Střídavá péče

Film spíš edukativní nebo dokonce preventivní (jak píše Matty). Protože tuším (bohudík jen teoreticky), co všechno taková situace může obnášet, film mě ujistil ještě o něčem víc, že může být nebezpečná nejen pro dítě, ale i pro rodiče. Soudní rozhodnutí o střídavé péči ohrožuje všechny zúčastněné, všech tří generací. Antoine Besson si spletl cestu jen na jednom rozcestí. Místo, aby v této rodinné půtce přiznal porážku a distancoval se od ní, snažíí se do ní znovu proniknout a domoci se práv, která už dávno nemá. Ale ani zde, zde především, už nelze vstoupit do téže vody. - V mém mládí byly takové děti svěřovány do péče babiček, na ulici s deseti domy, byly takové babičky hned dvě. - A ještě jeden dotaz: Byla to vůbec střídavá péče? Vždyť si ho otec brával jen na víkend. (26.08.2020)

Pri posudzovaní toho, v koho opatere má byť v prípade nedohody rodičov dieťa, a aká ma byť striedavá starostlivosť, sa do úvahy vraj berie najmä záujem dieťaťa. Aspoň formálne. Faktom je, že tými, čo argumenty predkladajú, sú rodičia. Preto v skutočnosti sa rozhodovanie nesie v duchu ich záujmov. Tu je vysoko nespokojný otec, ktorý túži mať syna v striedavej otcovskej starostlivosti. Aspoň počas víkendov. Ale niečo drhne. Už od začiatku. Nedá sa nevšimnúť ockova nervozita, potlačované vnútorné napätie a neriešený konflikt s členmi rodiny. Postupom času vidieť, že sa prostredníctvom preberania syna na niekoľko dní snaží otec predovšetkým osloviť matku svojich detí. Postarať sa nie ani tak o synovu spokojnosť, ale predovšetkým o doriešenie rozchodu matkou. Potlačované umiernené správanie otca sa však stáva viac stáva doternejším. Voči synovi, dcére aj bývalej manželke. Konflikt sa stupňuje. Dáva tušiť dramatickému vyvrcholeniu. Výborne spracovaná rodinná dráma o dôsledkoch neriešenia psychických problémov dospelých rodičov. O nedoriešení rozrušenej vzťahovej väzby. Medzi partnermi, medzi otcom a deťmi. (23.07.2020)

Zo Striedavej starostlivosti nebude nikomu po jej skončení hrejivo na duši. Rodičom, deťom, rozvedeným manželom, starým rodičom a dokonca ani susedom vo vašom paneláku. Podľa priebehu deja je síce zjavné, kto je tu ten "zlý", respektíve ten, kto za vzniknuté problémy môže, vzhľadom na to, že ide zároveň ale aj o hlavnú postavu, Antoineovo trápenie dokážeme pochopiť. A možno čiastočne a relatívne aj jeho chovanie, ktoré má možno za cieľ vzbudiť v mužských divákoch otázku, ako by sa zachovali na jeho mieste oni a či by náhodou ich reakcie neboli tým jeho až príliš podobné. Veľmi dusný film, kde sú vinníkmi proste tí dospelí a obeťami deti a z ktorého vyplynie, že stať sa "tým vinným" sa môže stať v bežnom živote každému. (17.07.2019)

„BOJÍM SE O MÁMU, PROTOŽE JI CHCE UBLÍŽIT. TAK SE TÁTOVÉ NECHOVAJÍ. JSEM RÁD, ŽE SE ROZVÁDĚJÍ. CHCI ZŮSTAT S MÁMOU, ABY NEBYLA SAMA…“ /// Po chvíli musí bejt jasný, že tohle drama, kde se matka s fotrem souděj o smradovu péči, bude mít speciální rozuzlení. Během sledování mě přepadává úzkost a nedovedu si představit, jak se musej cejtit lidi, kterejm se to děje. Na druhou stranu – oslava narozenin je vopruz, ale budiž, prostě ze života rodiny, ve který si všichni za všechno můžou sami (což podtrhávám!). Závěr je silnej, ALE… přestože je to hodně ze života, … dávám 3*. Na víc u mě tenhle bakalářskej příběh nemá. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem píča a rozvádím se. 2.) Je mi jedenáct, máma je píča (fotr kretén) a rozváděj se. 3.) Thx za titule „doummais“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.10.2018)

Smutný, tísnivý, nepříjemný. Nepochybuji o tom, že rozvodové řízení a následná soudní bitva o děti je zatěžkávací zkouška pro psýchu celé rozpadající se rodiny. Silné emoce je obtížné usměrnit a věřím, že pro jedenáctiletého kluka je to moc těžký úkol, stát v bojové linii mezi válčícími rodiči. Julien je příliš malý na to, aby dokázal účinně vstoupit... Herecké ztvárnění bezchybné, kamera neodbytně sugestivní, minimální zvuk dokonalý a houstnoucí atmosféra drtivá. (23.03.2019)