Stíny a mlha

Woodyho vizualne nejtemnejsi a nejmysterioznejsi film, ktery, jak uz nazev napovida, je naplnen spoustou mlhy a temnych zakouti, ve kterych se nahodne potuluje poulicni vrah. Shadows & Fog je Woodyho velmi podarena pocta oldschool cernobilym hororum, ale pozor - pouze vizualne! Jinak to s horory, nebo necim temnym v podstate nema vubec nic spolecneho, jedna se jen o vizualne zajimavy podklad pro dalsi z Woodyho typickych taskaric, ve ktere hraje radobyvtipneho zmateneho neurotika, coz je kombinace, ktera nemuze fungovat ani teoreticky. I tak je to ale stale mnohem lepsi, nez drtiva vetsina jeho ostatnich filmu. 6/10 (19.04.2010)

4,5* Je léto, relativně spousta času a já se tedy mohu věnovat zaprášeným restům, které se mi kupí na poličkách s dvd nosiči. Tenhle film je jedním z nich. Pod vrstvou prachu se skrývá dichromatický drahokam. Některé jeho stěny jsou obroušeny jen tak na hrubo, ale na lesku mu to nikterak neubírá. Vizuálně se jedná o nádherně hravou a fungující poctu starým expresionistickým filmům. Tomu je přizpůsoben i výběr námětu. Ale nebyl by to lišák Woody, kdyby na nás hned po chvíli nepřišel s takovou malou lstí. Horor nebo snad detektivní příběh? Ale kdeže. Možná komedie a zcela jistě pak filosofující symbolismus v expresivních obrazech plných spodního svícení a nádherných stínů. O kvalitě hereckého provedení netřeba diskutovat. A jak je u Woodyho zvykem, máme tu pointu, která je překvapivá, funguje a kdo chce, může přemýšlet nad tím, nakolik je zakončení filmu myšleno symbolicky, nakolik se týká kinematografie a umění jako celku a nakolik je to jen vtip, který celé dílo výtečně uzavírá. "Budu vám pomáhat s iluzemi... víte, lidi mají rádi iluze!" "Rádi? ... Oni je potřebují...Jako potřebují vzduch..." (23.07.2011)

Kdysi na první zkouknutí mi tenhle film přišel jakýsi nedopečený, ale v průběhu let se k němu s chutí vracím jako do známého města, kde jsem prožil cosi milého. Nejspíš za to nemůže ani slušivý expresionistický kabátek, ani rafinovaná hra s detektivním motivem, který se postupně rozpouští do naprosté bezvýznamnosti (odtud možná ten můj prvotní pocit neuspokojeného očekávání), ani kafkovská rovina, jakkoli je to vše povedené, ale hlavně dvě klíčové scény – ta v bordelu s atmosférou domácího krbu, svérázně filosofujícími nevěstkami a neodolatelně sympatickým „mravním pádem“ Mii Farrow, a pak závěrečné lapání vraha magickými prostředky a Kleinmanovo rozhodování o další kariéře. Obojí má v sobě tolik zcela neintelektuální lidskosti a hravé radosti ze života, že by to jeden až do Woodyho neřek'. (28.06.2011)

Spolu se Zeligem možná nejoriginálnější Woodyho film. Bláznivé komediální kreace zde nenajdeme, vtipných hlášek je rovněž málo. Tento film stojí na úplně něčem jiném - na atmosféře. Woody Allen zde vzdává hold expresionistům Langovi a Murnauovi. Kamera a obraz jsou naprosto jedinečné. Elegantní černobílý materiál, mlha jako pytel, stíny po stěnách, plížící se jako zloděj do krámu. Woody Allen však nečaruje pouze na režisérském postu, před kamerou se rovněž neztratí. Ostatní herci rovněž nezklamali. Mia Farrow mi připadá, že snad vůbec nestárne, pořád je stejně hezká. John Malkovich v úloze zatrpklého klauna byl výborný, to byla role jemu psaná přímo na tělo. Stíny a mlha nejsou ani komedií, ani dramatem - je to prostě experimentální atmosférický film. Zelig by se tak mohl častovat taky, ale u něho jsem se bavil mnohem víc. Tady těch stínů a mlhy bylo prostě nějak moc. 60%. (18.05.2007)

Vynikající film, ve kterém se děje tu to, tu ono, ale nade vším stojí chlapík se strunou v ruce. Černobílá atmosféra mlhou zastíraných stínů je pěkná a funguje. Co se týká herců, tak kromě inventární Miy Farrow tu jsou výborní Malkovich, Cusack, nebo Fosterová. Dohromady je to nadprůměrný Woodyho film - mezi jeho ostatními si ho budete snadno pamatovat. (15.05.2007)