Dvojitý milenec

Moje třetí setkání s režisérem Ozonem a musím říct, že po Jen 17 a Bazénu, je tohle jednoznačně zatím nejslabší. Přitom jsem od toho měl celkem vysoká očekávání, což byl možná problém. Nebudu tvrdit, že jsem konec znal dopředu, protože neznal. Ale že by mě to nějak vystřelilo z trenek a vyloženě překvapilo, to zase ne. Prostě se to jen stalo a já si řekl, že to není taková chujovina, jako byla do té doby. Těžko nějaké z postav fandit. Děvka, co si to rozdává s dvojčaty, jedno dvojče je sráč a druhé je přizdisráč. Nejvíc mě na tomhle filmu asi potěšilo, že ve Francii polovina národy zřejmě jezdí vozy Škoda. (26.06.2019)

Francois Ozon bude zřejmě něco na způsob mého nejoblíbenějšího "modrého" režiséra. Na této databázi je většina jeho děl hodnocena průměrně, ale - snad je to tím, že jsme oba ve znamení perverzního Štíra - jeho noirové erotické fantazie jsou přesně mým šálkem čaje. A nejinak je tomu i u posledního počinu, Dvojitého milence (kde je nám dopřán pohled nejen na jednoho rozkošného Jérémieho Reniera, ale dokonce hned na dva!). Vymazlený vizuál plný hitchcockovských spirál a zrcadel nás vtahuje do temných hlubin člověka - ať už v tělesném nebo duševním smyslu - a já v pohodlném malém sálu Světozoru hltám každou vteřinu a užívám si svoje vertigo... Ke konci se všechno zamotává možná až příliš, pointa se dá předvídat, ale to jsou pro mě jen drobné vady na kráse. Ozon má ve svých temných pohádkách vždy něco vykloubeného, na co mě prostě baví koukat. Znovu, a znovu, a... (27.09.2017)

Dvojitý milenec vypráví o psychologických kořenech sexuálních fantazií psychicky komplikované mladé ženy a zároveň je to sofistikovaná pocta Sestrám Briana De Palmy, Cronenbergově Příliš dokonalé podobě a Rosemary má děťátko Romana Polanského, plná odkazů a dvojitých významů. V souvislosti s motivem dvojčat si Ozon zřejmě oblíbil i dělení obrazu, osově symetrické záběry a zejména pak zrcadla, která cpe do každého třetího záběru, aby dostatečně upozornil na iluzivní hru s divákem, jíž se dopouští od samého začátku. Hraje si s hranicí mezi realitou a fantazií, provrtává se do niterných pochodů v mysli hlavní hrdinky a sype z rukávu rekvizity i zbrklé dějové zvraty, které lze v některých případech lehce interpretovat, leckteré vyžadují k analýze dost pozornosti a přemýšlení a jiné pravděpodobně jen matou. Ve výsledku ale Ozon selhává ve vyprávění poslední třetiny, která působí překombinovaně a chaoticky, stírá se v ní napětí ve vztahu mezi postavami a závěrečná pointa psychologickou rovinu akorát ještě víc komplikuje. Béčkový námět původně knižního thrilleru s erotickými prvky se režisérovi sice podařilo povýšit na umělecké evropské psychologické drama, které vypadá jako Padesát odstínů šedi ve verzi pro náročné a přemýšlející diváky, ale i těm se beztak do paměti nejvíc zaryje jeden jediný záběr - a to hned z úvodu filmu. (11.07.2017)

Rozhodne pôsobivé. Aspoň pre mňa. "L'Amant double" v podstate ukazuje, čo mohli tvorcovia spraviť zo série "Fifty Shades Of Grey", keby sa z toho nerozhodli spracovať romantický bullshit s haldou debilných dialógov, ktoré človeka frustrujú do absolútne zúfalej miery. Ale čo už? Ak sú knihy mizerné, tak ako to môžu dobre spracovať vo filmoch? Osobne som mal pocit, že keby sa vyššie spomenutá séria skombinovala s jedným z mojich obľúbených filmov - "Enemy". Fascinujúce vizuály. Či už väčšina scénok so zrkadlami, alebo pohľad na okno, keď prší, alebo aj fantastické využívanie snov v tomto filme na mňa pôsobia nádherne. Často ma vôbec nenapadlo, že sme dostali do snových častí filmu. No ku koncu sa dozvieme ešte niečo ďalšie, no to by som už smeroval do spoilerov, takže to nebudem vysvetľovať. Každopádne platí, že je to spracované skvele. Herecké výkony? Podľa mňa skvelé. Jérémie Renier si skutočne užíva svoj rolu dvoch bratov Paula a Lewisa. Marine Vacth je rovnako vynikajúca a celý film je na nich postavený. A dávajú to skvele. A potom sú tu sex scénky. A tie poviem na rovinu, že vyzerajú bohovsky. Sú eroticky silné, zmyselné a mám pocit, že miestami vedia byť aj celkom desivé. A čo sa týka desivosti, tak tej je v tomto filme tiež dosť. A v tom najlepšom slova zmysle. Nevedel som, čo môžem čakať, no dočkal som sa, podľa mňa, skvelého filmu. A taktiež to dokazuje, že ak chce mať niekto sex scénky vo filme, nemôže na nich byť postavený celý film. Pointa musí byť niekde inde. Skvelá práca. Hodnotenie: A (17.05.2018)

I když je to můj pátý film od Ozona, byl to více než režisérovo jméno příslib nahé Marine Vacth, co mě přitáhl. Hned začátek to ale zazdí, teda ostříhá. Marine to tady nesluší, zestárla, je vyzáblá a vypadá jak Marta Vančurová v Jáchymovi. Je to správně psychologicky mysteriózní, a i když je jasné, že na první záběr spotřeboval pan režisér dublérku, Marine je nahá velmi často a ukazuje hodně. Ještě víc se mi ale líbil Jérémie Renier v dvojroli, byl správně mefistofelovský. Jo a nečtěte si předem obsah, přijdete o překvapení. Simply clever auta nejsou ve francouzském filmu moc často k vidění. Atmosféra fajn, na konci trochu lekačka. (28.12.2017)