Máš ji!

Moc jsem od toho necekal a moc jsem samozrejme nedostal. Proste takovej oddechovej film, kde se nic moc nedeje, sem tam se povede nejakej for a obsazeni je banda sympataku, ktery se chovaj jak dementi. Trochu nad prumer to zveda jednak inspirace pravdivejma udalostma, takze vydrzte az do konce filmu a hlavne nahaneci akce ala Sherlock Holmes, ty nemaj chybu. Ale jinak by filmu prospela kratsi delka nebo sviznejsi tempo, pripadne vetsi mnozstvi forku, ale jako oddechovka na jedno skouknuti to ucel plni. (09.09.2019)

,,Hraješ? Nebo jsi starej?'' ---- Přítel mi kdysi řekl, že holky na rozdíl od kluků si zapomněly hrát někdy v osmi letech, poté co odložily panenky. Čím dál více si uvědomuji, že něco na tom bude...a není to jen má manželka nechápající mé zájmy, mé koníčky, mé světy. Smutné na tom je, že klíč od těch světů často od nás ženy mají, ale nikdy jej nepoužijí, zahodí ho nebo vzteky zadupou do země... Ten klíč je jim nabízen nejen aby pochopily, ale aby jim bylo umožněno také žít trochu jinak. A užít si. Samozřejmě jsou vyjímky. Ale většinou znám jen chlapské party kamarádů, protože ženy takové napříč dekádami let nerozbitné společenství vytvořit nezvládnou. Proto se také sem tam nějaká snaží do nějaké takové party dostat. Ví, že je to úplně jiný level než mezi ženskými. A pokud se kvůli ní ta chlapská nerozpadne, má šanci tam vydržet napořád a být plnohodnotným chlapem .-). Ten námět této komedie mi od začátku přišel výborný a i když se chvilkami zvrtávala do nereálna, přesto si to drželo onu myšlenku. Nestat se vážným páprdou, nekoukat co okolí, ale být svůj se svou partou a navzdory okolí zůstat stále klukem, byť už člověk kroutí druhou polovinu života. Někomu vadil vážnější konec, já si naopak myslím, že tam dobře sednul. Celá ta parta byla typově velmi skvěle zvolena a i když jsem se u toho nezajíkal smíchy, sem tam ve filmu padla zajímavá životní pravda. No a s Annabelle Wallis bych také rád dal dohromady nějaký článek.... Vrhám tedy v moučkovém cukru zhusta obalené donuty ! * * * (04.03.2019)

Tag je technicky dobre zrealizovaná záležitosť, ktorá však čiastočne dopláca na nerozhodnosť, či chce byť bláznivou komédiou, alebo melancholicky ladeným filmom s určitou hĺbkou. Túto rozpoltenosť dobre podtrhuje i samotný záver, ktorý sa k celkovému vyzneniu vlastne ani veľmi nehodí, no i napriek tomu pôsobí zaujímavejšie, ako mnoho z toho, čo sa odohrávalo predtým. Takto je to len príjemná a neurážajúca komédia s netradičným námetom a trochu nevyužitými vedľajšími postavami. (15.08.2018)

Příjemná, nenáročná komedie, u které jsem se několikrát od srdce zasmál. Místy byla sice tak nějak typicky po americku přeci jen trochu přehnaná, například scény se Stiflerovou… tedy pardon Hoagieho matkou, byly zbytečné a do kontextu filmu se vůbec nehodily. Na druhou stranu oceňuji, že příběh, a vlastně i samotná hra hlavních hrdinů, má velice pěknou pointu, které v samém závěru porozumí i dosud neporažený šampión Jerry. (04.03.2019)

75%. Komedie, kterých se točí pomálu, lépe řečeno se jich točí dost, ale zpravidla nefungují. U komedií je víc než kde jinde klíčové správné načasování, a podobně jako The Hangover - typově velmi podobný film - je i Tag komedií, která právě v načasování vtipů, scén a gradace příběhu exceluje, až na výjimku, kterou je závěr, ale která koresponduje se skutečnými událostmi, a tak v každém případě byla takovým nutným zlem v jinak velmi svěží, příjemné a feel-good charakteristice. Podobnost se zmiňovanou legendou The Hangover nestojí zdaleka jen na Edu Helmsovi; podobně jako tam, i zde je parta dlouholetých kamarádů, jejichž archetypy se těm z Pařby ve Vegas nápadně podobají, dokonce i mustr sleduje cestu nástrah vedoucí ke svatbě jednoho z nich, a stylem humoru jako by Tag staršímu bratříčkovi z oka vypadl. Místo aby to bylo na škodu, je ale Tag milým připomenutím moderní komediální doby a jedním z lepších zástupců s potenciálem stát se podobně silnou legendou a také s potenciálem pokračování, které na sebe dle mého nenechá dlouho čekat. Rob McKittrick od Waiting scenáristicky dospěl, a třebaže ne všechny vtipy jsou tak vtipné, jak původně zamýšlel, je tu celá řada těch, které mě donutily smát se v kině nahlas, a to se mi často nestává. Kdybych měl charakterizovat sympatie k filmu tím, že bych byl ochoten pustit si ho po skončení znovu, pak tuto podmínku Tag splnil na jedničku. Dal bych ho klidně ještě dvakrát, protože z něj vyzařuje síla a energie, které většina tvůrců do komedií násilím cpe a přesto se to nedaří. Tag to zvládl, protože jsem si z kina odnášel velmi pozitivní pocity a dobrou náladu. A jakou lepší katarzi by měla komedie vyvolat? (27.06.2018)