Modré stíny

Wow, tak to je paráda! Od prvních minut (znělkou a variací Bachovy první suity počínaje) je to zajímavý, originální a má to atmosféru. Už Případ pro exorcistu nebyl (narozdíl od zdejšího CSFD úzu) vůbec špatnej, ale MS jsou o ligu dál. Asi ve všech ohledech - jak s autorskou hudbou Petra Ostrouchova (opravdu skvělá práce!, třeba hned ústřední písnička Blue Shadows je doslova úchvatná), tak s kamerou, scénářem, hereckejma výkonama i prací s postavama... Celý to drží pohormadě jak po tý stránce dějový, tak i tý vizuálně-koncepční. Zasazení do nepřehlednýho světa financování univerzit, korupce a politiky bylo (navzdory tomu, jak nudně to zní) dobrej nápad. Bylo na tom krásně ukázaný (což je výhradní zásluhou tvůrců, že se jim to povedlo), jak nejasný a komplikvaný hranice tu jsou - to, že někdo někoho zabije, je celkem jasnej trestnej čin a holej fakt; jakmile ale přijde na spojování motivů a hledání souvislostí s uměle(?) předražovanejma zakázkama, korupcí nebo klientelismem, najednou se toho moc dělat nedá a i to málo, co se dělat dá, je ještě strašně omezený a složitý. Ale to, že někdo umí sehnat peníze a váže na svou osobu nejrůznější formy podpory a třeba i dotací na hranici legálních postupů, to už trestný samozřejmě neni. Morální a lidskej rozměr jsou pak samozřejmě úplně jiný věci. Líbil se mi neidealizovanej kolektiv vyšetřovatelů - kontroverzní šéf s kostlivcema ve skříni, nerozvážná mladá holka (potěšilo mě, že Horová s tim svym amatérsky naivnim přístupem po zásluze narazila a že to s ní a Tremerem bylo ukončený tak, jak bylo), zeshora a protekčně dosazenej Baran... Líbila se mi zajímavě vyústěná zápletka a taky to, jak ke konci za stavu, kdy diváci vlastně věděli víc než vyšetřovatelé, jak se nepřímo ukázalo, že ne vždycky ta policejní (byť většinou oprávněná a odůvodněná) intuice, že někdo v něčem musí mít prsty, musí bejt vždycky založená na pravdě a jak je presumpce neviny v moderní společnosti víc než odpodstatněná. Byla tam i řada povedenejch absurdně-komickejch scén - např. žraní chlebíčků s vytaháváním drobků zpoza křesla, přezouvání do papučí na vyleštěný podlaze u kvestora doma... Z herců byl výrazně výbornej Novotný, ale i Majer a třeba s ničim se neseroucí Krobot (u něj oproti PPE vidim velkej posun v tom smyslu, že tady mu rozumim a je to přirozeně pochopitelnej charakter, kdežto v PPE na mě v mnoha ohledech působily všechny ty jeho nenávisti ke všem a ke všemu tak trochu prvoplánově). Melíšková mi tady sedla o poznání víc než v Případu pro exorcistu (upřímně řečeno jsem ale měl problém věřit jí a rozumět jí třeba v tý hádce stran StB u Krobota/Vitouše na chatě, což mě mrzelo, protože jinak to byla docela silná scéna), a nakonec i o tý Voříškový už nemůžu říct, že to bylo zlý - i tak pro mě ale zůstává asi nejslabšim hereckym článkem (například třeba v tý závěrečný hádce s Melíškovou/Výrovou). Tauš je jako herec docela zajímavej, občas jsem ale měl problémy se srozumitelností toho, co vyslovuje - to nicméně dávám za vinu předevšim tomu, že si šlape na jazyk a neumí moc mluvit. Ještě na mě trochu nevěrohodně působila rvačka Tremerovejch, jinak ale musim smeknout - seriál je to skvělej a narozdíl od zdejší většiny jsem přesvědčenej, že nejde jen o soudobou a sezónní záležitost, a že svojí dobu přežije a v budoucnu se k němu budou lidi vracet. I ten formát čtyř dílů je tak akorát - děj je slušně rozvitej a dostatečně komplikovanej, zároveň to ale neni nijak natahovaný; jen se tak potvrzuje to, co načal už Strach s Ďáblovou lstí - totiž že kvalitní věc nijak neutrpí tim, když těch dílů nebude mít deset, ale třeba jen tři nebo čtyři. WTF moments: Jen mě překvapilo, jak mohlo tak zkušenou detektivku, jakou má Výrová bejt, nenapadnout, že v kvestorově kanceláři mohlo bejt kromě jiného třeba odposlouchávání (a že tedy k tomu, aby se to nějak dozvěděl někdo jinej, nemusel kvestor nutně vyjít z místnosti si zatelefonovat) - to je přece celkem předvídatelná možnost, která napadne kdekoho, a proto bych jí tim spíš čekal u vedoucího policejního vyšetřování. (03.05.2016) (méně) (více)