Quills - Perem markýze de Sade

Četl jsem kousek knihy od Markýze de Sade a věřte mi, že tohle je velmi slabý odvar jeho myšlenek. Každopádně tento film nemá kopírovat knihu, ale jen nastínit období francouzské dekadence a příběh okolo Markýze de Sade a to zvládá docela bravurně. Můžeme polemizovat, do jaké míry je tento příběh poupravený americkou produkcí a též se můžeme dohadovat zda-li to bylo málo či naopak příliš zvrácené. Já osobně bych si to možná dokázal představit ještě perverznější, ale to nemění nic na tom, že film ode mě dostane plný počet bodů. Ke všemu Kate Winslet zraje jako víno a spolu s Amelií Warner tvořili neskutečně sexy dvojku. (11.04.2010)

Jsem fanda nemravnosti všeho druhu. Nicméně na prvním místě upřednostňuji osobní zkušenost, následuje sledování vizuálního ztvárnění, pak je knižní zpracování a až na posledním místě je film o psaní nemravností. Quills tak u mne rozhodně měl šanci na úspěch, ale promarnil ji tím, že jsem z něj žádnou vášeň necítil. Když jsem v jednu chvíli dokonce začal fandit panu doktorovi, aby panu markýzovi pořádně naložil, tak jsem pochopil, že s tímhle snímkem jsme se prostě minuli. (16.07.2013)

Musím souhlasit s HoneyBunny, romantická linie Phoenix-Winslet je neskutečná, takové jiskření a touhu jsem dlouho ve filmu neviděla (navíc Phoenix hraje snad nejvíc sexy kněze, co jsem kdy viděla:-), milostná scéna tomu ještě dodá prapodivnou třešničku na dortu. Naopak vztah Caine-Warner je vážně nechutný (je divné, že Simone po sexuálních zkušenostech s tím hnusákem na milostný život úplně nezanevřela, proto se změna na vášnivou holčinu zdá uspěchaná...). Naopak nijak zvlášť mě nezaujala samotná postava Markýze de Sade. Ne že by ho Geoffrey Rush nehrál dobře, ale.... Byl to jen politováníhodný magor, jehož osud i úchylárny mě nechávaly chladnou. (03.11.2006)

Skvělé, úžasně zábavné, žádné zbytečné psychologizování. Podle psychoanalytiků máme v životě jen dvě možnosti: stát se "homo perversio" (ve filmu též citováno) a "homo hystericus". Ten první "homo" se oddává ("nezřízeně") svým tužbám ("perverzím"), přitom však strádá nepokojem, ostrakizací, někdy i psychosomatickým tlakem. Ten druhý se jich (často ostentativně) vzdává a žije běžným všedním životem, plní si své povinnosti a dbá na svá práva, přičemž se jeho tužby propadají do hysterických fantasmat, která mohou v určitých situacích explodovat do nějakého druhu psychotického náslilí. Většina lidí se vklíňuje někam do mezer a pak zjišťuje, že ani kompromisy nikam nevedou (k Lacanově jouissance). Pozn: 1. Za homo perversio se označuje i Slavoj Žižek, nejspíš z obav, aby ho nikdo nepokládal za homo hysterika. 2. Kdyby nebylo markýze de Sade, musel by jím být někdo z nás! 3. (B)lázeňské divadlo a kapela, dialog Markýzy a Collarda, stejně tak jako Markýze a Coulmiera - vskutku akční film. 3. Sadova (nikoli sadistická) perveze = tajné společenství ve dvou. 4. Jdu na zahradu, "aby se mi rytí také vyplatilo"... Ještě něco jako shrnutí (Jean Boudrillard: O svádění, str. 151): "Perverzní osoba se ve svádění mýlí, neboť se ho snaží kodifikovat, zavádět pravidla, uzavírat pakty, a tím ničí jeho základní pravidlo, pravidlo tajnosti, které nesmí být nikdy vysloveno." (06.06.2017)

Mně tedy veškerá provokace a kontroverze zcela unikly. Zahráno a okostýmováno to bylo skutečně bravurně, ale opět mám ten pocit, že forma převálcovala obsah. Je to stále to stejné pořád dokola. Moc zvratů na diváka ve filmu skutečně nečeká. Veškerý děj je vlastně krásně shrnut v obsahu. Jen se tam nepíše, že vlastně nic moc není vidět a veškeré nechutnosti si člověk musí pouze představit. Strašně slabé 2*. (01.06.2013)