Island of Lost Souls

Jednoznačně nejlepší verze filmu Ostrov Dr. Moreau. Černobílá kamera dodává snímku na atmosféře a působivosti, masky jsou ze všech tří verzí nejpovedenější (což je trošku zarážející vzhledem k době vzniku obou remakeů) a i když zde není tak slovutný záporák, jakým byl Lancester či Brando - je Ostrov ztracených duší nesmírně zábavným filmem a dnes již obrovskou klasikou, která kdysi ležela hodně dlouho v trezoru (a to i v některých státech v USA). (26.12.2014)

Mnohými opomíjená klasika se mi taky dost dlouho vyhýbala, ale narazil jsem na ní v seznamu 101 hororů, které musíte vidět, než umřete a tak jsem to hodlal co nejrychleji napravit. Novelu The Island of Dr. Moreau od spisovatele H. G. Wellse jsem bohužel nikdy nečetl, ale za to jsem viděl oba stejnojmenné filmy. Jak ten z roku 1977 s Michaelem Yorkem, tak i remake z roku 1996. Údajně se však předlohy drží jen okrajově. Erle C. Kenton byl prý „peskován“ samotným autorem knihy, kterému se nelíbilo, jak zde byl ztvárněn Dr. Moreau. Na tehdejší dobu však odvedl velice solidní práci, kterou dnes však ocení převážně milovníci starších filmů. Mezi které patřím samozřejmě i já. Příběh je nám zde presentován dosti odlehčeným způsobem, který nás zpočátku zaujme hlavně po dobrodružné stránce. Exotická zvířata, tajemní obyvatelé ostrova a lehce mysteriózní atmosféra, která začne nabírat na síle, téměř ihned po příjezdu hlavního hrdiny do domu uprostřed džungle. Jeho zvrácené experimenty zde sice nejsou tak podrobně nasnímány, jako v novějších verzích, ale i tak má tento „Dům bolesti“ své osobité kouzlo. Zvláště pak díky černobílé kameře a pak samozřejmě samotných masek „domorodců“.Navíc čím více se blížil konec, tím se mi zdála míra napětí větší a atmosféra získávala na ponurosti. Až jsem začal litovat, že to bylo tak krátké. Kenton si zaslouží za odvedenou práci uznání a samotný film mnohem větší pozornost. 70% (26.02.2015)

Po poměrně doslovném začátku se z Island of Lost Souls stává spíše volná adaptace která se drží předlohy jen v několika nejzákladnějšch bodech. Na této kostře už si žije vlastním příběhem. To rozhodně není na škodu, ba naopak, některé inovace jsou velmi zajímavé. Jen původní vyznění Wellesovy novely se naprosto vytratilo a film je spíše povrchní dobrodružnou podívanou s mysteriozním nádechem. Za velké mínus považuji především ztvárnění Dr. Moreaua. Ač příběh není doslovným zfilmováním knihy, i tak by se sem více hodil tajemný, podivínský a především důstojně vypadající gentleman s bílým vousem a prošedivělou kšticí, nezájmem o všednosti a žijící jen vědou. Charles Laughton se však se svým kulatým úsměvěm, umaštěnými vousky a kulišáckou jiskrou v oku tváří jako cirkusák, který k bádání o životě nikdy ani nepřičichnul a více než o stvořní lidské bytosti má zájem dostat se Edwardu Parkerovi do kalhot. (30.06.2011)

Island of Lost Souls je jednou z mála anomálii v kinematografii, kedy je najstaršia adaptácia doteraz tá najlepšia, pričom tá najhoršia je paradoxne tá najnovšia. Vo svojej dobe snímka vyvolala značnú kontroverziu a ani sa niet čo čudovať, ale také Freaks boli predsa len iná kategória. Krátka stopáž tomuto hororíku sluší, častokrát poteší vynaliezavý záber a štúdiová výprava vôbec neprekáža. Charles Laughton má v úlohe Moreaua neustále na tvári potmehútsky výraz a je napriek svojej vnútornej hrôzostrašnosti sympatický, s unudeným Brandonom radšej ani neporovnávajme. Inak očakávam, že sa dočkáme v najbližšej dobe seriálu, prípadne filmu. (22.03.2020)

Polozapomenutá klasika žánru, která zaujme především skvělými hereckými výkony Charlese Laughtona a Beli Lugosiho a na svou dobu vynikajícími maskami. Wellsův příběh sám je dostatečně známý a Island of Lost Souls je bezpochyby jeho nejlepším zpracováním. Povinnost pro historiky žánru a fandy starých dobrých kusů. (04.11.2007)