Korunní princ

"Připíjet si tahle u Zapovězeného lesa.. To bude nezapomenutelný zážitek !!" - "To bych netvrdil !!" ;) No, to jsem z toho Janák !! Totiž Janek !! ;) A pak že nemáme kvalitního scénáristu !! Tak touhle luxusní, rozuměj svižnou a vtipuplnou - Jistě nejde o nic bezchybného, navíc režisérův rukopis je velmi čitelný, ale i tak se tu dost šikovně balancuje na hraně té typické přehrávané, ovšem spíš překvapivě na té správné straně.. - a inteligentní žánrovou hříčkou, která silně asociuje Příběh rytíře, u mě talent Petr Hudský hodně silně zabodoval.. (Zvláště mě zaujalo opravdu důsledné využití motivu lektvaru zapomnění i užití running joku..) V krátké době dokonce už podruhé.. Janák, který už dávno rezignoval na nějakou serióznost, což v tomto případě platí za rozhodující funkční element snímku, nakonec nebude úplně marný režisér, ty akční pasáže mu velmi sluší, a až nečekaný cit pro grotesku nezapře, ale ono když jeden dostane do rukou pořádný skript, hned to vypadá jinak, že ?! (24.12.2015)

Když už jsem začínal mít pocit, že s českou pohádkou je definitivně konec, dorazil Korunní princ a s ním kapka naděje, že by nemuselo být tak zle. Konečně po dlouhé době zase jedna povedná. Pohádková, úsměvná a konečně i lidsky milá pohádka, která vypadá přesně tak by pohádka vypadat měla. Nechyběla romantika, humor, ani napětí. Až na Hádka nikdo křečovitě nepřehrával, Gandalf Abrahám pobavil, Patrik Děrgel několikrát rozesmál, stejně jako zápletka s lahví, která je vždy po ruce, aby děj zkomplikovala. Animovaný úvod vyvolal v paměti ozvěnu klasických zemanových pohádek kombinovaných se vzpomínkou na Harryho relikvie smrti, nechyběl slušný rytířský turnaj evokující Příběh rytíře, a hudba potěšila, přestože občas byla velkolepější než celá pohádka. (31.12.2016)

Od loňského Štědrého večera (Princezna a písař) byl vyměněn scénárista a je to znát. Na příště ještě vyměnit režiséra a už by to snad mohlo mít nějakou úroveň. Stále ještě vázneme v rozbředlosti, v absenci formy, ale aspoň sám příběh tentokrát není hloupý a způsob dějového rozprostření zápletky je velmi dobrý. Je zde přítomna i tvůrčí žánrová sebereflexe, považte: Nikoli nejmladší, druhý či třetí princ je tím k vítězství předurčeným naivním dobrákem, naopak je jím legitimní následník, překonávající úklady mladšího bratra (škoda jen, že je nám toto schéma hned od úvodních titulků servírováno tak polopatisticky - hodnověrnost celé královské rodiny se tím dost snižuje). Onen následník pak klasicky vysvobodí princeznu zabitím draka, načež zmizí, což bývá často spojeno s lživým přisvojováním si oné zásluhy nějakým vyděračským podvodníkem - zde naopak je to sám hrdina, který bude svůj hrdinský čin popírat (protože si ho nepamatuje; mimochodem souboj s drakem, jemuž pekelně smrdí z tlamy, je překvapivě dost pěkný, včetně chování prince i princezny v jeho průběhu a bezprostředně po něm). Základní zápletka, tedy opakované ztrácení paměti a na ní závislého vědomí vlastní minulosti i identity, je nejen vhodným prostředkem k naznačené žánrové reflexi, ale spolu s opakovanými návraty vygumovaného prince na stejná místa ustavuje archetyp hrdiny, který musí stále znova procházet touž cestou. Celé to je navíc podáno vtipně, srov. seznámení s Cecilem (jehož představitel Plesl má našlápnuto k tomu, stát se novým pohádkovým guru, srov. jeho nedostižného komořího v Kdyby byly ryby), či návštěvy u zlého čaroděje, který si to z něj málem hází a ve své napruděnosti si ani neuvědomuje, že páchá dobro (výběr Abrháma pro tuto roli vyznívá jako velmi dobrý tah, ačkoli jak od něj, tak od Plesla mohl režisér žádat rozhodně víc, než s čím se spokojil). Také oba princové i princezna jsou pojati i sehráni velmi chvalitebně, zvlášť bych vyzdvihl netypického, zato typově dokonalého Kříže ve vedlejší roli padouchova sluhy. Naopak oba rodičovské královské páry patří k slabinám filmu - jejich pojetí je velmi slabé, specifický přínos pro příběh či zábavu nulový a s vyjímkou Freimanové, jejíž královna má jistou úroveň i šmrnc (což žel v kontextu nijak nevyzní) úroveň pohádky nezvedají ani jejich představitelé, jakkoli patří k druhdy nejpřednějším tvářím čs. tv obrazovky. Nic z toho naopak neplatí o Bokové-Liškové, jejíž mladá hostinská sice taky patří k odfláknutým postavám, ale je alespoň nic nekazící ozdobou. Summa: Pohádka postavená na opakovaných zvratových "Dobrý den" momentech mě bavila, myšlenkově zaujala a v dlouholeté bídě tohoto žánru patří určitě k těm lepším kouskům. (25.12.2015)

Ačkoliv to ze začátku vypadalo na další přiblbou pohádku na úrovni Troškovin, nabralo to během chvilky velmi příjemné svěží tempo. Často jsem se smál nahlas a myslím si že to má i onu správnou pohádkovou jiskru a všechno co v mnoha dnešních pohádkách chybí a to v první řadě: pořádné záporáky, líbeznou princeznu charismatického prince, nějáký hezký přiběh a laskavý scénář. Takhle má vypadat správná vánoční pohádka která zaujme celou rodinu. Páni tvůrci, tleskám vám... (05.10.2016)

Korunní princ aneb Příběh rytíře s cyklickou amnézií. Nemám rád komplikované pohádky. Nemám rád klaďase ťunti. Nemám rád přehrávající záporáky. Nemám rád Brumbábrháma. A nemám rád doping. Teda ve středověku známý pod marketingovým označením ELIXÍR. "Elixír mládí - starečka píti svádí. A babičku též, neb je stará jako lež." Tenhle film je slabý asi jako kyselka Korunní vedle 996 dní staré whiskey, kterou mi při sledování nabízeli. PS: Kruciatus? Nezněla tak nějak kletba v Harry Potterovi? (24.12.2015)