Three Wishes
Kamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří SternwaldHrají:
Rade Markovič, Tatjana Beljakova, Bohuš Záhorský, Vlastimil Brodský, Růžena Lysenková, Heda Marková, Ota Motyčka, Libor Palisa, Josef Beyvl (více)Obsahy(1)
Jakou šanci má pohádka, když ve světě řádí socialistický realismus? Smutný hrdina příběhu Petr (Rade Marković), řadový právník stavebního podniku, se tísní v malém bytě na Žižkově spolu s manželkou a starými rodiči a zoufale zápasí s nedostatkem peněz. Jednou v přeplněném trolejbusu nabídne starému pánovi (Bohuš Záhorský) místo k sezení a za dobrý skutek je štědře obdarován. Neznámý stařík je totiž pohádkový dědeček. Petr od něj dostane kouzelný zvoneček a možnost vyslovit tři libovolná přání. První dvě mu ovšem proklouznou mezi prsty. Pro to třetí si užaslý muž musí vzít čas na rozmyšlenou... Režiséři Ján Kadár a Elmar Klos vytvořili během padesátých a šedesátých let minulého století výraznou autorskou dvojici. Podařilo se jim společně natočit osm dlouhometrážních hraných filmů. K nejlepším z nich patří Smrt si říká Engelchen a Obchod na korze, který v roce 1965 získal jako první český film Oscara. Film Tři přání, na kterém se s oběma tvůrci jako spoluscenárista podílel Vratislav Blažek, vznikl v roce 1958, ale do distribuce se dostal kvůli ideologické kritice až o pět let později. Velmi rychle si však získal oblibu diváků. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (98)
Nemohu uvěřit, že Kadár-Klos s tímto scénářem prošli skrz schvalovací komise. Velice silná a úderná satira na 50tá léta a vůbec na lidské pachtění po štěstí. Opravdu tomu nevěřím a nedivím se, že na sjezdu v Martině toto soudruzi odrovnali tvrdou kritikou. Časem to sice stratilo na síle, narozdíl od Bílé paní. Přesto tuto komedii mám raději, je více ze života a hlavní postava je mě velice podobná-jen nevím jak já bych se s jejím dilematem vyrovnal a to vlastně neví nikdo. Zazvoní, či nezazvoní? ()
Příjemná pohádka, která vyrukuje se zbraní nazvanou satira a milým dědečkem, který nevinně nabídne hodnému muži tři přání, ale ještě netuší co tím způsobí. První dvě přání si hlavní hrdina nepromyslí a ani neužije, protože v dědečka nevěří a promarní je na nesmyslech, které mu mají dokázat, že dědeček opravdu má schopnost plnit přání. To co se začně dít po vyřknutí posledního přání je čistá satira a kritika doby perfektně vytvořená až do detailů. Naštěstí konec filmu není jako z pohádky a na kopci nezazvoní zvonec. ()
Co se z počátku může milně jevit jako socialistická agitka je ve skutečnosti ostrou protirežimní satirou s mnoha kouzelnými scénami (ten sníh na konci tomu vévodí), jugoslávským Mastroianim a letmým nádechem italských neorealistických filmů. Kadár a Klos vytvořili hybrida mezi klasickou českou komedií a něčím mnohem zajímavějším. ()
Zazvoní či nezazvoní? 1) V prvním plánu snímek působí jako komunální kritika. Brzo se však ukáže, že za ní je pohled na tehdejší režim a jeho půvaby. Co dnes nejvíce překvapí, je nadčasovost snímku. I dnes by šlo natočit jízlivou satiru se stejnou zápletkou._____ 2) Zajímavé jsou reálie. Vidíme, jak fungovalo zásobování (špatně). Zaujme nás životní úroveň podnikového právníka se zaměstnanou manželkou, zejména bydlení v pavlačovém domě se společným občas vodyprostým venkovním vodovodem. Náš právník si tedy na vysoké noze nežije, a k tomu vyfasoval takovou megeru (manželku)._____ 3) 37letý Srb Rade Markovič a 24letá Chorvatka Taťána Beljakovová dodali snímku zahraniční šmrnc a 52letý Bohuš Záhorský dotyk nonšalantní elegance. Ještě by to chtělo poněkud zdlouhavý a chvílemi ponudnělý snímek trochu prostříhat a zdynamizovat._____ 4) Chruščov se svými kukuřičnými lány slavně vybudoval socialismus a tak i Československá republika nezůstala pozadu (socialismus v naší vlasti zvítězil - ústava 1960). Do atmosféry úspěchů se společenská kritika nehodila. Až po malém uvolnění po XII. sjezdu KSČ v roce 1962 mohl být snímek spolu s dalšími sedmi filmy s pozastavenou distribucí uveden do kin. Ani se nesvlíkej, dnes se nedělá. Jde se manifestovat, teď to hlásili. Manifestanti s otrávenými ksichty nesou transparent s heslem Zvyšujeme produktivitu práce. ()
Já jako nevím, jak může bejt někdo tak zoufale nepřipravenej, navzdory skautský popř. pionýrský výchově. Každej normální, racionálně uvažující člověk má už přeci dávno rozmyšlený, co by si přál, kdyby náhodou někde vyskytl kouzelnej dědeček/ryba. Samozřejmě má ty přání poněkud kategorizovaný, musí odhadnout, co ten děda ještě zvládne a co né. Takovej, co dává možnost za pouhopouhý puštění si sednout, evidentně žádný eso nebude, to bude hodně lacinej děda. Takže na něj nemá smysl vytahovat nějaký složitý přání, jako třeba celosvětový odstranění utrpení. Vždyť von brblal i proti nevinnýmu přání, mít hodně peněz, že prej to rozvrátí národní hospodářství. Ech bóže, a ten truhlík hlavní hrdina mu nebyl schopnej vysvětlit, že milión sem milión tam ani v chudé socialistické ekonomice nemůže udělat ale vůbec nic. No jo no, holt právník, ekonomický ani jiný souvislosti mu vůbec nedocházej. Jinak vyznění tradiční, přitroublé, zkrátka člověk by neměl snít o spokojeném životě, vždyť tím největším štěstím je hákovat v továrně od šesti do dvou a pak doma čučet na telku, kde navíc nic nedávali, páč pravidelný televizní vysílání začalo až v r. 1963. ()
Zajímavosti (23)
- Filmovalo se v Praze okolo Seifertovy ulice a na Příkopech. Nový byt se nachází na Náměstí svobody v Bubenči. (M.B)
- Ve filmu jsou unikátní záběry exteriérů a interiérů Skleněného paláce, lidově Skleňáku v Dejvicích. Je to jedna z nejkvalitnějších předválečných funkcionalistických bytových staveb v Praze. Tento na svou dobu velice luxusní obytný dům, nabízející vysoký standard bydlení, byl postaven v letech 1936–1937 jako nájemní dům pro Zemskou banku. Autorem je Richard Podzemný, který navrhl také plavecký bazén v Podolí. Rovná střecha budovy sloužila jako rekreační terasa se zahradou. V suterénu se nachází velkorysé garáže s denním světlem a protiletecký kryt. K domu náleží také tenisové kurty ve vnitrobloku. (Ivcha)
- V čase cca 4:20 je slyšet hlas z rádia, který oznamuje, že je úterý 25. dubna, 7 hodin ráno. Film byl natočen v roce 1958. Ale 25. dubna bylo úterý jen v roce 1950 a pak až v roce 1961. (budivoj)
Reklama