Stíny a mlha

Kdo jsme? Kam směřujeme? Ke komu vzhlížíme? Co nás žene kupředu? Proč se chováme dle určitých zásad? Ptá se v pořadí dvaadvacátý film Woodyho Allena. Odpovědět si musíte sami. Při sledování Stínů a mlhy jsem si několikrát vzpomněl na své první seznámení s Annie Hallovou. Na film, který mi byl svou náladou, svými myšlenkami blízký jako do té doby žádný jiný. Stíny a mlha si mne na svou stranu získávaly po malých krůčcích, velice opatrně, ale výsledný dojem z nich byl srovnatelný. Ze všech Allenových filmů jde nejspíše o ten druhý nejnevšednější (hned po Vzpomínkách na Hvězdný prach), druhý nejfilozofičtější (po Zločinech a poklescích), nicméně první v kvalitě kamery, jež v rukou Carla di Palmy vytváří dlouhé nepřerušované záběry, založené na expresivní hře všudypřítomné mlhy a stínů. Je velice obtížné odhadnout, jakým směrem a v jakém žánru se bude celý příběh odvíjet. Pomatený židovský úředníček pobíhající potemnělými interiéry, které nevyvíjejí přílišnou snahu tvářit se jako skutečné ulice, s prostřihy do cirkusu a nevěstince, mi příliš neimponoval. Vlastně jsem se nudil. V okamžiku, kdy mi došlo, že víc už nedostaneme, že všechny dějové linie byly načaty, že žádná extrémní změna v celkovém pojetí nehrozí, nezbývalo mi, než začít o celém filmu uvažovat nikoliv v rovině toho, co vidím a slyším, nýbrž v rovině metaforické. Jak by se kterýkoliv člověk cítil, kdyby jej někdo v nečekanou chvíli (například uprostřed noci) vyrušil z veskrze příjemné, v každém případě bezpečné činnosti (například ze spánku) a následně pověřil veledůležitým úkolem, jehož přesné znění nikdo nezná a jehož zjištění – jakkoliv je žádoucí – neradno uspěchat? S radostí jsem objevoval spoustu motivů charakteristických pro celou Allenovu tvorbu, které by dohromady vystačily na důkladně promyšlenou životní filozofii, kterou ostatně je a se kterou se v mnoha ohledech ztotožňuji. Stíny a mlha, ač v něm kromě Allena hraje kupříkladu Jodie Foster, John Malkovich nebo Madonna, nejsou divácky atraktivním filmem. Je to komedie, u které se nebudete smát, je to horor, u kterého se nebudete bát, je to přehlídka brilantních černobílých záběrů, které nejsou zdaleka tak důležité jako to, co se skrývá za nimi. Po úvodním nejistém tápání mi film učaroval obtížně definovatelným způsobem a utvrdil mne v názoru, že jedině Woody Allen dokáže nalézt přesný ekvivalent pro pocity, jež sám popsat nedokážu. Jestli se bude líbit také vám – to je hodně individuální. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Rimsy (03.09.2007)

Tak tohle je určitě jeden ze slabších Allenových filmů. Černobílá groteska Stíny a mlha, která si střílí zejména z Kafkova Procesu, vypadá totiž celá jako mírně nadprůměrná televizní inscenace. Hlavně scénář je odfkláknutý a zmatený, forma, kterou je film natočen, je pak nudná (ani žádné kameramanské exhibice se rozhodně nekonají). (13.09.2005)

Na Woodyho vcelku netradicni film. Woody sice dela zmatkare jako obvykle, tentokrat mozna jeste zmatenejsiho vic nez obvykle a je tradicne perfektni, ale film rozhodne neni jen o jeho hlaskach. Ono celkove zas tolik vtipu tady neni, i kdyz to je porad komedie. Nicmene tady de spis o celkovou atmosferu, misty je film docela napinavej, ale stejne mi prislo, ze se moc Woody nemoh rozhodnout, co ze to vlastne toci. Pribehove to je takova kriminalka, Woody sem vnasi prvky komedie a do toho linie s Malkovichem a Farrow je spis takovy drama. Proste by to chtelo nejakej poradnejsi pribeh. Ale jak rikam, de tu spis o tu atmosferu, ktera je navic podporena tim, ze je film cernobilej a s mlhou a ruznejma stinama si fakt vyhrali, navic prostredi vypada jak nejaky spinavy Londynsky ulicky a pristaviste. Jen ten konec me nastval, takovej zbytecne otevrenej. Z hercu jeste stoji za zminku sympatak Cusack a Foster v roli jedny z prostitutek. Slabsich 5*. (28.01.2009)

S Allenom začínam byť celkom kamarát a myslím, že si budeme rozumieť. Nikdy ale nedostanem od jeho filmu to, čo som čakal. V iných prípadoch takýto pocit dopadne u mňa katastrofálne, pri Woodym je to naopak. ďalší mierne mimožánrový snímok s typickým allenovkým humorom, ktorý je tým pádom atypický. Znova mám ale pocit, že zo strany humornej sa toho dalo vyťažiť oveľa viac. V absurdom príbehu sa stretávajú postavy, ktoré by nikto iný nevedel skĺbiť dokopy a tým je to celé celkom zaujímavo a zamotane rozohrané. 80%. (21.10.2007)

Kdysi na první zkouknutí mi tenhle film přišel jakýsi nedopečený, ale v průběhu let se k němu s chutí vracím jako do známého města, kde jsem prožil cosi milého. Nejspíš za to nemůže ani slušivý expresionistický kabátek, ani rafinovaná hra s detektivním motivem, který se postupně rozpouští do naprosté bezvýznamnosti (odtud možná ten můj prvotní pocit neuspokojeného očekávání), ani kafkovská rovina, jakkoli je to vše povedené, ale hlavně dvě klíčové scény – ta v bordelu s atmosférou domácího krbu, svérázně filosofujícími nevěstkami a neodolatelně sympatickým „mravním pádem“ Mii Farrow, a pak závěrečné lapání vraha magickými prostředky a Kleinmanovo rozhodování o další kariéře. Obojí má v sobě tolik zcela neintelektuální lidskosti a hravé radosti ze života, že by to jeden až do Woodyho neřek'. (28.06.2011)