Splendor in the Grass
Trblietanie v tráve
Režie:
Elia KazanScénář:
William IngeKamera:
Boris KaufmanHudba:
David AmramHrají:
Natalie Wood, Warren Beatty, Pat Hingle, Audrey Christie, Barbara Loden, Zohra Lampert, Fred Stewart, Joanna Roos, Jan Norris, Gary Lockwood, Sandy Dennis (více)Obsahy(2)
Třpyt v trávě natočil režisér Elia Kazan v roce 1961 podle původního filmového námětu dramatika Williama Ingeho. V romantickém příběhu milostného zklamání mistrně vykresluje atmosférou amerického venkovského města v Kansasu dvacátých let. Popisuje typické úspěšné americké rodiny, žijící v idylické symbióze s americkým prostředím tzv. přijatelným životním stylem před příchodem hospodářské krize. Do této společnosti vstupuje mladá a naivní dívka Wilma, která se bezhlavě zamiluje do pohledného mladíka právě z takové vlivné rodiny. Po prožití milostného zklamání ve vztahu s mnohem zkušenějším mužem konči Wilma se zlomeným srdcem. V tichu a klidu psychiatrické léčebny hledá v sobě sílu a odvahu se odrazit od úplného dna. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (74)
V literárním slova smyslu to romantické je, dokonce bych řekl, že je to jeden z mála romantických filmů vůbec. Určitě také stojí za to vyzdvihnout psychologický rozměr snímku, který mě osobně oslovil hodně. Bylo to trochu zidealizované, ale na obhajobu E. Kazana musím říci, že to jinak snad ani natočit nešlo, jinak by totiž na diváka nepřenesl to, co chtěl, ... mladickou nerozvážnost, zmatenost a rozervanost duše. (viděl jsem pouze druhou polovinu snímku, kterou tímto hodnotím) ()
Scenár ako vystrihnutý zo života. Drsná realita lásky, smutné no pravdivé. Časom sa všetko mení, a to čo nám kedysi pripadalo krásne, neskôr už také nemusí byť... Natalie Wood veršom toho básnika dokázala dať priam vizuálnu poetickú podobu - herecky skrátka dokonalé, výborne namixovaná zmes romantiky a racionálnej drámy, pričom ten koniec dal za všetkým krásnu emotívnu bodku. Silný nadpriemer. 85/100 ()
TŘPYT V TRÁVĚ je další z řady výborných dramat Elii Kazana, kterému nechybí silný příběh s uvěřitelným koncem a zajímavé hercké výkony - mj. Natalie Wood (nominace Oscar a Zlatý glóbus), Warren Beatty (nominace Zlatý glóbus), Audrey Christie (matka Deanie - nádherná tragická postava), atd. Po celou dobu mě to ohromně bavilo sledovat a přestože to zdaleka není dokonalé, tohle je pro mě film na pět hvězdiček. ()
Další Kazanova skvělá dobová mozaika. Tentokrát vzal diváka na exkurzi na konec dvacátých let USA, tehdejší společnost ukázal na jednom neustále se vyvíjejícím jevu, přístupu k sexualitě a druhém, který se také stále vrací, hospodářském úpadku. Vývoj postavení ženy se odehrává v mantinelech toho, co dovoluje předchozí generace, která je navíc ovlivněna svou vlastní výchovou. Nejzřetelněji je to vidět na přístupu Deaniny matky, která ji odrazuje od jakéhokoliv sexuálního styku, přímo jej démonizuje a korunu nasazuje tím, když popisuje, jak se žena musí proti své vůli poddat muži, jako nutné zlo pro to, aby mohla nosit dítě, že žena si samotný akt neužívá, jako muž. Postava matky byla v tomto ohledu výborně ztvárněna Audrey Christie, skvěle nesympatická žena. Z druhé strany barikády ovšem není situace o mnoho lepší, jednání Budova otce nesvědčí o tom, že by měl k ženám nějaký respekt, což je zase vidět z toho, jak jedná (ignoruje) svou ženu, čímž byla pokřivena výchova jeho vlastní dcery. Také když Budovi doporučuje, aby se vybouřil u dívky „jiného typu“, což Bud nakonec učiní, má na svědomí Deanin kolaps. Budův otec je zase hnán touhou po úspěchu, je to skutečný pionýr amerického snu, což však ve výsledku vedlo k rozkladu jeho rodiny. Bud a Deana z toho nakonec vyšli ještě dobře, oba dostali šanci na nový začátek, a i když se zdáli být docela spokojenými, nikdy to asi nebude to, co to mohlo být. V tomhle ohledu opět zasmušilé a veselé vyznění filmu zároveň, zde mi to připomínalo Unaveni sluncem – minulost je nevratná, naše dětství, nebo lásky, jsou to jediné pravé a opravdové, ale už se nikdy nevrátí a nemá smysl jimi žít. Jediné, co má smysl, je dívat se do budoucnosti a vyčkávat ji s otevřenou náručí, neboť nikdy není jisté, co a koho nám přinese. A zase jednou je nám připomenuto, že peníze nejsou klíčem ke štěstí, naopak mohou naší být zhoubou, když k nim jedinec upírá veškeré své naděje ohledně budoucnosti. Pády jsou méně bolestivé, když ztrácíme málo, než vše a hospodářskou krizi lze vnímat jako příležitost pro očištění, možnost nového startu. Naopak, právě zřeknutí se moci peněz může být osvobozující. Záleží totiž především na tom, s kým společné chvíle života žijeme. Stanislavského metoda vede k často přehnaným emocionálním výlevům, hysterii a podobně, a to i v tomto filmu, ale v Kazanově režii mi velmi vyhovuje a do jeho příběhů prostě sedne. ()
Dnes už 60-ročný film a tak treba na neho nahliadať. Iná doba, iné mravy. Ženské sa nerozdávali len tak a často ostávali so zraneným srdcom. Trblietanie v tráve sa vyvíjalo ako výborná dráma no čakal som, že naberie tragické kontúry. Tie však neprišli. Voľba režiséra zaviesť to pomaly do happy endu mi celkom nesadla, hoci jeho pohnútky predstaviť pokoj v duši chápem. ()
Reklama