Tam na konečné

Nenápadná, ale pohlcující sonda do života lidí z obyčejného činžáku stojícího na periferii světa, říznutá trochou psychologie a špetkou neorealismu. Kadár a Klos natočili působivý film opřený o perfektně napsané a ještě lépe zahrané charaktery. Vladimír Ráž se role alibistického zmetka zhostil s takovou bravurou, až se mi z něho otvírala kudla v kapse. Snímek je pádný argument k mému názoru, že výborné filmy se u nás točily ve všechno obdobích, dokonce i v těch zamořených budovatelskými dramaty a zoufale šablonovitými agitkami. (27.07.2022)

Nesmyslně předabovanými hlasy vykolejený snímek o smyčkách ze „smyčky“ mě nemohl nezasáhnout již periferním světem, který zobrazil. Mám slabost pro ta místa, kam se ještě ta podivná prkna s tolika zrádnými propadly, která znamenají svět, nerozšířila a kde je život nadále autentickým, plným všech divoce rozbujených pocitů, ať slastných či bolestných. Spleť intimních dramat, soustředěných k horoucímu ohnisku (ohništi) domova, rodiny, mi však přišla poněkud názorně edukativní: sonda do přirozeného nešlechtěného bytí převažovala v moralitu. Komorně podaná polarita ženství a mužství, poněkud vyhrocená, tento osten ještě zesílila: proti charakterním ženám stojí bezvýjimečně slabí muži, podléhající svým slabostem, kterým obětují život svůj i svých bližních – a zvláště žen… Postrádal jsem hlubší vhled do těch elipticky podaných osudů, které mě čímsi – snad příbuznou slabostí – přitahovaly. Byl bych rád z těch nezachycených stop odečetl i cosi z toho, co jsem sám zapomněl, ale dostal jsem jen nepsychologické mnohomluvné repliky či kultivovanou hysterii ženského rodu. To vychýlilo a zkreslilo celek a přišlo mi, že si jen listuji v sešitku s mravoličnými historkami, místo abych se střetl s někým, koho bych mohl znát ze tmy ranního zrcadla… (27.01.2018)

Na svou dobu nesporně velmi kvalitní >socialisticky (neo)realistické< drama, kterému sice z dnešního pohledu trošku škodí až příliš schématicky pojatý příběh (dle předlohy tehdy populárního Ludvíka Aškenazyho), bezesporu však jak svým námětem, tak filmovým zpracováním i hereckými výkony patří k tomu nejlepšímu z československé kinematografie celých padesátých - a vlastně až do nástupu >nové vlny< i šedesátých let... Je až s podivem, jak málo tenkrát stačilo pánům K&K k natočení působivého (černobílého) filmu, kterému dominují výborné, zcela civilní herecké výkony, Evy Očenášové a Vladimíra Ráže v rolích nesourodého mileneckého páru obzvláště. Zajímavá je i hudba, pro celovečerní hraný film zde debutujícího a později velmi úspěšného skladatele filmové hudby Zdeňka Lišky. (20.08.2006)

Kvalita filmu vynikne na pozadí doby, v ktorej bol nakrútený a pri porovnaní s filmami, ktoré boli v tých rokoch dokončené. Pohľad dnešného diváka, bez nostalgickej veľkodušnosti pre pamätnícke filmy, bez akceptovania doby a podmienok ich vzniku, odhalí schématickosť scenára, nedotiahnutosť pri realizácii a množstvo ďalších nedostatkov, ktoré neprekryjú ani niektoré výborné herecké výkony. Slabšie tri hviezdičky vyjadrujú celkový dojem, ktorý som z filmu mal. (09.03.2010)

Vskutku vyvedené a vykreslené drama vztahů partnerských a rodinných. Čtyři dějství čtyř dnů čtyř ročních období ve čtyřech bytech jednoho domu na konci i na počátku světa. Naděje, strach, osamělost, očekávání, destrukce, smíření a víra ve svazcích i jednotlivě. Samota je tíživá a zhoubná. Kde hledat, a především nalézt, vhodný typ partnera? Ne vše, co se z počátku jeví jako splnění tajného snu, je ta správná volba a v okamžiku se prvotní nadšení mění jen v hlubší trápení. Pocit stálé jistoty je jen mámení a rostoucí břicho žen a dlouhá nepříjemná kocovina. Strach se utápí v alkoholu, v útěku a v manipulaci. Bez vysněné budoucnosti a s možností nepříjemného sváru kdesi v mlze v dáli v zasněžených očích osamělé ženy. Slzy se stírají sirným sopečným květem před dalším transem obav z marnosti. Hlavní postavou všech dějství je půvabná a svěží vysokoškolská studentka Olina (zajímavá Eva Očenášová s hlasem Aleny Kreuzmannové). Její příprava na samostatnost je přerušena nečekaným příslibem s trvalým následkem a konečným hledáním cesty ze začarovaného kruhu nejasných a vnucovaných hodnot. A úsměv je vystřídán obavou. Hlavní mužskou postavou je pokrytecký lékárník magistr Karel Martinec (skvělý Vladimír Ráž). Tento ješitný egoista, přelétavý ve svých cílech a citech, je nesmlouvavý manipulátor své dočasné družky. Přináší naději a zanechává zkázu a nechuť k celému mužskému pokolení. Výraznou postavou je věčný opilec Pešta (vynikající Martin Růžek). Chtěl by vychovávat svou dceru, ale nedokáže zastavit svůj volný pád až za konec světa do sněhových vloček na tramvajové trati. Další výraznou postavou je sousedka Oliny a zdravotní ošetřovatelka Maruna (příjemná Jana Dítětová), osamělá ve své lásce k nepřítomnému manželovi a nesnesitelně vtíravým pokušením po tělesné rozkoši. Poslední důležitou postavou je maličká Peštova dcerka Hanička (roztomilá Karla Svobodová) a její strach z dění kolem ní. Z dalších rolí: laskavá sousedka ze zdola s překvapivě splněným životním snem Kovandová (Marie Brožová), její tichý a spravedlivý manžel Kovanda (Vladimír Hlavatý), Hančina starostlivá babička a domovnice Malá (Anna Melíšková), Marunin neodbytný a vytrvalý nápadník a letec (sympatický Petr Haničinec), či další ze sousedů a suchopárný a vlezlý Olinin nápadník Brzobohatý (Josef Kemr). Ano, život v osamění je trudný, život s nevhodným partnerem je očistcem. Každý chce nalézt svou spřízněnou duši a smysl vlastního života. Jen cesty se liší podle míry bolesti a utrpení při pohybu vpřed, či beznadějí volného pádu při neschopnosti vyrazit do svého života. Je to prokreslené a stále silné ve své působivosti zobrazení konce i začátku světa. (31.08.2016)