Tři přání

Začína to vtipnými hádkami malého bezvýznamného podnikového právnika s jeho krásnou a márnivou manželkou a prerastie to do veľkého rozprávkového príbehu. Zase som objavil jeden skvost z dôb dávno minulých, a práve z jedného z najhorších období budovania socializmu. Režisérske a scenáristické duo je svojou tvorbou výnimočné a film sa tak odlišuje od všetkého, čo som z tej doby v čs tvorbe videl. Naviac tá kritika rôznych aj socialistických neduhov dáva filmu veľkú nadčasovosť. –––– Vidíš, vidíš, kolik zla nadělají peníze? Když nejsou. –––– Já už vážně nevěděl. Jsem podvodník, nebo nejsem? –––– Jaký já býval charakter, dokud jsem chodil pěšky. (19.07.2024)

"Nejde o to, co řekl, ale co mohl říct!" Kousavá pohádková satira s výbornou ústřední dvojicí (z toho, jak stoprocentně se povedl jejich dabing, by si dnes měla brát studia příklad), doslova kouzelným Bohušem Záhorským a zajímavou rolí pro Vlastimila Brodského. Nemá snad jediné vyloženě nudné místo. (30.01.2016)

„Vidíš, vidíš, kolik zla nadělají peníze…když nejsou.“ Velmi jasná satira, která apeluje na morální zásady diváka (závist, udavačství, touha po penězích a majetku), ale stejně tak se velmi odvážně (!) strefuje i do socialismu. Jinak je to více než slušná zábava, s několika kvalitními hláškami, scénami (nejvíc se mi líbily perfektní hádka a karetní partička) a svérázným pohádkovým dědečkem v podání výborného Bohuše Záhorského. A když si k tomu připočtu ještě krásně otevřený konec, který si divák může domyslet sám, vidím to celkově na slabší, ale přece jenom plný počet. „Nějaká vleklá choroba v rodině, nebyla by? Kloubový revmatismus? Neni…nebo aspoň TBC, nemá někdo u vás doma?“ – „Bohužel.“ – Ježiš to je smůla, to je smůla.“ (09.12.2012)

Výrazný film, který upozornil na věci, o kterých se doposud mlčelo. Svorník mezi komunálními satirami let padesátých (viz. např. Kadár-Klos: Hudba z Marsu) a hořce ironickými pohledy na soudobý život z let šedesátých. Příběh jako vystřižený ze života je konfrontován s pohádkou, která umožní mladému právníkovi, aby si mohl žít spokojeně i v socialismu. Výborný Bohuš Záhorský - nejlepší dědeček, kterého jsem v jeho podání viděl, dobrým tahem bylo i obsazení hlavní dvojice jugoslávskými herci - Radé Markovičem a Taťjanou Beljakovou, jsou příjemně civilní a hlavně neokoukaní, i když v detailech si příliš snadno všimnete jižanských rysů, které vám kazí iluzi českého právníka a jeho ženy. Největší hodnota filmu spočívá v tom, že nastolil otázku rozhodování, jaký postoj zaujmout k socialistické společnosti, a zároveň rozdělil věci, které se smějí a nemohou říkat. Což záhy poznali tvůrci na vlastní kůži. Film se promítal až po pěti letech. Zatímco stejnojmenná divadelní hra dál plnila kasu Městských divadel pražských. Soudruzi-činovníci si holt plně uvědomovali, že film je masový prostředek. Titul může působit vedle filmů šedesátých let jako ukázněnější starší bratr, který jemně kritizuje společenské nešvary v kruhu přátel, ale na druhé straně, první může být jen jeden. (10.02.2004)

Neuvěřitelně vtipný a zároveň velmi hluboký snímek, který si pro sebe málem ukradne Bohuš Záhorský. Ústřední dvojice rozhodně není špatná, ale přece jen nechápu, proč bylo třeba představitele dovážet, když u nás bylo kvalitních herců dost a dost. Když si člověk představí, co by s těmi rolemi dokázali třeba Václav Voska s Irenou Kačírkovou... I tak ale krásný film, kupodivu s platností dodnes, a mistrná komedie. (29.11.2008)