Nesnesitelná lehkost bytí

Vpodstatě dokonalá ukázka současného vývoje Kunderova mýtu. Od komplexního a hutného textu k řidkému a přežvýkanému příběhu, který je stylizován tak, aby byl "user friendly" pro západní publikum. Naprostá umělost prostředí by nebyla tak důležitá, kdyby právě před / po srpnová atmosféra nehrála v předloze tak důležitou roli. Kaufman evokuje atmosféru hjako klasický nezasvěcenec – všude vypichuje emblémy češství – vlajku, hymnu, Pražský hrad, ale pouhý pohled odhalí, že ve skutečnosti je vše umělé, nepochopené, překroucené. Vrcholem je závěr filmu, kdy je český venkov s nechtěnou ironií zobrazen jako na sorelových obrázcích z 50. let. Dalším problémem (alespoň pro mne) jsou herecké výkony, zejména prachmizerné vystoupení Daniela Day-Lewise, jehož Tomáš je naprosto bez jakéhokoli vnitřního napětí literární předlohy a vystačí si s jedním svůdným pohledem – přičemž únava, skepse a vnitřní exil se kamsi vytrácejí. A do třetice výtka – scénář se narozdíl od vyrovnané a mistrovsky stylizované předlohy zasekává na značné nesourodosti každodenní mluvy a hlubších myšlenek. Vyznívá to v důsledku neobyčejně pateticky a neorganicky. Pochvalu si tak zaslouží několik skvěle natočených okamžiků (vyzdvihnul bych zejména fotografování Sabininých aktů a pak působivě nastříhaný a ozvučený závěr), které mě však v žádném případě nepřesvědčily, že Kaufman natočil soudržný film, hodný Kunderova románu. Nebýt předlohy, byl bych asi shovívavější, ale tenhle film se zkrátka příliš nepovedl. (22.08.2004)

Tak zaprvé, srovnat tenhle film se "Vzpomínkami na Afriku" (viz Jeanne) je nesmysl. Tím se nenechte zblbnout jako já :) Ač se film přímo dotýká doby kterou jsem prožil, tak ve mně nevyvolal nějakou větší odezvu (možná proto, že mě svou délkou téměř uspal :) ... Nic proti erotickým scénám, ale tady je jejich množství dost zbytečné. Taky citové "psí" vydírání si mohli tvůrci odpustit. Prostě - průměrný film, který chtěl být něčím víc, než nakonec je. (10.03.2004)

Tak jo, mluvila jsem o tom s kamarádem; umení je široké téma a má několik odvětví: hudbu, výtvarné umění a pak taky třeba film a literaturu - dva obory rozdělené zvlášť. Milan Kundera vydal roku 1985 knížku Nesnesitelná lehkost bytí. O tři roky později natočil Philip Kaufman film podle Kunderovy předlohy. Je to jeden příběh a jedna hlava, která ten příběh vymyslela, ale jsou to DVĚ SAMOSTATNÁ DÍLA, která mají a také fungují sama o sobě, nezávazně na tom druhém. Ano, je třeba vědět a šířit, kdo za tím vším stojí, ale k čemu jsou autorská práva a obchod s nimi? K tomu, aby si někdo přečetl knihu, potom se podíval na film a držel se za hlavu a prskal, co to jako vidí? Vždyť SMYSL ZFILMOVÁNÍ KNIŽNÍCH PŘEDLOH NENÍ PŘEVÉST VŠECHNO (včetně atmosféry, dojmů z jednotlivých scén, nálad, abstraktních představ i na chlup stejné sdělení), PROTOŽE PAK BY TO NEFUNGOVALO JAKO DALŠÍ SAMOSTATNÉ DÍLO, NÝBRŽ JAKO KOPIE V JINÉM FORMÁTU. Takže si na filmové předlohy klidně plivejte, ale pro názor, nezkreslený knihou nebo stejnojmeným filmem natočeným o deset let dřív. SROVNÁVÁNÍ JE OMEZUJÍCÍ, a omezujeme se jím sami, což je nejhorší. (23.02.2009)

Na Kaufmanově Nesnesitelné lehkosti bytí je nejpozoruhodnější to, že v ní nejlépe fungují okamžiky, které s Kunderovou předlohou nemají moc společného, a naopak nejhůře zde vyznívá snaha nějak do ní toho Kunderu narvat. Třeba zobrazení srpna 1968 vytvořeného pomocí archivních záběrů kombinovaných s těmi filmovými, je úchvatné a pro mě osobně jedním z vrcholů celého filmu; v knize je však tomuto pětiminutovému výjevu věnována snad jen stránka. A tím se ostatně dotýkám jednoho z hlavních důvodů nezfilmovatelnosti předlohy tak, jak by si ji přáli jistě vidět Kunderovi fanoušci: Nesnesitelná lehkost bytí je poskládaná z nechronologicky uspořádaných kapitol, z krátkých výňatků z lidského života, které zkrátka nejdou natočit, protože tam, kde Kundera použije jednu větu, potřebuje filmové médium minimálně minutu, aby ji dokázalo postihnout. Nejvíce si to odskákal asi samotný název filmu, protože zatímco při čtení je vám neustále pomocí nejrozličnějších metafor připomínáno, proč je to jmenuje “nesnesitelná lehkost bytí”, ve filmu o tomto spojení nenajdete ani zmínku. Co se týká úvodních odstavců o Nietzschem, ani mi to nevadí, protože náhodně vytržené úryvky kontinentální filosofie mám jako student analytické filosofie ráda asi tak, jak jen může člověk židovského původu obdivovat myšlenky nacistického Německa, a raději ani nebudu začínat o tom, kolik je toho na tomto Kunderově přirovnání špatně. Pozdější metaforické přirovnání Tomáše k osobě, která je v přítomnosti Terezy zatěžkána břemenem, a přesto si volí život po jejím boku, nicméně v rámci příběhu funguje mnohem lépe a jisté zdůraznění této myšlenky mi ve filmu lehce chybí. To, co zůstalo, je tedy jiná látka než předloha a bylo by asi nefér ji jen kvůli tomu shazovat. Je to film, ve kterém hraje důležitou roli sexualita zdůrazněná neustále se opakující větou: "Take off your clothes," a faktem, že Daniel Day-Lewis souloží s prakticky každou osobou ženského pohlaví, která se objeví na plátně. Film, který na mě i přes nečeské lokace a nečeské obsazení působil česky a který mě i přes svou délku bavilo sledovat. Jinak se připojuji ke komentáři smrt.ky. (13.02.2013)

Svojim spôsobom klasická melodráma, svojim spôsobom atypická melodráma, v ktorej politické pozadie nie je iba podtextom. O románe som nič nepočul, teda ho ani nečítal, čo je pred pozretím filmu výhoda, pretože nepoznáte dej a teda neviete, čo očakávať a nemusíte si porovnávať filmové obrazy s tým, čo ste si vytvorili v hlave. Film sa zaoberá vzťahom dvoch ľudí s odlišnými povahami a videním sveta, na ktorom metaforicky porovnáva "slobodu" vo vzťahu a "slobodu" v represívnom politickom režime, lásku k žene, ktorej voľnomyšlienkársky človek nedokáže byť verný a lásku k vlasti, v ktorej nedokáže byť človek slobodný, vlasti "slabochov". Pre mňa je to hlavne film o tom, ako nájsť vnútornú slobodu v takomto režime a ako nájsť šťastie v láske sebauvedomením a kompromismi. Keď Tomáš našiel svoje malé šťastie vo svojej vlasti, našiel ho aj v manželstve. (14.11.2012)