Modré stíny

"Chtěl jsem jim říct, ať si můj osobní spis strčej do prdele. Ale moje osobní statečnost má asi svoje limity." Modrý stíny nejsou černobílý a to je jejich velká výhoda. Nabízí totiž nejednoznačný figury, takže estébák, politik, dotační zloděj nebo kariéristickej polda nemusí být automaticky svině. Většinou jsou, ale tady se neškatulkuje, což mě potěšilo víc než celý vyšetřování. Ono je teda celkem spletitý, jak už to v případech s dlouhoprstejma politikama bývá, ale není nijak zvlášť zajímavý a několik logickejch nesmyslů je taky poměrně těžký přehlídnout. Přesto to má slušnou atmosféru. (18.12.2023)

Vůbec to není marné, konečně se někdo zbavil všech otravných detektivářských klišé. Solitérní detektiv, který jde proti pravidlům, je zobrazen jako řádný kokot, který narušuje souhru a namísto něj vyřeší případ společná práce sehrané party vedené ženskou. Hlavní kriminalistka navíc není žádná karikatura, ale profesionálka s jen lehce mateřským přístupem, kterým občas stmelí drobné trhlinky v týmu a většinou v klidu dokáže vyřešit i konfliktní situace. Přínosem je také, že se seriál soustředí hlavně na případ a až na pár výjimek neotravuje se soukromím kriminalistů. ____ Co mi ale vadilo příšerně, byl zvuk. Zvuky kroků a všechny ruchy rvaly ušní bubínky, stejně jako stereotypně omílaná muzika. Kdyby pilotní díl byl o brutální vraždě zvukaře, dala bych seriálu o hvězdičku víc. (29.10.2017)

Dekupáž i rakurzy jsou naprosto perverzní, ornamentální, sebepředvádivé. Uvádí postavy i diváka do naprostého chaosu. I rozhovor na lavičce před barákem se mění v jakési halucinované cvičení nespojitého střihu, divného vázání záběrů a vypouklých úhlů kamery + plus ty podivně středové kompozice. Tím je to vlastně zajímavé. A navíc ta přesvětlená tonalita. Prostě, je to lázeň :-) Ale jen na chvíli. [...] Podíval jsem se na předchozí dva díly a musím říct, že jsem byl dost příjemně překvapený. Je to vlastně opravdu dobré. Je to dost deziluzívní zúčtování s gründerskou dobou devadesátek. To k předloze Michala Sýkory, které prosvítá pod scénářem. Krom zmíněného stylu, mě dost překvapili i některé opravdu soustředěné hercké akce - k nim patří i postava, kterou hraje Tauš samotný, který je velmi přirozený. Potom Melíšková samozřejmě. A podivný humor. Zbytek po posledním dílu. (14.03.2016)

Kvituju s povděkem tu nekonvenčnost, která se na diváka řítí už od prvního okamžiku a abych byl zcela upřímný, vůbec nechápu tu kritiku skoro že všech stran. Možná nejsou Modré stíny tím nejlepším seriálem, co spatřil světlo světa, pro mě jdou však po Případu pro exorcisty tím správným směrem. Pominu-li, místy dost otřesný zvuk, je vše ostatní už jen a jen lepší. Včetně výtečného výběru herců (Krobot, Melíšková, Huba) a hlavně zajímavě natočeného příběhu, který je i tolik let po revoluci tak aktuální. Bohužel. (23.03.2016)

Líbil se mi už Exorcista a líbily se mi i Stíny - podle mého názoru originální partička vyšetřovatelů, která je napodruhé zasazená do mnohem hlubšího a rozumnějšího příběhu...leč také o dost méně vtipného... *** dávám pouze za z počátku velmi špatný zvuk a po celou dobu naprosto otřesnou Doubovu kameru - servírovat roztřeseným obrazem osobu zabírající sotva pár procent obrazu obklopenou nicneříkajícím okolím a navíc v přeexponovaném světle, to chce i na úrovni amatérského rodinného videa notnou dávku odvahy při prezentaci záběrů z dovolené pro senilní prarodiče - nicméně, dalo by se to pochopit. Na veřejném broadcastu při prezentaci svoji profese to ale nemá vůbec co dělat... škoda, mohlo to být za čtyři. (29.04.2016)