První člověk

"Proč letíte na Měsíc, když je tolik problémů tady na Zemi?" Protože - no, myslím, že právě tuhle odpověď jsem ve filmu postrádal, zprostředkování nadšení, s jakým se lidstvo vrhlo do kosmu. Z toho tu zbyly nanejvýš útržky závodu se SSSR. Ano, byla tam věta o nutném posunu hranic a vědění, ale znělo mi to tak "aby se neřeklo". Film je mnohem víc komorním dramatem jedné rodiny než zobrazením cesty od prvního Shepardova skoku po balistické dráze do vesmíru na Mercury až po Apollo. A to komorním dramatem složeným z několika epizod, které málokdy opustí Armstronga a jeho ženu. Je to v tomhle případě škoda, protože se naprosté minimum dozvídáme o vývoji či o ostatních postavách. Např. o Buzzi Aldrinovi nám film ve dvou štěcích naznačí nanejvýš to, že je to chlápek s namaštěným egem, o Collinsovi se nedozvíme už skoro vůbec nic. Posádka tak nepůsobí jako tým, ale jako náhodně sebraná trojka lidí, co byli zrovna k mání. Nějaká společná příprava? Vzájemné vztahy? Střety charakterů? Prakticky nic. Správní hoši mi proto sedli mnohem víc. Co třeba herci? Gosling už mi svým "umím jen tenhle výraz" pohledem leze na nervy a královna Claire taky hraje skoro to samé co v The Crown, tj. sedí a č-kouká. Tím absolutně neříkám, že se na Prvního muže (ano, man, mankind...) kouká špatně. Ale takřka všechno, co se mi tu líbí, zajišťuje precizní technická stránka. Např. let Gemini (vč. nádherného vizuálně hudebního odkazu na 2001 i se Straussem) a Apolla jsou lahůdkové scény, o přistání na Měsíci nemluvě. Adrenalin krásně navodí i úvodní příhoda na X-15. Pochvalu zaslouží i režie, po téhle stránce nemám nač si stěžovat. Jsem hodně na vahách mezi třemi a čtyřmi. A musím říct, že mírné zklamání mě nakonec vede k nižšímu hodnocení, podobně jako třeba loni u Saljutu-7. Čekal jsem zkrátka trochu obšírnější pohled na věc. (19.10.2018)

Damien Chazelle je jeden z nejzajímavějších mladých filmařů současnosti a sám nevím, jestli je lepší jeho Whiplash nebo La La Land. Každopádně díky těmhle dvěma filmům ukázal, že nehodlá být zaseklý u jednoho jediného žánru, takže jsem se na biografii Neila Armstronga a příběh o dobývání Měsíce dost těšil. A částečně jsem dostal přesně to, co jsem čekal a chtěl. Technicky dokonalý film, kterému sluší velké plátno v IMAXu, má skvělou kameru i zvuky a hudbu, díky které není problém bát se při startu Apolla 11 podobně jako u regulérního hororu. Kouká se na to skvěle. Chazelle se ale pokouší vyprávět možná až příliš mnoho věcí, které se okolo celé události odehrály, a těch příběhů pilotů, inženýrů a rodin je tu zkrátka moc. Tak moc, že spousta z nich vyšumí do ztracena a dějově nikam zásadně nevede, nebo nemá takový emocionální dopad, jak by asi tvůrci chtěli. Celkově jde ale pořád o film, který je nutné vidět a pokud možno v co nejlepším a největším kině. V něm se První člověk může srovnávat s Gravitací nebo Intestellarem. Minimálně po té technické stránce. (04.10.2018)

Chladná, odtažitá, realistická výpověď o jednom z největších technologických a vědeckých úspěchů lidstva, která dokáže čas od času v přesně tu pravou chvíli zasáhnout silnými emocemi. Řemeslně zcela bezchybné, využití filmového zrna a IMAX kamer vytváří hlavně při závěrečné misi opravdu dechberoucí podívanou, ale kamera a střih vytváří magické scény a kompozice v celé délce stopáže. Ryan Gosling a Claire Foy nepředvádí žádné herecké zázraky, ale to od nich jejich role zde ani nevyžadovaly. Gosling vlastně znovu hraje svého zádumčivého, tichého hrdinu, kterého jsem už u něj párkrát viděli a Foy v prostoru, který má, dokáže ukázat přesvědčivé emoce. Přes zmíněné klady však film po dějové stránce postrádá vnitřní soudržnost a je spíše sledem útrpných (a tragických) skoro dokumentárních historek na cestě směrem vzhůru k Měsíci. A občas je toho chladu až příliš moc a není to způsobeno jen vakuem nejzazší hranice. Proto "jen" 8,5/10. Vidět to ale v kině (o IMAXu ani nemluvě) plný počet bych dal. Škoda. (31.12.2018)

Čekal jsem to dost jiné, ale dostal jsem poměrně zaujatý a sentimentální film. A sedl mi :). Těžko chtít od životopisného filmu nějakou space operu, to srovnávat snad moc nejde. Pláč nad tím, že jiní dostali málo prostoru, asi taky není ze stejného důvodu namístě. Neil Armstrong byl zajímavý člověk, a film se k němu zachoval poměrně citlivě, ve smyslu předvedení a nesouzení. Říkalo se o něm jako o jediném ateistovi mezi astronauty, že je jím proto, že bůh není letadlo. O tématu se ve filmu cudně mlčelo, to jediné mi snad trochu vadilo. Drama muže, který se pere s tím, jak jeho blízcí jeden po druhém předčasně umírají... s pěknými kulisami... všech pět palců nahoru. (06.02.2019)

Zatímco předchozí snímek Damiena Chazella La La Land oslovil prakticky celou Ameriku (zisk šesti Oscarů není pro mladého režiséra vůbec běžné), jeho další projekt První člověk narazil. Ani ne tak nekvalitou - na to je látka o Neilu Armstrongovi příliš silná -, ale z ideologických důvodů. Všelijakým politickým "pseudovlastencům" totiž nebylo po chuti, že je První člověk především silné rodinné drama a hodně depresivní záležitost. Na Chazellův snímek se nedívá úplně snadno, zvláště když jste nuceni společně s Neilem Armstrongem projít si těžkým životním peklem, než spolu s ním stanete na měsíčním povrchu. O to více si pak uvědomíte, že všechny tyhle vesmírné projekty 60. let minulého století byly jednou velkou sérií nejistot. Díky tomuto přístupu se můžeme plně ponořit do atmosféry daného období a sledovat náročné proces, který slavné události teprve předcházel. Ryan Gosling v roli Neila Armstronga exceluje a Claire Foy tu též předvádí fantastický výkon. Chazellův dvorní skladatel Justin Hurwitz potvrzuje své kvality i bez svého milovaného jazzu. První člověk je mistrovským dílem, aniž by k tomu potřeboval onen typický patos, který se u podobných látek běžně vyskytuje. Za to patří Chazellovi velký dík a "pseudovlastencům" velký výsměch. (05.02.2023)