Leningradští kovbojové dobývají Ameriku

Skvělý způsob, jak natočit film s minimálním příběhem i náklady, a přitom ho ještě moci jednoduše prodat do celého alespoň trochu anglicky mluvícího světa. Lámaná angličtina a sluneční brýle místo uhlazeného a precizního hereckého projevu. Může se to zdát jako znouzectnost, ale kdo první postaví postaví vajíčko na špičku, vyhrává. (22.04.2012)

„Musíte dýchat z plných plic a nastavit tváře slunci,“ radí manažér Leningradských kovbojů svým svěřencům a vskutku: jen ojediněle herci ve filmech dýchávají tak přesvědčivě jako tito finští věrozvěstové rokenrolu. Jen málokdy je na koncertech tak veselo – a Amerika se nechá dobýt - světlem z Východu. (08.09.2019)

O skandinávských filmech se říká, že bývají dosti podivné, a víte co? Ona je to absolutní pravda. Pokud by se někdo ve vašem okolí ptal, v jakém smyslu "podivné", posaďte ho na hodinu a čtvrt do křesla a pusťte mu Leningradské kovboje. Protože ty jsou přímo esencí té finské podivnosti - bizarní účesy, tváře bez výrazu, půlhodinové pauzy, než někdo něco řekne a humor, který rozdělí diváky do dvou kategorií. Jedna nechápe, co na tom má být vtipného a nudí se, a druhá nechápe, co na tom má být vtipného, ale od začátku do konce se nemůže přestat smát, byť sleduje třeba jen partu týpků na poli, co zasněně hledí na traktor. Já samozřejmě patřím do té druhé kategorie. Miluju, jak se s tím Kaurismäki nepáře. V americkém filmu by třeba jen celá expozice (představení kapely, nabídka hraní v Americe, přípravy na cestu) trvala aspoň tři čtvrtě hodiny, tady je to zfouknuté asi za tři minuty. Záběr na kapelu jak hraje, záběr na ruského papaláše bez emocí, co řekne "takové kraviny vám spolkou maximálně v Americe", titulek Amerika a už se v letadle učíme anglicky. Nádhera! Rozhodně jeden z mých nejoblíbenějších hudebních filmů. (05.04.2020)

Tohle je zřejmě nejhutnější a nejulítlejší bizarnost, co jsem kdy viděla, přesto musím přiznat, že jsem měla bez problémů naladěno.. Pravděpodobně je to tím, že celý týden koukám na Akiho filmy.. Tedy Kaurismäki a Pellonpää v životní formě.. Bravo, pánové, rozesmáli jste mě k slzám.. Černý humor, cynismus, skvělé hlášky.. (23.08.2020)

Film mne dlouhá léta zázračně míjel a dostal jsem se k němu až po třiceti letech od jeho vzniku. Čas mu neubral na síle, i když dnešní generaci bude připadat trochu předpotopní. Tak se tenkrát ale dělal nezávislý film. Songy byly dost dobrý, cesta napříč Amerikou a hudebními žánry, na nedělní odpoledne jsem si nemohl dát nic lepšího.... (27.02.2011)