Death Is Called Engelchen
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jan Kačer, Eva Poláková, Martin Růžek, Blažena Holišová, Pavel Bártl, Ezard Haußmann, Otto Lackovič, Vlado Müller, Oľga Adamčíková, Miroslav Macháček (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Román slovenského prozaika a novináře Ladislava Mňačka "Smrt si říká Engelchen" vyšel poprvé v roce 1959 a ihned zaujal čtenáře i kritiku nevšedním pohledem na tehdy už zprofanovanou partyzánskou tematiku. Mňačko svůj příběh líčí na základě autentických prožitků. Aniž by glorifikoval, přikrašloval, aniž by se přidržoval schematického dělení charakteru na černé a bílé, dává velký prostor psychologické kresbě postav, šokuje netradičním pojetím literárních i lidských konvencí, v každém případě však čtenářům poskytuje do té doby nevídaně otevřený obraz jedné stránky partyzánského odboje. Téměř filmová stavba románu zaujala scenáristickou a režisérskou dvojici Jána Kadára a Elmara Klose, tvůrce, kteří zásadním způsobem obohatili naši kinematografii (Obžalovaný, Tři přání, Tam na konečné, později Obchod na korze). Film Smrt si říká Engelchen měl premiéru v roce 1963, v době, kdy neopakovatelná generace našich filmařů vykročila do světa a začala oslňovat svými úspěchy. Kadár a Klos, přestože byli o generaci starší, nezůstali za svými mladšími kolegy nijak pozadu, v dokonalé tvůrčí symbióze přijali postupy i poetiku nové vlny ve svůj vlastní svébytný výraz podložený samozřejmou profesionalitou a letitou zkušeností a vznikl tak jeden z nejpozoruhodnějších filmů 60. let. Dvojí časová rovina filmu i psychologicky složitá kresba hrdiny příběhu Pavla daly mimořádnou příležitost Janu Kačerovi, jehož citlivé civilní herectví obohatilo postavu mladého, těžce zraněného partyzána, o nové a netušené duševní dimenze. Jednu ze svých největších filmových rolí (zde postava Marty) dostala slovenská herečka Eva Poláková, jejíž předčasný skon v roce 1973 byl pro slovenské divadlo opravdu těžkou ztrátou. (Česká televize)
(více)Videa (7)
Recenze (184)
Ve své době zcela jistě film mezinárodních parametrů. Po filmařské stránce se i dnes jedná o působivou a úctyhodnou podívanou, která udivuje dynamickými obrazovými kompozicemi i osobitou střihovou interpunkcí. Můj osobní problém byl čistě emoční. Ten retrospektivní způsob vyprávění mi úplně nevyhovoval (pravidelné střídání přítomnosti s minulostí film rytmicky trochu brzdí) a i díky němu mi těch 129 minut přišlo opravdu dlouhých. Nic to ale nemění na tom, že Kadár a Klos prostě točit uměli. Klobouk dolů. 6/10 ()
Všechno je jasné až v dějepise. V životě dělá člověk chybu za chybou. Až takhle jsem to nečekal. Vynikající, absolutně politicky nekorektní a nadčasovým způsobem vyprávěné (tehdy ještě flashbacky nebyly moc v módě) válečné drama od našich prvních držitelů Oscara. Vynikající Jan Kačer a Otto Lackovič. 93%. ()
Veľmi dlho som čakal na opakovanie tohto filmu v televízii. Dočkal som sa a som nadmieru spokojný. Film je produktom tvorivej explózie v šesťdesiatych rokoch. Filmársky a hudobne je dokonalý, herci na čele s Janom Kačerom odvádzajú maximum, zložitosť vzťahu partizánov a miestneho obyvateľstva, odtabuizovanie partizánov a realistické zábery z exteriérov robia z tohto filmu prelomovú záležitosť v oblasti zobrazovania udalostí z II. svetovej vojny a z hľadiska súčasného diváka pôsobia nadčasovo, čo je dôvod, pre ktorý by ho mal vidieť. Mňačkovu predlohu som nečítal a tak som zbavený pokušenia porovnávať ich. Btw Za statečnost pod nepřítelem se medaile neudělují. ()
...na tú dobu netradične dlhý film,ktorý sice má klad v tom,že sa snažil o väčšiu reálnosť zobrazovaného,ale na druhej strane pomerne neprehladný a to nespôsobila len dlžka filmu,ale neustále návráty do minulosti -opakovane do bezvedomia prelínanie súčasnosti a minulosti........ až do nezrozumitelnosti. Mnohé nedopovedané,nezodpovedané a koniec hmlistý. moja zaujímavosť: Filmovanie prebiehalo v Gottwaldove a Beskydách. (dyfur) ()
Expresivní válečné drama o skupině česko-ruských partizánů, jehož tvůrci od prvních minut zejména skrze černobílou kameru a hudbu Zdeňka Lišky usilovně budují tísnivou a skličující atmosféru. Retrospektivně vyprávěný příběh nabídne několik silných scén, výborného Jana Kačera v hlavní roli, přesvědčivě relativizuje dobro a zlo (postavy partizánů mají daleko k jednorozměrným šlechetným hrdinům), zcela postrádá jakýkoliv patos, nemístný patriotismus, a úlevnou katarzi v závěru také raději nečekejte. Menší problém mám jen s poněkud rozvláčným tempem, kvůli němuž už tak poměrně dlouhý film bohužel subjektivně působí ještě delší. I tak ale Smrt si říká Engelchen souhrnem všech svých kvalit s přehledem strká většinu novodobých českých a slovenských filmů do kapsy... 80 % ()
Galerie (12)
Zajímavosti (11)
- Jan Kačer (Pavel) prohlásil: „Natáčelo se to 132 dní a já měl doma rodinu, v Ostravě celý den zkoušel, o půlnoci sedl na vlak, dojel do Prahy, tam stálo auto a odvezlo mě do Liberce, kde se točily Beskydy, ačkoliv za Ostravou byly ty opravdové. Ale pan kameraman měl v Krkonoších chatu, a tak se točilo tam. Já ten film z duše nenáviděl. Pak se stal zázrak, že byl poslán do Moskvy, a já jel poprvé v životě na festival.“ (farfalla)
- Příběh je inspirován skutečnými událostmi z konce války na Vizovicku, kde se v obci Ploština (ve filmu Paseky) skrýval partyzánský oddíl. Po jeho odchodu Němci obec vypálili a vyvraždili 24 jejích obyvatel, aniž by jim partyzáni pomohli. (Letní filmová škola)
- K dojmu autentičnosti snímku přispělo i použití dokumentárních záběrů z osvobozování Zlína, které na jaře 1945 natočil Elmar Klos. (Letní filmová škola)
Reklama