Nesnesitelná lehkost bytí

Zase další píčovina, která má tady podezřele vysoký hodnocení a já se tim nechal oklamat. Když to tak celý shrnu, tak ten film vypadá asi takhle: bla, bla, bla, kecy, kecy, šukačka, nuda, nuda, kecy, kecy, šukačka, pár archivních záběru, nuda, nuda, šukačka... Spíš se to mělo jmenovat "Nesnesitelná nuda k zblití". Navíc ve filmu jsou takový pěsti na oko jako např. to, že sovětská armáda používá americký náklaďáky nebo, že hlavní hrdina jezdí v roce 1968 hundrtkou se zapuštěnejma klikama. Upřímně řečeno jsem sledování týhle sračky vzdal asi po 2 hodinách, ale předpokládám, že finále nepřineslo žádnou závratnou změnu. (19.11.2006)

Tak jo, mluvila jsem o tom s kamarádem; umení je široké téma a má několik odvětví: hudbu, výtvarné umění a pak taky třeba film a literaturu - dva obory rozdělené zvlášť. Milan Kundera vydal roku 1985 knížku Nesnesitelná lehkost bytí. O tři roky později natočil Philip Kaufman film podle Kunderovy předlohy. Je to jeden příběh a jedna hlava, která ten příběh vymyslela, ale jsou to DVĚ SAMOSTATNÁ DÍLA, která mají a také fungují sama o sobě, nezávazně na tom druhém. Ano, je třeba vědět a šířit, kdo za tím vším stojí, ale k čemu jsou autorská práva a obchod s nimi? K tomu, aby si někdo přečetl knihu, potom se podíval na film a držel se za hlavu a prskal, co to jako vidí? Vždyť SMYSL ZFILMOVÁNÍ KNIŽNÍCH PŘEDLOH NENÍ PŘEVÉST VŠECHNO (včetně atmosféry, dojmů z jednotlivých scén, nálad, abstraktních představ i na chlup stejné sdělení), PROTOŽE PAK BY TO NEFUNGOVALO JAKO DALŠÍ SAMOSTATNÉ DÍLO, NÝBRŽ JAKO KOPIE V JINÉM FORMÁTU. Takže si na filmové předlohy klidně plivejte, ale pro názor, nezkreslený knihou nebo stejnojmeným filmem natočeným o deset let dřív. SROVNÁVÁNÍ JE OMEZUJÍCÍ, a omezujeme se jím sami, což je nejhorší. (23.02.2009)

Nesnesitelná nuda dívání. Ne že by česká hymna zpívaná Američany neměla své kouzlo, ale mě prostě ten příběh absolutně nezaujal. Nevím, jestli je na vině Kundera sám nebo filmoví tvůrci, každopádně jsem se nevýslovně nudil, naprosto mě to nebavilo a postavy filmu nezajímaly (jak je to ostatně u drtivé většiny filmů o "intimitě"). Shrnul bych to do konstatování že on mrdá kdekoho, oba jsou na sobě svým způsobem závislí a končí špatně, protože takové je umění. (15.11.2006)

Zaujímavo natočený film, z ktorého sa absolútne nedozviete o čom všetkom bola kniha. Viac porovnávať nebudem, nemám síl a ani by som nevedel kde začať. Ale prečo nebol aspoň využitý rozprávač? Mohol veľa opomenutých myšlienok zachrániť. Hlavne na konci, ten záber na zmoknutú cestu si to vyslovene pýtal. A kľudne na úkor hudby. Tá predsa nie je podstatná keď toľko malo byť vypovedaného a nebolo. Niekomu kto nečítal knihu sotva pomôžu občasné symboly. (01.02.2013)

Pustit se do zfilmování tak složitého, filozofického a mnohovýznamového románu, jakým Nesnesitelná lehkost bytí bezesporu je, si žádá vekou odvahu. Leč ta samotná ale nestačí... Když se o adaptaci Kunderových děl pokusili čeští tvůrci, dopadlo to o poznání lépe, což bylo zapříčiněno tím, že si vybrali mnohem shůdnější látku. Jak "Já truchlivý bůh" a "Nikdo se nebude smát", adaptace povídek z jeho souboru Směšných lásek a jeho první plnohodnotný román "Žert" skýtají bezesporu větší filmový potenciál, než jeho další romány "Nesnesitelná lehkost bytí" a "Nesmrtelnost". Nádhera a hloubka těchto dvou Kunderových románů netkví v samotném ústředním ději, který tvoří jen jednu z rovin románů. Kouzlo románů je v Kunderových filozofických úvahách, názorech a maličkostech, které na čtenáře dolehnou jen při jejich pozorném čtení. Tento film mě tedy zákonitě musel zklamat... Tři hvězdičky z úcty k Milanu Kunderovi a díky ústřednímu hereckému páru, uhrančivosti Daniela Day-Lewise a panenské kráse Juliette Binoche. (23.11.2008)