Calamari Union

Ono je to asi tak. Zapnem film, pozerám sa na neho a na konci zostáva ten nevypovedaný pocit, že vlastne prečo. S Kaurismäkim len začínam, ale tento jeho autorský debut ma moc za dušu nechytil. Čo sa mu nedá uprieť je nápaditosť. Putovanie skupiny Frankov, hľadajúcich niečo čo sa nájsť nedá, je samo o sebe zábavné. Funguje tu absurdný humor a všetky postavy majú svoje špecifiká, takže sa v nich nestratíme. To považujem za veľké plus. Zároveň mi príde Kaurismäkiho vykreslenie prostredia strašne blízke. Hotelové izby, nočné mesto, tajomné zákutia bez života uprostred betónových budov a rieky mi niečím lahodí. Ale celkovo mi tento puzzle absurdít a snáh o definovanie jednej spoločnosti a jednej generácie, neprišiel úplne najvďačnejší. Ale tým, že je to krátke je to celkom znesiteľné dielko. Som každopádne zvedavý na jeho ďalšie filmy. (01.04.2014)

První Kaurismäki, který mi nesedl. Jeho koncepce mi přišla nedokončená a nevyvážená a absurdní humor hodně syrový. Tento snímek prostě ovlivňuje anarchie ve všech podobách a jde podle mě o nahodilý sled zvláštních událostí bez příběhu. Takže dám přednost raději jeho vyzrálejším dílům. Slabší 2hvězdy. [ PŘÍBĚH: X /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.04.2013)

"Je možné, že jste se při točení tohoto filmu inspiroval gangsterky?" ...asi nemůžeme všichni pokládat tvůrcům inteligentní dotazy. Tenhle film trochu vybočuje ze stylu tvůrce. Jedná se o mnohem zběsilou a praštěnou komedii, která si diváka drží od těla skrze nepřehlednou záplavu postav se stejným jménem a cílem. Tím se děj redukuje na sérii praštěných skečů s kritickým rozměrem. Stylově se zde kříží roknroll a noir - zde jako kabát pro oslavu chudoby, přitroublosti, odměřenosti, hladu, chlastu a tak. Nevím jestli je to skutečně takový průser (jak říkal režisér), nebo jenom jestli mi ten druh komedie není blízký, ale já se příliš nebavil. Což neplatí o jiných filmech tohoto režiséra. (14.08.2011)

Už před dvěma lety jsem viděl v rámci Challenge Tour jinou černobílou komedii té doby od Akiho Kaurismäkiho. Teď jsem si tak nějak s ještě horším výsledkem potvrdil, že se s tvůrcem a jeho vkusem humoru naprosto míjím. Komedie většinou hodnotím dle toho, zda dokážou pobavit a do jaké míry, v případě opravdu dobré zábavy nemusí mít nutně obsáhlou myšlenku. Dobrá komedie ale může naopak i rozesmát jen velice mírně a naopak něco důslednějšího sdělit. Zde jsem se bohužel nebavil a nechce se mi s pocity mírného otrávení pátrat po tom, zda to celé dění plné absurdního konání undergroundové partičky (mytí rukou v mláce, vození se na přední kapotě auta, jízda na motorce podél baru a pod.) má v sobě kromě snahy o ukázku svobody bez hranic ještě nějaký další hlubší smysl. Tento způsob komedie se mi zdá poněkud nešťastným... Ale naštěstí se mi líbila hudba a za tu dávám celou jednu hvězdu navíc. 35% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (05.04.2020)

Patrně nejodvážnější, ale i nejodtažitější Kaurismäkiho snímek, jenž je holdem trojici francouzských básníků, absurditě, flanérství a uvolněné imaginaci, která s gangem neurvalých Franků vtrhla do centra černobílých Helsinek. Hravé i vážné, komické i tragické, svižné i unavené. Vymetači barů, bister a hotelových pokojů, rivalové i spojenci, Frankové jako jeden muž loupí, klábosí a obtěžují ostatní. Jeden muž a jeho zmnohonásobená šance uniknout diletantství vlastního života vzpourou plnou anarchie, která, jak už to bývá, končí nevalně za jejím prahem. (25.02.2009)