Dokud nás svatba nerozdělí

Variace Truffautovy Americké noci, akorát filmové zákulisí nahrazuje svébytnost svatebního zákulisí během jedné oslavy, na kterou si zasednou Murphyho zákony. Sympaticky (minimálně pro mužskou část publika) je to čistě z pohledu svatební agentury, a nikoli svatebčanů, čili navzdory tématu to romantiku nevidělo ani z rychlíku. Jakkoli o komedii jde, místy dokonce velmi vtipnou, tak by byla chyba očekávat zběsilou řachandu. Tady se hraje na konstantně decentně spokojeně zdvižené koutky úst spíše než tlemení se na plnou hubu. (01.09.2018)

Jev, který jsem odpozoroval letos už u Emma Approved nebo u Baby Driver - občas se divím, že tyhle fiktivní "společnosti" vydržely takhle dlouho a jak to fungovalo předtím, že jsou tak populární a úspěšné, protože vždy, když na ně jsou namířeny kamery, tak jde hned všechno rychle k šípku. Taky jsem si připomněl klasické romanticko-komediální tropy. Učebnicová situační komedie. Na jednu stranu mi chyběly vizuální gagy, na druhou stranu možná lepší, protože by to snadno mohlo zabřednout do trapnosti. Poznal jsem ale i nové věci. Jako třeba co to znamená, když postavy mezi sebou mají nulovou chemii. Mezi sebou, ale i mezi mnou a nimi. A já se tak během filmu sám sebe několikrát ptal, proč se na to dívám, když je mi osud některých postav úplně putna. Co je na těch novomanželích speciálního, když sotva znám jejich jména? Co je speciálního zrovna na této firmě zařizující svatby? Říkejte mi, že jsem po bitvě generál, ale jakou logiku má zařídit svatbu na zámečku a ani se nestarat o to, jestli bude na vše dostatek elektrické energie? Byl to ale hezký film (i když by mu v mnoha scénách prospěla dieta - zkrácení scén), taková univerzální dramedie, která nezná státních hranic ani jazykových bariér. (10.11.2017)

Mé třetí setkání s tvorbou autorské dvojice Toledano a Nakache dopadlo nad očekávání dobře, i když (možná právě protože) jde o naprosto odlišný koncept a styl humoru, než s jakým celosvětově uspěli v případě Nedotknutelných. Jak už zaznělo ve více komentářích, tenhle kousek není řachanda, nýbrž příjemný, lehce plynoucí snímek podkreslený pohodovou hudbou, který má ambice vykouzlit na řadě míst mírný úsměv, nikoliv salvu smíchu. I když prostředí svatební hostiny svádí pokládat film za jednu z nesčetných variant romantických komedií, opak je pravdou. Dokud nás svatba nerozdělí je komediální příběh z prostředí pracovního kolektivu, tedy subžánru kdysi tak protežovaného v zemích východního bloku. V tomhle filmu se tvrdě maká - pravda, ne vždy efektivně, v ukázkové souhře a s očekávanými výsledky. Parta v našich končinách nepříliš známých herců odvádí spolehlivou práci a za sebe můžu jen dodat, že jsem se bavil přesně tak, jak to režijní dvojka zamýšlela. Osobně nemívám rád filmařinu založenou na zpitvořených figurkách, tady mi ale absence hlavní postavy nahrazené množstvím vedlejších postav s jedním nebo dvěma důležitými výstupy přišla navýsost funkční. Celkový dojem: 90 %. (17.05.2021)

Stejně jako někteří ostatní komentujici oceňuji originální nápad ztvárnit v komedii  přípravu svatby nikoliv z pohledu svatebčanů, ale z pohledu organizující  agentury. Toto podání svatby se od řady romantických komedií se určitě liší. Populární dvojka autorů se ale  určitě měla držet hesla velmistra Francise Vebera, že komedie nemá být déle než 90 minut. Komedie zmatku a skluzu mi i tak přišla namísto skutečně vtipných průsvihu místy zaplněna větším počtem nezáživného zmatkovaní a při dvouhodinové délce to už bylo ke konci teprve trochu úmorné a místy byl můj smích stejně častý jako vlasy na hlavě neokoukaného hlavního představitele. Ale několik těch vedlejších figurek se v tomhle přeplněném kolotoči přece jen blýsklo. Pobavil mě starosvětský fotograf se svým zajímavým kudrnatým učencem, sebestředný zpěvák....a ze všeho nejvíce určitě trapák manžel snob  jehož naplánovaný neplánový projev a letecké číslo  si budu v souvislosti s Dokud nás svatba nerozdělí rozhodně nejvíce pamatovat a taky mě asi nejvíce pobavilo. Ale ostatně, těšil jsem se na každý jeho výstup. (08.08.2022)

Režiséri a scenáristi kultového filmu "Intouchables" nám prinášajú svoju novú komédiu "Le sens de la fête". Neviem čo mám k tomu moc povedať, lebo toto je celkom iný film. Čakal som dobrý humor, kde sa budem smiať. Sem-tam som sa zasmial, občas sa pousmial, no inak som mal pocit, že akosi mi nesedia komédie typu, kde čakáme, čo sa všetko ešte pokazí. Je to staré a akosi to nevie priniesť nič nové. A tento film výnimkou rozhodne nie je. Musím povedať, že mi bolo počas filmu hlavne ľúto šéfa Maxa, ktorý musel riešiť úplne zbytočné problémy, ktoré sa tu objavovali kvôli svojim ľuďom. Niektoré vôbec nemuseli byť. A potom skutočne človek len čaká, kedy sa čo stane, čo ako vypáli a podobne. Pozerať sa to dá, no miestami ma to fakt nudilo. Vizuálne okey, herecky okey, príbehovo pre mňa slabé. Možno vám to sadne lepšie, no pre mňa je to celkom sklamanie. Najmä po tom, ako silno na mňa zapôsobili predošlé projekty tvorcov. Hodnotenie: C+ (04.02.2019)