Hello, Dolly!

Měla jsem tu možnost vidět muzikál naživo a byl to skvělý zážitek a pak jem viděla i film a řeknu narovinu, že je to boží. Dobové kostýmy a účesy herců jsou dokonalé. Barbra Streisand je skvělá herečka a obdivuji ji. Děj je jednoduchý ale i tak vás pohltí. Skvěle jsem se bavila a Dolly Leviová v podání Barbry Straisad vždy byla a bude tou nejlepší. (25.01.2013)

Taky tě zdravím, Dolly, ale asi nebudeš mým hodnocením moc nadšená. O mě je všeobecně známo - :) -, že muzikály v oblibě zrovna nemám.. někde někam přijde, roztančí všechny okolo a pak s něma vesele poskakuje, zpívá, raduje se - to není nic pro mě. Hello, Dolly není žádnou muzikalovou výjimkou - hezké kostýmy, skvělá hudba, povedené herecké výkony a rozmanité taneční kreace do nichž je vložen jednoduchý děj, při kterém se občas trochu zasmějete nějaké té lepší hlášce. Hasta la Vista, Dolly.... (27.01.2008)

Hello Dolly je přestřeleně melodramatický, sentimentální, načinčaný kýč. To v podstatě platí pro většinu slavnějších muzikálů té doby, ale Hello Dolly navíc nemá ani nějak extra zajímavý příběh či sympatické postavy. V podstatě jde jen o to, zda se několik párů dá dohromady, to vše opět natažené na dvě a půl hodiny. Navíc Matthau vypadá otráveně a hraje příšerného bručouna a cukrblikující, afektovaná a přehrávající Streisandová hrající příšerně všetečnou a vlezlou ženskou si mé sympatie taky nezískala. Jejich láska v podstatě neexistuje a není divu, když se ti dva nemohli v reálu vystát. Abych jen nekritizoval, výprava je místy opravdu úchvatná a některé taneční čísla dechberoucí - ať už vystoupení v Central Parku nebo famózní vystoupení číšníků. Titulní písnička je slavná, i když Louis Armstrong se tady jen mihne a zpívají ji jiní. A nakonec ta dvojice příručích a jejich lásky mě byla celkem sympatická, mnohem víc než hlavní pár. Nicméně jsem rád, že v sedmdesátkách tyhle kýčovité muzikály skončily a na jejich místo přišly civilnější věci typu Pomáda nebo Horečka sobotní noci. (21.10.2022)

Ve své životní filozofické pouti jsem narazil na jeden velký kámen. Člověk má být na jednu stranu upřímný - jak to říkal třeba Jan Hus, TGM nebo Jordan B. Peterson. Ale na druhou stranu podle Alana Wattse je život hra. A součástí hry může být i lež a přetvářka. Tento film tento konflikt dokonale vykresluje: mužský protagonista buduje své impérium na řádném základu, zatímco ženská protagonistka chodí světem, lže a vyvolává chaos. I když protiklady se přitahují, tak zde ten happy-end působí nepřirozeně a nuceně. Je zřejmé, že příběh hraje druhou roli a spíše slouží písním. Rád bych, aby to bylo naopak. (29.12.2021)

Tak jsem se těšil a myslel, že se Hello, Dolly zařadí na špici mých muzikálů, až jsem byl zklamaný. Písničky nijaké, za zmínku stojí akorát ta s Louisem Armstrongem, choreografie sice povedená, strhující či pohledná mi ale nepřišla, příběh měl potenciál, jenže také se nevyvedl na výbornou a byl žel rozvláčný a natahovaný ani postavy to tady nezachraňovaly, s výjimkou Dolly (výborná Barbra Streisand), se všichni chovali moc afektovaně, čímž byli otravní a mně nesympatičtí, takže jsem jim dokázal pořádně fandit... (30.06.2015)