Korunní princ

Abych nezapomněl okomentovat štědrovečerní pohádku: hmm, co jsem to vlastně chtěl? Ach, ta paměť, ta paměť, to víte už mám své roky, letos mně bude čtyřiadvacet... pokud si pamatuju... heč! Á, už vím, Kryštof Hádek a Pavel Kříž! Po delší době to vyšlo, stvořili nezapomenutelné záporáky! Což však nemohu říci o představiteli titulního hrdiny, Patriku Děrgelovi, on a jeho princ se mně hned po změně kanálu vykouřili, ano, z hlavy. Celkem vzato, měl jsem tu čest s bohužel opomenutíhodnou pohádkou. Repete nehrozí. 55% (02.01.2016)

Ještě o fous lepší, než pohádka Princezna a písař z minulého roku. Pan Janák evidentně opustil některé rádoby moderní vsuvky, kterých se u předchozí pohádky nevyvaroval a pro tento příběh se výrazně poučil. Četl jsem tady, že někomu pořád přijde pohádka hodně moderní, ale mně to takhle přijde naprosto parádní. Příběh byl moc hezký, prostředí super, princezna Eva Josefíková nádherná, sem tam jsem se i od srdce zasmál a vydařené rytířské souboje se v pohádce také jen tak nevidí. Co víc chtít? Dokonce z filmu bylo vidět i to, že na place byla super parta. Děrgel, Hádek, Kříž, Abrhám (Gandalf styl na úrovni) nebo Plesl předvedli parádní postavy. Stejně tak ale musím poděkovat i všem ostatním. Lidsky tahle pohádka neměla chybu a já si tak mohl užít Štědrý večer u hezké pohádky tak, jak se sluší a patří. (25.12.2015)

Pohádková Bourne Identity aneb jak Blbý a blbější ke štěstí přišli. Metafora o tom, že informace jsou zlo a štěstí mají jenom vygumovanci pochopena. Prázdný výraz Patrika Děrgela funguje celý film (kromě úvodních momentů, kdy má paměť) a Abrhámův Gandalf černý je jistota. Závěrečný twist a napasování posledního dílku puzzle působivé. Na moderní českou pohádku, výborné. Já nevím. (24.12.2015)

Tak tohle bylo milé a nečekané překvapení. A po Andělu Páně 2 aspirant na druhou letos mnou viděnou nejlepší pohádku. Příběh mne zaujal, bylo to vtipné a z čeho jsem byl paf, byla opravdu skvělá výprava. tady neběhají princové v žádných fialových legínách, tady si s kostými někdo opravdu vyhrál. Exteriéry to samé. Trikové efekty také ušly, pravda ty se stromy byly horší, ale drak byl celkem v pohodě! Herecké obsazení bylo sympatické a herci se snažili hrát. Vtipný byl Hádek i Abrhám, okatá Josefíková byla opravdu krásná princezna. Rytířský turnaj také výborný. Co více od dnešní pohádky chtít? Já osobně jsem spokojen a já si dávám za 4 hlty vína * * * * . Ehh.. co sem to chtěl.. co tu dělám... proč tu píšu?... (28.12.2016)

Od loňského Štědrého večera (Princezna a písař) byl vyměněn scénárista a je to znát. Na příště ještě vyměnit režiséra a už by to snad mohlo mít nějakou úroveň. Stále ještě vázneme v rozbředlosti, v absenci formy, ale aspoň sám příběh tentokrát není hloupý a způsob dějového rozprostření zápletky je velmi dobrý. Je zde přítomna i tvůrčí žánrová sebereflexe, považte: Nikoli nejmladší, druhý či třetí princ je tím k vítězství předurčeným naivním dobrákem, naopak je jím legitimní následník, překonávající úklady mladšího bratra (škoda jen, že je nám toto schéma hned od úvodních titulků servírováno tak polopatisticky - hodnověrnost celé královské rodiny se tím dost snižuje). Onen následník pak klasicky vysvobodí princeznu zabitím draka, načež zmizí, což bývá často spojeno s lživým přisvojováním si oné zásluhy nějakým vyděračským podvodníkem - zde naopak je to sám hrdina, který bude svůj hrdinský čin popírat (protože si ho nepamatuje; mimochodem souboj s drakem, jemuž pekelně smrdí z tlamy, je překvapivě dost pěkný, včetně chování prince i princezny v jeho průběhu a bezprostředně po něm). Základní zápletka, tedy opakované ztrácení paměti a na ní závislého vědomí vlastní minulosti i identity, je nejen vhodným prostředkem k naznačené žánrové reflexi, ale spolu s opakovanými návraty vygumovaného prince na stejná místa ustavuje archetyp hrdiny, který musí stále znova procházet touž cestou. Celé to je navíc podáno vtipně, srov. seznámení s Cecilem (jehož představitel Plesl má našlápnuto k tomu, stát se novým pohádkovým guru, srov. jeho nedostižného komořího v Kdyby byly ryby), či návštěvy u zlého čaroděje, který si to z něj málem hází a ve své napruděnosti si ani neuvědomuje, že páchá dobro (výběr Abrháma pro tuto roli vyznívá jako velmi dobrý tah, ačkoli jak od něj, tak od Plesla mohl režisér žádat rozhodně víc, než s čím se spokojil). Také oba princové i princezna jsou pojati i sehráni velmi chvalitebně, zvlášť bych vyzdvihl netypického, zato typově dokonalého Kříže ve vedlejší roli padouchova sluhy. Naopak oba rodičovské královské páry patří k slabinám filmu - jejich pojetí je velmi slabé, specifický přínos pro příběh či zábavu nulový a s vyjímkou Freimanové, jejíž královna má jistou úroveň i šmrnc (což žel v kontextu nijak nevyzní) úroveň pohádky nezvedají ani jejich představitelé, jakkoli patří k druhdy nejpřednějším tvářím čs. tv obrazovky. Nic z toho naopak neplatí o Bokové-Liškové, jejíž mladá hostinská sice taky patří k odfláknutým postavám, ale je alespoň nic nekazící ozdobou. Summa: Pohádka postavená na opakovaných zvratových "Dobrý den" momentech mě bavila, myšlenkově zaujala a v dlouholeté bídě tohoto žánru patří určitě k těm lepším kouskům. (25.12.2015)