A Streetcar Named Desire
Električka zvaná Túžba
A Streetcar Named Desire
Režie:
Elia KazanKamera:
Harry Stradling Sr.Hudba:
Alex NorthHrají:
Vivien Leigh, Marlon Brando, Kim Hunter, Karl Malden, Rudy Bond, Nick Dennis, Peg Hillias, Wright King, Richard Garrick, Ann Dere, Edna Thomas, Mickey Kuhn (více)Obsahy(1)
Krutý střet touhy a reality. Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší... Děj se odehrává v jižanském New Orleansu, kam přijíždí stárnoucí kráska Blanche DuBois navštívit svou mladší sestru Stellu, která se provdala za výbušného a agresivního Stanleyho. Společně musí dočasně vydržet pod jednou střechou, což značí neustálé problémy. Přecitlivělá a domýšlivá Blanche dokáže Stanleyho svou přítomností vyprovokovat k nepříčetné zuřivosti. Ten ji navíc podezřívá, že jeho manželku připravila o dědictví, proto na vlastní pěst pátrá po pravdě o její minulosti. Stísněné prostory rozpáleného bytu představují bojiště dvou rozdílných povah a osobností. Labilní Blanche propadá vlastním sebeklamům a začíná se ztrácet ve svých představách a halucinacích. Bezvýchodná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se v rozpáleném bytě ocitnou o samotě... Slavný filmař Elia Kazan (1909–2003) byl jednou z nejvýraznějších postav americké kultury 20. století. V Hollywoodu se etabloval jako filmový režisér a scenárista, ještě předtím se ale proslavil jako broadwayský režisér. Na počátku 40. let představoval výraznou divadelní osobnost, která se orientuje na inscenace těch nejvýraznějších současných amerických dramatiků. Elia Kazan uvedl na broadwayská jeviště vrcholná díla Arthura Millera, Tennessee Williamse nebo Williama Ingeho. Americký dramatik Tennessee Williams patřil k jeho nejbližším a nejvěrnějším přátelům, jedním z vrcholu jejich spolupráce se stala divadelní hra Tramvaj do stanice Touha. Ta byla uvedena v roce 1947, následně získala Pulitzerovu cenu a dodnes představuje vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Námět Tramvaje do stanice Touha představoval pro hollywoodské producenty velké lákadlo, proto už o čtyři roky později vznikla stejnojmenná filmová adaptace. Elia Kazan se ujal filmové režie, zatímco Tennessee Williams spolupracoval na psaní scénáře. Na filmovém plátně zde na sebe poprvé výrazně upozornil Marlon Brando, jenž si roli hrubého a horkokrevného Stanleyho Kowalského zahrál už předtím na Broadwayi. Jeho dámský protiklad v podobě labilní hrdinky Blanche ztvárnila britská herečka Vivien Leighová. Ta si předtím stejnou roli vyzkoušela pro změnu v londýnské divadelní adaptaci, kterou režíroval její slavný manžel Laurence Olivier. Síla výsledného díla spočívá především v hereckých výkonech hlavních protagonistů. Snímek byl ostatně jako první nominován na Oscara ve všech čtyřech hereckých kategoriích, jako jediný nebyl paradoxně vyznamenán Marlon Brando. Živočišný a prchlivý Stanley ale dodnes představuje jednu z nejvýraznějších postav světové kinematografie. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (196)
Tak především si nemyslím, jak tady pode mnou někteří, že Vivien Leigh "přehrává" ona prostě skvěle hraje a je potřeba si uvědomit, že to se psal rok 1951, tedy doba kdy u nás se točili příšerné bolševické agitky. Já tomu jejímu hraní v tomto filmu věřil zrovna tak jako Marlonu Brando.Tak dobry film dnes natočí málokdo, nenudil jsem se u něj ani vteřinu, ale chápu, že ne každého ten film zaujme a raději si pustí Policejní akademii 19. Já jsem nadšen a už se těším na další Kazanova díla. ()
Nesmrteľná Williamsova hra prevtelená do Kazanovho kolosu klasického Hollywoodu. Tento film je už síce korytnačka strieborného plátna, no má zdravé, vesmírne jadro a teda mu nehrozí, že by niekedy vyšiel z kurzu (Woody Allenov "Blue Jasmine" je toho dôkazom); je to vlastne taký "moderný shakespeare filmového umenia; 27-ročný Brando vo svojej druhej filmovej role úplne suverénny a presný; Kazanova réžia je vycibrená - určite aj preto, že predtým si "Električku" zrežíroval aj na divadelných doskách - no a nepochybne hlavne preto, že to bol jeden z najväčších režisérov klasického Hollywoodu; ()
Legendárna klasika dramatického žánru s excelujúcim Marlonom Brandom, Vivien Leighovou, Kim Hunterovou a Karlom Maldenom (všetci štyria boli nominovaný na Oscara a všetci okrem Branda aj premenili), ktorá má konkurenciu len v podobe ďalších nadčasových diel, ako napr. geniálnej taktiež komornej dráme Mačka na rozpálenej plechovej streche s Paulom Newmanom a Elizabeth Taylor. Z toho vyplýva, že sa jedná o skutočne scenáristicky aj herecky silné filmy, aké je dnes len ťažké nájsť. ()
(SPOILERY inside) Stačí málo, oprostit se od doby a prostředí, a ten příběh ztratí šanci zestárnout. Jakékoliv nové verzi bude přesto kus původní síly scházet. Nepochybně. Verze filmová není výjimkou. Cenzoři měli společně s katolickou ligou potřebu uchránit skutečným životem netčené diváky před jistými „obscénnostmi“. Ve volném čase byste museli luštit nejzapeklitější šifry tajných služeb, aby vám z dialogu mezi Blanche a Mitchem došlo, že její manžel byl homosexuál. Scéna znásilnění končí, aniž by začala. Důležitý zvrat značí alespoň rozbité zrcadlo, do něhož Blanche dříve se stále menší jistotou hledívala. Jeden z mála to okamžiků, kdy si Kazan vzpomene, že režíruje film, nikoliv divadelní inscenaci. U materiálu obdobných dramatických kvalit ani není třeba vymýšlet složitě komponované záběry. Tím prvním a posledním jsou postavy a jejich dialogy. Stanley Kowalski, hlavní hvězda večera. Obhroublý, agresivní samec, který si hájí své teritorium, ale když není zbytí, umí nasadit tvář toho největšího kajícníka. Ta na Stellu zabírá. Jakkoli konec, opět vynucený cenzory, vyznívá jinak, není pochyb, že její „definitivní“ úprk nahoru, kam si přízemní Stan netroufá, definitivním nebude. Přijde zpět. Možná kvůli sexu, možná kvůli lásce. Takové, jakou Blanche nikdy nepoznala. Když se jí Stella táže, zda jela tramvají jménem Touha, má navrch, zároveň si nepřipouští, co je nám s ironií řečeno hned na začátku: další stanicí je hřbitov. I kdyby Tramvaj do stanice Touha nebyla nejlepší adaptací Williamsovy hry, což zatím nemohu posoudit, určitě patří k nejlepším učebnicím herectví s názornými ukázkami. Máte jedinečnou příležitost porovnat prvotřídní „method acting“ Marlona Branda a teatrální herectví Vivien Leighové, jejíž velká gest zčásti odpovídají stylu vystupování její postavy, herečky na svém soukromém jevišti, zčásti svědčí o tom, že vychází ze staré školy. Dva světy se střetly. Zoufalství, z něhož se svírá hrdlo – a do jehož ještě víc neprodyšné verze vše směřuje, představuje jednu z devíz filmu. Tu druhou, která je vlastně důvodem intenzivního prožitku z první, potom herci. Obdiv. 85% Zajímavé komentáře: Morien, murakamigirl, vadic ()
Toto je jeden z tých filmov , ktoré vás zasiahnu a ešte dlho po pozretí vám budú rezonovať v hlave. Podľa hry tenneseho williamsa, ktorá je už kultové dielo vznikol film kde dominujú výkoni branda a leigh. Tak depresívny film s taj nesjutočne depresívnym koncom sa len tak nevidí a najhoršie na tom je že k Blanche inklinujeme o to viac nás zamrzí jej náhly prerod. Brando vo svojej druhej úlohe dokazuje že dokáze hrať a všetku svoju pozornosť strháva na seba. Leigh je utešená, nádherná a ku koncu aj šilene presvedčivá. Ja môžem len tlieskať takémuto filmu lebo na to že vznikol v pedesiatych rokoch stále je svojou kvalitou neprekonatelný a rozhodne sa dá povedať že aj súčasný. Je to skrátka dvojhodinová jazda v jednej električke ktorej konečná stanica je v nedohľadne a rozhodne nas na jej konci nečaká nič dobré ()
Reklama