Dobří holubi se vracejí

Celé Básníky pokládám za hloupé, takže jsem byl mile překvapený úrovní Pecháčkova scénáře. Naprosto jsem neměl pocit, že se dívám na komedii, nepostřehl jsem ani alegorii odporu proti totalitní zvůli. Ten obraz je nejednoduchý, nejednoznačný, neuchyluje se k žádné zkratce. Josef Somr, přehlížený a nedoceněný velikán, zde v roli primáře vysvětluje nejpřesněji a velmi hodnotně, oč vlastně jde. „Nespravedlnost je přece všude, tak proč si na ni stěžujete zrovna tady?“ „Nejtěžší rozhodnutí na světě jsou ta, při kterých nejde o svět, ale o toho, kdo rozhoduje.“ (19.01.2011)

......tá doba vzniku tam bola cítiť......takééé nijakéé,ale chcelo to byť o niečom.....alkoholizmus nie je hanba - ale choroba ......no keď myslíte.....sy 303 = F10.....problém je hlavne,že  R.Hrušinský mal vlastne pravdu teda je kladna postava....aj keď tých klaďasov sme mali hľadať medzi pacientami....ja nie....celkový dojem - nepáčilo,skôr ma zaujíma obsadenie ako obsah.... (17.12.2021)

Alkoholizmus sa moze stat kazdemu a ne ze ne. Vyborny prednovembrovy film o pobyte na jednej protialkoholickej liecebni, kam sa uchylil aj isty muz /Mensik/. A film vyborne podava aj zavazny neduh nasej spolocnosti -alkoholizmus. A teda ustrednu nadcasovu problematiku, ktora v tejto spolocnosti pretrvava uz pekne starocia : kto nepije s partiou, trha partiu a je za idiota, ked sa ale pije moc, nasledky netreba prilis popisovat, kazdy si vie predstavit ...... Zaroven aj Labutia Piesen samotneho Mensika. S nadsazkou sa da povedat, ze ide o akysi ceskoslovensky Prelet nad Kukaccim hnizdem. 95 % (31.03.2013)

Těžko říct... Jako celek na mě film nezapůsobil tak, jak by asi měl, ale jednotlivostmi vytaženými z kontextu rozhodně stojí za to. V první řadě s výborným Milanem Kňažkem v hlavní roli. I s těmi dalšími ve vedlejších postavách. Nevím, zda to byl scénáristův záměr, ale už jen pouhé zdůrazňování oslovení v prvním pádě u Rudolfa Hrušínského budilo dojem nadřazenosti a moci. Stejně tak výborné výkony dalších, zaujal mě například Zdeněk Řehoř nebo Miroslav Macháček. V neposlední řadě pak osobnost Josefa Somra, jehož hlášky, byť kontroverzní, stojí za zamyšlení. A nelze zapomenout ani na povážlivě unaveného Vladimíra Menšíka a jeho poslední roli před kamerou. Oceňuju kontrast tématu (na můj vkus až příliš naturalistická scéna léčebné metody vyplachování úst alkoholem) a barokních kulis ve spojení s éterickým operním doprovodem. V retrospektivních záběrech překvapivě únosná Eva Vejmělková a zajímavý začínající Michal Dlouhý. Včetně poměrně odvážných narážek ve stylu, že "Nejedlého Smetana" může produkovat duchovně založenou hudbu. Ovšem závěrem - prohlásil-li Hrušínský, že kdo si u práce zpívá, je potenciální flákač, pak já jsem doubleflákač:-) (01.11.2008)

Kleinův snímek, který se hemží nestory české herecké školy stojících na jedné či druhé straně barikády v protialkoholní léčebně, přináší zajímavou sondu do stinnějších stránek lidského bytí (a nemám tím na mysli jen boj s démonem alkoholu). Inu jak se říká: „Alkohol je metla lidstva!“ Ale já zároveň musím jedním dechem dodat: „Občas se zamést musí!“ :-) No a teď si pojďme společně zazpívat hymnu Václava Hrabině, který chtěl alespoň rovně viset, když nemohl rovně stát: "Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." (02.07.2013)