Akta Pentagon: Skrytá válka

Kromě toho, že je to kvalitní biják, poctivě zpracovávající poctivá témata (právo na informace, povinnost mít svědomí i na vysokých postech a riskovat všechno, rovnoprávnost žen atd. atd.), o čemž je toho napsáno víc než dost, bych za sebe ráda na okraj uvedla, že mě okouzlil tou nenápadnou prezentací vysokého stylu, úrovně dotčené sorty lidí, na níž si přes veškerou neokázalost dával záležet. Prezentací jejich morální jakosti, esence rozumu i citu, smyslu pro rodinu, povolání ve vlastním smyslu slova i cti, nakonec tehdy ještě i u těch bankéřů bylo znát, že je to zasahovalo, že byli důstojní a obměkčitelní, a i ti, kdo stáli se svými názory a postoji proti sobě, se dokázali ctít, a také jejich decentního, ale vytříbeného vkusu a kulturní zušlechtěnosti. *** Jeden nenápadný příklad, který hovoří za všechno: Když dámy opouštějí pánskou společnost, která zavedla řeč na soudobou politiku, cestou do salonku vedou "dámské" řeči o tom, že Lawrence Durrell vydal půvabnou věcičku a že prý píše další sadu románů (a ano, ohlíží se po čtvrté ženě)... Dnes si nedokážu vůbec představit, že bych narazila na čtyři pět dalších vrstevnic obeznámených s Alexandrijským kvartetem, Avingnonským kvintetem a vůbec s osobností Lawrence Durrella, středomořského diplomata a geniálního spisovatele, a to jsem vystudovala literární vědu a ty knihy, stejně zásadní, uchvacující a s ničím nesrovnatelné jako třeba Proustovo hledání ztraceného času, jen ještě s mnohem větším záběrem i geopolitickým a geofilosofickým, neznali už ani mí učitelé. Nikdy by mě nenapadlo, že se s tak případnou narážkou na Lawrence Durrella setkám zrovna ve Spielbergově bijáku. A podobné okouzlení mě v tom snímku potkalo vícekrát. Smekám klobouček. *~ (20.07.2019)

K písaniu komentu sa dostávam až na šiesty deň po zhliadnutí filmu. Celkom slušne ma totiž The Post nažhavil na podobné snímky , ktoré sa zaoberali škandálom Watergate a ilegálneho financovania vojny vo Vietname počas vlády prezidenta Nixona. Najprv som si šupol na náladu Platoon, ktorý som dovtedy ešte nevidel. Potom prišiel na radu Frost/Nixon, ktorý mi čo to osvetlil a dal do súvislosti s týmto filmom, no a pred chvíľou som dopozeral All the President's Men, kde bola k dispozícii kompletne celá redakcia The Post na čele s Benom Bradleem. Tu, pre zmenu, Redford s Hoffmanom vyšetrujú tajné fondy Nixonovej vlády, pričom ich mega prísne utajeným zdrojom je chlapík známy pod prezývkou "Deep Throat" , o ktorom pojednáva zase táto snímka: Mark Felt: The Man Who Brought the White House Down , a ktorú zrovná ťahám. Výborne sa to všetko dokopy doplňa. (20.02.2018)

Spielberg bol kedysi pojem. Dnes mám pocit, že mu to akosi nejde. Nominácia tohto filmu na oscara je podľa mňa nezaslúžená, mám pocit, že sa tam film ocitol hlavne kvôli téme. Američania radi poučujú čo a ako, čo je správne a čo nie. Film nemal ani na nomináciu a právom nezískal žiadnu sošku, ak sa nemýlim. Prvú pol hodinu sa film akosi vlečie, nevedel som sa naladiť a nebavilo ma to. Potom sa to postupne rozbehlo, v závere fajn, ale na štvrtú hviezdu to u mňa nestačilo. Ďalší film z kategórie "akademická nuda" presne ako to Spielberg dal už dvakrát - Amistad a Lincoln. Už by aj stačilo...60%. (15.04.2018)

| Rozpočet: 50 miliónov $ | Tržby: 177,7 miliónov $ | Spielberg prináša príbeh, ktorý bude svojimi etickými otázkami aktuálny aj za 100 rokov. Trafne zvýraznuje potrebu mať "orgán", ktorý si prinajmenšiom posivieti na veci, ktoré sa v mocenských kruhoch dejú. Robí to všetko s dôvtipom, skvelým tempom a geniálnymi protagonistami. Naviac sa tam vykreslila aj línia, ktorá bola mne najbližšie: Keby sa novinárina zaoberala len závažnými vecami, a nie bulvárom, neexistovali by prívlastky k ich oboru, ako: hyeny, paparazzovia, a darmožráči... "S kvalitou raz príde aj úspech". (21.02.2018)

Idilistická a klasicky happy-endová Spielbergovina, která přesvědčí spíše lidi, kteří se tématicky motají kolem novinařiny. Sám jsem nikdy úplně neporozuměl tomu novinářskému hladu vydat cokoliv, co smrdí tajemstvím, i když by to mohlo poškodit samotný stát a je uvrhnout do vězení. Psaní pravdy? Relativní. Služba lidu? V dnešní době docela výsměch. O to větší zklamání poté je, že vlastně ony celé ty Pentagonské listy nejsou ve filmu nějak odhaleny a víceméně o nich víme jen to, že existovaly. Tak či onak, byl jsem mírně překvapen scénářem a režií, protože politické/žurnalistické drama by mě na první pohled téměř jistě uspalo, ale to tomuto filmu zdárně nepodařilo a udrželo to mou pozornost svou solidní strukturou a flowem až do konce. I přes to málo, co se tam děje, tak se to děje nepřetržitě a Hanksův šéfredaktor je dosti energický a zábavný zvedač telefonů, který přímo ztělesňuje onen novinářský drajv. S dovolením úplně nerozumím nominaci Meryl Streep na sošku, protože, při vší úctě, její postava je holt mdle napsaná, důležitosti skoro pozbývající a její závěrečné rozhodnutí, který se musí oplzle otřít o feminismus, v kontextu předchozího děje je prapodivný. Vůbec celý závěr jsou kilogramy nefalšovaného amerického patosu se snahou i o nějaký ten vtípek, který holt kříví ústa, ale u Stevena jsem si už zvykl. Žádná bída, v rámci možností záživný, ale nikterak dechberoucí snímek s nádechem zajímavé aktuální tématiky. Lepší 3* (21.02.2018)