Lví král

V roku 1994 vyprodukovali ľudia z Walt Disney Studios kreslenú rozprávku "Leví kráľ" (The Lion King). Bol to hit. Kino trhák. Zarobilo to milióny dolárov, preto boli natočené aj ďalšie dve celovečerné pokračovania: "Leví kráľ 2: Simbov príbeh" (1998) a "Leví kráľ 3: Hakuna Matata" (2004). V roku 2019 sa Walt Disney Studios opäť vrátilo ku leviemu kráľovi. Do kín prišiel moderný, bombastický remake prvej časti. Čo sa týka príbehu, tak je to takmer navlas totožné so svojím starším predobrazom. Avšak zábavnú, pestrofarebnú kreslenú animáciu, nahradil realistický počítačový vizuál. Možno je to pre súčastnú mladú generáciu divákov zaujímavá, príťažlivá forma, mne sa však omnoho viacej páčil pôvodný film. ** (06.12.2020)

The Lion King sa nepokúša hľadať nové cesty a skrátka vsádza na to, čo zabralo minule, čo dospelí diváci a znalci originálu chcú vidieť a čo na ich potomkov zaberie rovnako dobre ako kedysi na nich samotných. Ideálne totiž oslovuje dve divácke generácie – tá najmladšia ho vidí prvýkrát, tá o štvrť storočia staršia si ho užíva kvôli tomu, že v nej nájdu presne to, čo sa im páčilo na tej starej. A v kine si to tak užijú rodičia s deťmi na sto percent. Príbeh Levieho kráľa je asi najvážnejší z disneyoviek, ktoré sa dočkal CGI verzie, nanešťastie nikomu nedošlo, že ukecaná a rozospievaná fauna môže vyzerať zaujímavo a zábavne v animáku, ale nie pri takomto poňatom rozprávaní. (1.9.2022) (02.09.2022)

║Rozpočet $250miliónov║Tržby USA $543,568,085 ║Tržby Celosvetovo $1,656,556,149 ▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $27,259,020║ Tržby za predaj DVD v USA $7,855,448║ Po tých zlých hodnoteniach na imdb a rottentomatoes som sa začal obávať, čo s tým Favreau až také dorobil. Však Kniha džungle od neho bola parádna jazda. Ale žiadna hrôza ako skeptici hromžia sa nekoná. CGI animácia je fascinujúca a na otrocki prerozprávanom príbehu podľa animovanej predlohy ani nemajú čo pokaziť. Mňa to proste opätovne dostalo a fungovalo to, zimomriavky sa vďaka fenomenálnej hudbe od Hansa Zimmera dostavili. Aspoň raz za čas u Disney niečo poriadne ukuchtia aj keď sa neskutočne len recyklujú. /videl v kine 2x: 90%/ (20.07.2019)

První polovina mě bavila hodně, byl jsem skoro až nadšený. Jenže v té druhé, jakmile se zbavíme malého Simby, se děj rozeskáče dopředu takovou rychlostí, až jsem měl pocit, jako by tvůrci vystříhali dobrou půlhodinu děje. Najednou je tu krátká scéna s přijetím vlastní odpovědnosti, šmahem odbyté kočkování s hyenami, a závěrečné titulky... Na to, jak jsem nejdřív hltal atmosférický úvod, mě uspěchané finále dost bolelo. Neřekl bych, že je to zbytečný remake a digitální efekty jsou úžasné, ale asi jsem čekal víc i po jiných stránkách. (16.03.2020)

Při sledování (staro)nového Lvího krále jsem si připadal trochu jako při návštěvě zoologické zahrady. I tam se mě obyčejně zmocňují krajně rozporuplné pocity - na jedné straně radost z toho, že mohu být nablízku zvířatům, která pravděpodobně ve volné přírodě na vlastní oči nikdy nespatřím, na straně druhé smutek z toho, že většina zvířat je jen matným stínem svých volně žijících příbuzných (byť jsem si vědom, že život v zoologické zahradě, jakkoli neúplný a omezený, nabízí mnoha živáčkům nesrovnatelně větší šance na přežití a může být dokonce jedinou pojistkou pro záchranu druhu v případě, že mu bezprostředně hrozí vymření). Zde podobné pocity vyrůstají z rozporu mezi tím, jaké astronomické výdaje a enormní úsilí se vynakládá na fotorealistické ztvárnění barvitého afrického života, který však ve skutečném světě pomalu a jistě mizí před očima. Jako by zde působila jakási nepřímá úměra - čím méně živáčků na světě zůstává, tím více jejich uměleckých (a spotřebních) simulaker vzniká. Nechávám na jiných, ať rozhodnou, zda jde spíše o projev kajícnosti, či naopak snahu bránit se před narůstajícím pocitem druhového osamění... (Malá poznámka ke stylu: Když Disney začal na konci čtyřicátých let produkovat tehdy průkopnickou přírodopisnou sérii True-Life Adventures, pracovali na těchto filmech stejní lidé, kteří zároveň stáli za Disneyho animovanou produkcí, což se samozřejmě promítalo i do jejich stylu. Tady je ale situace přesně opačná a film přebírá ledacos z výrazového slovníku moderních přírodopisných filmů - od způsobu rámování přes volbu objektivů po užívání zpomaleného pohybu v dramatických scénách. Kruh se uzavřel.) (12.12.2019)