapamätania hodný okrem množstva rozoberaných aspektov ako herectvo alebo výprava aj mnohými pravdivými bonmotmi, ktoré nás vždy akoby pichnú do mysli počas sledovania plynulej sekvencie. "Aby som skrátil vojnu, zabil by som aj vlastného brata". Nech mi nikto nehovorí, že by po rokoch strávených na fronte nič podobné nevyslovil. ()

dyfur 

všechny recenze uživatele

...na tú dobu netradične dlhý film,ktorý sice má klad v tom,že sa snažil o väčšiu reálnosť zobrazovaného,ale na druhej strane pomerne neprehladný a to nespôsobila len dlžka filmu,ale neustále návráty do minulosti -opakovane do bezvedomia prelínanie súčasnosti a minulosti........ až do nezrozumitelnosti. Mnohé nedopovedané,nezodpovedané a koniec hmlistý. moja zaujímavosť: Filmovanie prebiehalo v Gottwaldove a Beskydách. (dyfur) ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Ať Vám chlapci odpustí pánbůh na nebesích..." Příběhy podle skutečných událostí jsou vždy velmi silné. Zvláště když jsou vyprávěny očima očitých svědků. Mladý partyzán Pavel v podání Jana Kačera (jak tenhle člověk mě svými hereckými výkony ze 60. let dokáže vždy úplně odzbrojit), jež "nemá nemocné jen nohy", se těsně po válce postupně upamatovává na smutnou historii spojenou s vypálením osady Ploština. Smutnou o to více, že je spojena se zbabělostí těch, kteří měli být silní a utrpením těch úplně bezmocných. Kdo a co za to vše vlastně může? Pýcha ba skoro bohorovnost partyzánů v okamžicích, kdy vítězství se zdálo být tak nadosah? Jejich přílišná velkorysost v kontaktu s německými zajatci či neschopnost rozpoznat zrádce ve vlastních řadách? Zdá se to být tak jasné....Ovšem "jasné je vše až v dějepise, ale když jste v tom, děláte chyby..." ()

Galerie (12)

Zajímavosti (11)

  • Filmovanie prebiehalo v Gottwaldove a Beskydách. Natáčalo sa aj v obci Podkopná Lhota. (dyfur)
  • Přibližně v čase 07:15, kdy ve snu honí Pavel (Jan Kačer) v domě Engelchena, je vidět na závěsu stín člověka s kamerou na rameni. (Globus_Jirka)
  • Příběh je inspirován skutečnými událostmi z konce války na Vizovicku, kde se v obci Ploština (ve filmu Paseky) skrýval partyzánský oddíl. Po jeho odchodu Němci obec vypálili a vyvraždili 24 jejích obyvatel, aniž by jim partyzáni pomohli. (Letní filmová škola)

Reklama

Reklama