Hello, Dolly!

Vzniknout tento film o 3O let dříve v Německu, bude dodnes nejspíš na indexu zakázaných děl :) Považte, jednání a charaktery hlavních postav (obchodník a dohazovačka - oba ztvárněnými herci židovského původu) přesně naplňují šablonu národně socialistického rasového profilu židovského elementu. Oba nevytvářejí žádné hodnoty, neživí se poctivou prací, pouze parazitují na druhých (on jako bezkrupulózní, zaměstnance vykořisťující a lakotný obchodník, ona jako nemorální manipulátorka s jediným cílem, vytěžit svůj objekt zájmu do posledního centu - "Just leave everything to me"). P.S.: Barbra Streisand je stejně odstrašující i po těch letech od vzniku filmu :) (20.04.2013)

Muzikál vychází z hry T. Wildera Dohazovačka, kterou jsem přetrpěl před mnoha lety ve Vinohradském divadle. Když J. Bohdalová jako Dolly vystoupila na předscénu a řekla, že peníze jsou jako hnůj, protože se musí pořád přehazovat, čtyřicetileté navoněné obtloustlé dámy povstaly a začaly zuřivě tleskat. Díky tomu jsem konečně pochopil, co znamená výraz "divadlo pro měšťáky" a do Vinohradského už jsem nikdy nešel. Převod do muzikálu hře prospěl, songy jsou skutečně chytlavé, ale přesto nemůžu dát více než tři - tento svět bez lásky, kde je vše na prodej, a kterému vládne nesympatická vyschlá manipulativní Dolly, mi k srdci zrovna nepřirostl. (23.05.2011)

S muzikály to mám tak, že některé nezřízeně uctívám, z některých je mi špatně. Tenhle kousek, kde hraje Walter Matthau zakyslého starého mládence, který se nechá zblbnout fikanou ženskou, patří k těm zbožňovaným. Za co? Takže: geniální hudba, choreografie, v které se nepočítá jen s kroky, ale i s předměty a kostýmy: krásné fialové šifonové šaty ve "1,2,3" scéně v kloboučnictví, zlaté šaty ve vrcholné scéně s Louisem Armostrongem, jejíž dojemná kýčovitost mě pokaždé rozerve (a rozeřve), nápaditá režie a v neposlední řadě herci v čele s Barbrou, která je nejlepší minulou i budoucí Dolly Levi na světě. (06.03.2005)

Je pravda, že z jedné strany mince má film takový předvídatelný příběh, kdy jsem poměrně dlouho před koncem věděl, jak to asi skončí. O kýčovitém průběhu ani nemluvě. Ale písně jsou tak příjemné (za sebe doporučuji si je pouštět v odpolední atmosféře), že vás donutí si je i po skončení filmu notovat (za nejlepší považuji It Takes a Woman a profláknutá Hello, Dolly! je také dobrá), no a trefou do černého bylo obsazení Waltera Matthaua. Hlavně on vám během sledování vykouzlí úsměv na tváři, ovšem více než jeho notoricky známý komediální talent mě překvapilo, že UMÍ zpívat. Pro mě je skutečným tahounem filmu, ač jím má být Barbra Streisand. Ne, že bych proti ní něco měl, zde hraje dobře, ale jak jsem psal, favorita mám jinde. Ten zvedl celkem hloupoučký film o nějaký ten stupeň nahoru, a tak mohu dát této klasice bez uzardění čtyři hvězdy. O finálním hodnocení rozhodl mimojiné i závěr filmu, který se mi zdál oproti různým romantickým filmům (hlavně těm z dnešní doby) celkem normální a chválabohu vybočující z řady. A pro nadprůměrné hodnocení se přimlouvá i moje zalíbení ve starých filmech (ne nepodobné Oskarovi). (28.03.2009)

Jeden z těch nejklasičtějších muzikálů je postaven především na výtečném výkonu Barbry Streisand, která se pro roli Dolly dobře hodí. Taneční scény jsou velmi dobře vypracované a také zasazení muzikálu do reálného světa místo do studia ukázalo jinou, ale dobrou tvář muzikálu. Ačkoli ve svém soukromém žebříčku jej řadím pod nesmrtelnou klasiku My Fair Lady, plné hodnocení si plně zaslouží. (07.01.2008)