Smrt si říká Engelchen

( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "Za chvíli bude po všem a každý před tebou bude muset smeknout !!" - "Promiň, že budu vulgární, ale za statečnost pod nepřítelem se medaile neudělují !!" S Obchodem na korze se běžte vycpat, protože ten ani zdaleka nedosahuje leitmotivu a odkazu tohoto filmařského skvostu, byť by se tomu zdálo být právě naopak, protože tvůrci mezi těmito dvěma snímky ušli ohromný kus cesty profesního růstu, a že skvostem Smrt si říká Engelchen často řazen mezi snímky československé nové vlny bezesporu je, kterým pánové Ján Kadár s Elmarem Klosem znovu potvrdili přinejmenším dvě věci, totiž že punc jakéhokoliv ocenění většina diváků - rádoby odborníků neumí ve vší povrchnosti pominout a pak taky fakt, jak moc se laická i odborná (ne)shovívavost vůči filmařovu uchopení literárního předobrazu vyvinula v neotřesitelné paradigma, s nímž se především zde operuje tak často, až se nestačím divit !! Když se nám tvůrci strefí do noty, i nad parafrázováním a fatálními odklony od knižní inspirace přivíráme oči, v opačném případě se stalo zvykem plivat kolem sebe a upozorňovat na rozdíly obou forem jako na filmařský prohřešek bez jakékoliv logické a objektivní argumentace !! Otázka, proč tomu tak je, by se však dala zodpovědět jen velmi těžko, rozhodně se totiž nedá mluvit o nešvaru pouze posledních let, osobně se mi zdá jako nejpravděpodobnější vysvětlení neschopnost jednotlivce přijmout jiný než vlastní pohled na dané téma spojená s jakousi subjektivizací literárního příběhu, kterou posiluje a striktně rámuje míra vlastní fantazie !! Snímek samotný se inspiruje nesmírně poutavým stejnojmenným autobiografickým románem Ladislava Mňačka, jedné z nejvýznamnějších postav slovenské moderní literatury, který patřil na sklonku války ke členům partyzánského oddílu Ploština pojmenovaného podle pasekářské osady nedaleko Valašských Klobouk, kterou 19. dubna 1945 nacisté prostřednictvím zvláštní jednotky SS Josef za podporu zmiňovaných partyzánů vypálili, přičemž v plamenech našlo svou smrt více než dvacet osob !! Mňačko knihu, kterou řadím dlouhá léta ke svým srdcovým záležitostem, koncipuje jako nelineární, ve své podstatě spíš prostřednictvím pásma vzpomínek retrospektivní, vyprávění partyzána Volodi, jehož Kadár s Klosem ve svém scénáři překřtili na Pavla Kubice, toho si zahrál ve své životní roli Jan Kačer, který toho času leží v nemocnici v osvobozovaném Zlíně s poraněnou páteří a nehybnýma nohama, při vyhánění Němců totiž schytal zásah do zad !! Zpočátku bojuje se svým svědomím, zlobí se, že vůbec přežil a přemýšlí o sebevraždě, leží na něm totiž stín masakru v Ploštině i jeho vlastní nemohoucnost, když celé dny a noci musí nehybně pozorovat stěny pokoje, plný hořkosti obtěžuje doktora Brázdu, v jehož roli exceluje Martin Růžek, i sestry, které se o něj starají, v čele s Eliškou, do níž se postupně zamiluje a jíž vlastně i celý svůj příběh prozrazuje.. Na kopanici k partyzánům se rozhodl přidat dobrovolně, postupně se vydobyl respekt a uznání, plní stále zodpovědnější úkoly, až mu svěří výslech četníka z Brodu, kam ho doprovází tajemná Marta, s níž se nakonec vyspí jako se svou první ženou, postupně se z nich stávají milenci !! Martu, která coby informátorka partyzánů spí s nacistickými pohlaváry, však zanedlouho zbije německý generál, a tak šéf partyzánů Nikolaj souhlasí s pomstou, zatarasí jim cestu, všechny esesáky postřílí, přičemž sama Marta generála v afektu zabije. Při té příležitosti zabaví důležité dokumenty, které poté předají příslušníkům Rudé armády, a samozřejmě i zbraně, následně zajmou dva nacistické důstojníky, jednoho zabijí na místě, druhého až poté, co je dovede ke svému vojsku, které partyzáni odzbrojí a nechají uprchnout, což se však jeví i přes blížící se konec války jako velmi riskantní rozhodnutí, které pouze nastiňuje, jak moc všichni znechuceni nekonečným zabíjením toužili po míru !! Voloďa v Kubisově vile, kde se znovu setkává s Martou, zjišťuje, že přijelo Jagdkommano se svým šéfem Skorzenym a pobočníkem Engelchenem, kteří dostali za úkol partyzány zlikvidovat, aby tak umožnili ústup německých vojsk ze Slovenska !! Do oddílu se přihlásí dva muži, Baťa a Machů, z nichž Kadár s Klosem použili pouze druhého jmenovaného, ti vypadají jako gestapáčtí provokatéři, nicméně chybí důkazy, znovu se setkáváme s motivem, kdy i partyzáni nechtějí zabíjet zbytečně, a tak oba muži zůstávají v oddíle na zkoušku, což se nakonec ukáže jako fatální chyba, protože oba muži utečou při nehodě s pancéřovou pěstí, když se Nikolaj zmrzačí a nakonec i zastřelí !! Novým šéfem zvolí Grišku, který v podání místy až démonického Otty Lackoviče ve filmu prochází opravdu velmi zajímavou proměnou ze suveréna v lidskou trosku, opouští Ploštinu a rozdělují se do tří skupin, když Petrova i s Voloďou má odlákat Němce, aby se ostatní mohli usídlit v průsmycích !! Cestou zachrání dva německé dezertéry, kteří se k nim přidávají a ještě týž večer se osvědčí při přepadení konvoje, následně se vrací na Ploštinu, kterou však naprosto zdrcení již najdou v troskách, nicméně se nakonec rozhodnou pokračovat a pomstít tak masakr, když Němce nadále provokují a utíkají před nimi po celých Beskydech, na Pulčinách se jim dokonce povede postřílet velkou část Jagdkommanda, nakonec se přidávají k ostatním partyzánům a doprovázejí Rudou armádu horami do Zlína, kde pomáhají s osvobozováním !! Po nějaké době strávené v nemocnici se začíná Voloďovi vracet do nohou život, dokonce začne znovu chodit a dozvídá se o Martině sebevraždě, nakonec se loučí doktorem Brázdou a hlavně se sestrou Eliškou, která ho vlastně přivedla znovu k životu, a se se slibem, že se vrátí, odchází hledat Engelchena, o Skorzenyho se totiž již postaraly spojenecké tajné služby !! Schválně jsem se rozhodl rozvést právě děj knihy, aby mohl každý sám posoudit, jak moc si česko-slovenské režijně scénáristické duo Kadár, Klos dovolilo pozměnit i samotný děj příběhu a zaoblit jeho hrany, aniž by na toto někdo z uživatelů hlasitě a ublíženě upozorňoval, o tom, že vlastně ten nejzásadnější motiv knihy obsažený už v samotném názvu, myslím od počátku jasně beznadějný úprk partyzánů před stíhacím komandem vedeným krutým důstojníkem SS Engelchenem, tedy česky Andělíčkem, jehož jméno naopak postavy snímku docela naprázdno zmiňují nesčetněkrát, vlastně zůstává poměrně nenaplněn, raději ani nemluvím !! Právě zde lze velmi dobře spatřovat, že ne vždy většina uživatelů - diváků - kritiků stojí naprosto skálopevně na straně autora knižního předobrazu, i když vlastně tvůrci chápou danou látku tak trochu z jiného úhlu, ostatně Mňačko svůj román napsal velmi živým jazykem, jeho vyprávění mělo místy až neskutečný spád s finální gradací, tak silnou, že si o ní snímek může nechat jen zdát, ostatně i jinak fantastická psychedelická hudební složka Zděňka Lišky zesiluje dojem z poněkud odlišné stylizace, především rozvleklejší a snad i dramaticky hutnější, na niž pánové Kadár s Klosem vsadili !! Osobně však rozhodně netvrdím, že by tím snímek nějak silně utrpěl, protože zejména jako památník jedné velké tragédie a bezejmenných hrdinů, když navíc dokonale demýtizuje válečná klišé, funguje naprosto bezchybně !! Na druhou stranu je však konečné vyznění snímku, ač se to na první pohled nemusí zdát patrné, režimu nesmírně poplatné, podporuje totiž nenávist k Němcům, obhajuje pomstu a sám hlavní hrdina odráží Mňačkovo v té době ještě silně rudé přesvědčení, když se těší na nové lepší uspořádání společnosti po válce, v čemž ho podporují stateční sovětští partyzáni, kterým ani další osud naší země není lhostejný.. Ostatně díky knize lze i lépe chápat poválečný vývoj, o což zůstává filmový divák dokonale ošizen, po pasážích, v nichž Mňačko uvažuje, v čem například selhala první republika, proti nimž lze jen velmi obtížně hledat nesouhlasné argumenty, ve filmu rozhodně nenajdete ani památky !! Největší výhradu bych však dokázal najít v obsazení některých klíčových charakterů, především žoviální ruský důstojník Nikolaj v podání Vlada Müllera i Eva Poláková jako patetická Marta znovu odkazují na silný odklon od předlohy a zlehka potápí stěžejní stránky filmu !! (25.02.2014) (méně) (více)