Nesnesitelná lehkost bytí

Tuzemská Sophiina volba za časů Československa od pražského jara do normalizace. Hlavní genialita příběhu spočívá v samotném názvu "Nesnesitelná lehkost bytí", který vydá za celý román, protože vystihuje podstatu vnímání světa moderního nehladovějícího sentimentálního či romantického intelektuála, jenž hodně ví a uvědomuje si, ale příliš pozdě chápe. Bohužel nemůžu porovnat film s knihou, ale svůj osobitý charakter a obraz tento film určitě má, i když je pořád divné vidět Američany v roli Čechů. (04.08.2012)

Pustit se do zfilmování tak složitého, filozofického a mnohovýznamového románu, jakým Nesnesitelná lehkost bytí bezesporu je, si žádá vekou odvahu. Leč ta samotná ale nestačí... Když se o adaptaci Kunderových děl pokusili čeští tvůrci, dopadlo to o poznání lépe, což bylo zapříčiněno tím, že si vybrali mnohem shůdnější látku. Jak "Já truchlivý bůh" a "Nikdo se nebude smát", adaptace povídek z jeho souboru Směšných lásek a jeho první plnohodnotný román "Žert" skýtají bezesporu větší filmový potenciál, než jeho další romány "Nesnesitelná lehkost bytí" a "Nesmrtelnost". Nádhera a hloubka těchto dvou Kunderových románů netkví v samotném ústředním ději, který tvoří jen jednu z rovin románů. Kouzlo románů je v Kunderových filozofických úvahách, názorech a maličkostech, které na čtenáře dolehnou jen při jejich pozorném čtení. Tento film mě tedy zákonitě musel zklamat... Tři hvězdičky z úcty k Milanu Kunderovi a díky ústřednímu hereckému páru, uhrančivosti Daniela Day-Lewise a panenské kráse Juliette Binoche. (23.11.2008)

Tento film jsem viděl jen jednou a už ho nemám v čerstvé paměti. Od začátku pro mne mělo význam, že se jedná o Kunderu, jehož dvě (jiné) knihy jsem kdysi četl a považuji za hluboké a vynikající (shodou okolností jsem obě viděl i jako film). Druhým velkým očekáváním bylo, že Američané natočili film o Čechoslovácích, odehrávající se v Československu, podle předlohy Čechoslováka. A mohu konstatovat, že v prvém ohledu (Kundera) jsem nebyl zklamán (ačkoli konfrontace s originálem by asi nevyzněla pro film nejlépe) a v druhém (Amíci o nás) jsem byl velmi příjemně překvapen. Cítil jsem se v tom "doma". Bylo poznat na celkovém vyznění i na různých drobných detailech, že se tvůrci snažili skutečně autenticky vystihnout prostředí, v němž se příběh odehrává. V různých věcech to samozřejmě neladilo (např. hlavní hrdina nepůsobil zrovna dojmem Čecha), ale tím líp: je to americký pohled, nemá to kopírovat pohled náš. Jen při té scéně ve venkovské hospodě tvůrci dost kýčovitě ujeli. Tady asi chtěli vystihnout "bodrost venkovského lidu" a výsledkem bylo, že jsme se najednou ocitli někde na Balkáně říznutém prvorepublikovou atmosférou. Taky mi v průběhu vadily těžko uvěřitelné drobné "instruktážní" dialogy, které asi mají amerického diváka poučit o politickém pozadí. Dost jsem nechápal z toho prasete, co Landovský s sebou všude tahá, ale to si snad filmaři nevymysleli. Celkově moc hezký film s dosti velkorysou (a zvládnutou!) koncepcí. (24.02.2011)

Bravo, bravo, děkuji za skutečný umělecký zážitek ! Skláním se před všemi zúčastněnými herci (včetně Pavla Landovského), protože mi nedali možnost vydechnout, ačkoliv se nejedná o žádnou strhující akci, ani vodopád emocí. Ale možná i právě proto jsem tak nadšen, protože jsem zjistil, že i zdánlivě banální příběh může být natočen s maximální mírou citu a porozumění pro to, co chtěl autor předlohy (Kundera) světu sdělit. (30.07.2002)

Film to nebol výrazne zlý, dej sa nijako zvlášť neodkláňal od knihy, lenže nikomu ste nevideli do hlavy. Nikomu. A o tom vlastne tá kniha je. O citoch, pocitoch, myšlienkach, výpovediach, intímnostiach, pohnútkach ... nečudujem sa, že po tomto filme Kundera úplne zakázal točiť filmy podľa jeho kníh. (01.10.2015)