Nikdy neříkej nikdy

Ale jo, i jako neoficiální bondovka to ujde. Connery se vrací do své životní role, coby agent 007, který je poslán do sanatoria, aby zjistili, jestli má ještě na to být agentem. Zde se vše zkomplikuje a 007 vyráží vstříc svým dobrodružstvím. Akce tu není kdoví jak zběsilá, ale příběh je celkem fajn. Za mě 68% :) (27.01.2016)

Nemůžu uvěřit tomu, že člověk, který dal světu geniální a kultovní Impérium vrací úder, natočil takovou špatnost. Tohle je opravdu Bondovka?! Údajně ano. A byť je neoficiální, tohle tvůrcům nikdy neodpustím! Bond už totiž není Bondem a Connery není Connerym. Zápletka je ohraná, Bondgirl nevýrazná a nějakého záporáka jsem si prakticky nevšiml. Celý ten film je prostě špatný a vévodí tomu naprosto tupý a nudný scénář. Jako třešničku na dortu berte otřesný song Never Say Never Again. Tu 1 hvězdu dávám ani nevím za co. (14.05.2011)

Nejslabší Conneryho bondovka, ale i tak mi film /navzdory většině/ přišel zábavný a koukatelný. Herci, jak už tu bylo řečeno, nejsou zlí (snad kromě Barbary Carreraové, která v roli Fatimy předvádí velice originální variaci na postavu Fiony z Thunderballu). Některé fórky si v trapnosti nezadají s těmi z Austina Powerse, hudba je šíleně nevýrazná a Connery působí poněkud sešle (což byl ale záměr). Slušné 4*. (06.12.2004)

Když v roce 1971 končil Sean Connery s bondovskou sérií, řekl cosi ve smyslu never again... Bohužel, po dvanácti letech svůj názor změnil a vrátil se v tzv. neoficiální bondovce s příznačným názvem. On však za nízkou kvalitu tohoto filmu zodpovědný není, ba naopak, je potěchou sledovat, že i po letech má stále jiskru a šarm, byť už v teplákové soupravě zdaleka neopůsobí tak přesvědčivě jako kdysi v Thunderballu. Apropos – Thunderball. Ten za to všechno mohl. Spoluproducent snímku Kevin McClory si uvědomil, že drží práva k původnímu scénáři a rozhodl se je použít. Bohužel – ta práva byla limitována... na postavy a příběh Thunderballu. Takže Nikdy neříkej nikdy je trochu jinak převyprávěná klasika o únosu atomových bomb. Jinak a hůře. Ve střední pasáží, kde Young dokázal diváka zaujmout výtečným režijním stylem, který je pro conneryovky klíčový, se Irvin Kershner (režisér skvostu Impérium vrací úder) plácá ve zbytečnostech i bizarditách, a zejména v klasickém US akčním stylu, který se k agentovi jejího veličenstva nehodí. Prostě neumí navodit ducha pravé bondovky a to je celý problém. Samozřejmě ničemu neprospívá ani absence původního Bond theme, nahrazení roztomile konzervativního M jakýmsi otravným mladým byrokratem a tak dále a tak dále... Tentokrát měl Connery zůstat u svého nikdy víc, protože jeho bondovský epilog je na úrovni nejslabších moorovek. (15.11.2004)

Jak produkční tým Eonu, tak McClory (majitel práv na určité elementy Bondova univerza, z jichž vznikl tento trucpodnik) se ve svých bondech snažili vrátit zápletky více na zem v reakci na ztřeštěnost nedávných Moorovek (The Spy Who Loved Me a Moonraker) plných vesmírných bitev, polykačů ponorek, laserů a obrů s ocelovým chrupem. Nicméně jak je příhodné pro staré slizké chlapy v obleku, jimiž filmoví producenti jsou, nedošlo nikomu, že nejnepatřičnějším elementem byly vždycky hlavně situace, kdy se vrásčitej starej dědek sápe na sotva dvacetiletou krasavici a ta z toho protejká skrz postel, protože nic lepšího se jí v jejím milostném životě patrně ještě nepřihodilo. Dvaapadesátiletý Connery, kterého byste nechali pustit sednout v tramvaji, se svým šišláním a přehazovačkou opravdu spíš upomíná perverzního strýčka, nicméně do not mu tu trochu hraje nevkusný osmdesátkový étos, ve kterém se tento neoficiální díl vlastně stal aktuálnějším než souběžně vyšlá pravá bondovka Octopussy. Krom vysokých límců se zde dočkáme i videoherních soubojů, aerobiku, hromady trvalých, vysokých dámských plavek či šílených něco jako feministek. V kombinaci se zasazením do tropických či subtropických oblastí, které raší na čele všech zúčastněných neustálé kroupy potu, působí celé osazenstvo, krom vynikajícího padoucha, přešlým, dýchavičným a vyčerpaným dojmem. Přesto (stejně jako Octopussy s dědkem Moorem) si stále zachovávají tyto bondovky hromady nápadů do akčních scén, které i přesto, že za nimi stojí kaskadéři, působí pořád daleko lépe a napínavěji než když v současné době koukáme sice na tváře skutečných herců, ale naroubované na digitální těla, které mohou dělat kdovíjaká alotria, ale my víme, že jediný, kdo se v tom případě nadře, jsou grafické karty. (30.09.2019)