Režie:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Harry MacourekHrají:
Milan Kňažko, Alicja Jachiewicz, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Vladimír Menšík, Pavel Zedníček, Jiří Hálek, Marián Labuda st., Zdeněk Řehoř (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Autorskou dvojici – spisovatele a lékaře Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina – znají diváci z jejich společné komedie Jak svět přichází o básníky a z jejích čtyřech volných pokračování. Koncem osmdesátých let se oba autoři setkali i při realizaci příběhu z protialkoholní léčebny. Zde se sešla pestrá společnost – vzdělanec a topič Lexa, neúspěšný malíř Ament, profesor dějepisu Zlámal, farář Dorenda, číšník Čtvrtečka a herec Šmok. Ti všichni zápolí s démonem alkoholu, v separaci prožívají své malé radosti i trápení. Nesnášejí despotického vrchního ošetřovatele Masáka a jeho „experimentální“ léčebné metody. Jediný Lexa, rváč a bojovník za práva nejen svá, ale i ostatních, se mu dokáže postavit… Režisér Dušan Klein o filmu řekl: „Z hrdiny v závěru hovoří vnitřní hlas, touha žít, nepoddat se ničemu, nezůstat v zajetí, nebýt manipulovaný alkoholem ani lidmi. Člověk by sám měl přijít na to, jak žít.“ Předností filmu jsou vtipné dialogy a vynikající herecké výkony v čele s Rudolfem Hrušínským v roli ošetřovatele Masáka a Milanem Kňažkem jako topičem Lexou. Svou poslední filmovou roli – alkoholika Honzíčka – zde vytvořil Vladimír Menšík. (Česká televize)
(více)Recenze (280)
Velmi silná tragikomedie Dušana Kleina o závažném sociopatologickém jevu v naší společnosti, který byl do té doby tak trochu tabu. Komedie o marném boji se závislostí na alkoholu...to samo o sobě chce velký nadhled a odvahu. Nejsmutnější je ale už sám hodně popisný (a spojlerující) metaforický název snímku... Dá se tu dokonce vycítit jistá paralela s Formanovým Přeletem nad kukaččím hnízdem - hlavní hrdinové a jejich boj proti totalitní zvůli je očividný, ale Dušan Klein zůstal bohužel stát někde na polovině cesty... Podobné filmy: Ikarův pád, Tažní ptáci, Dnes naposled, Zjasnělá noc, Hadí jed, Hodina klavíru ()
Špičkové herecké výkony od špičkových českých herců. Milan Kňažko se mi ale moc nelíbil. Herecká elita Rudolf Hrušínský st., Vladimír Menšík, Pavel Zedníček, Jiří Hálek, Marián Labuda st., Josef Somr, Petr Čepek a mnoho dalších s tohoto film dělají unikát. Ale i tento film měl své slabé stránky, ale to nebrání dát tomuto filmu plný počet bodů. 5*! ()
Celé Básníky pokládám za hloupé, takže jsem byl mile překvapený úrovní Pecháčkova scénáře. Naprosto jsem neměl pocit, že se dívám na komedii, nepostřehl jsem ani alegorii odporu proti totalitní zvůli. Ten obraz je nejednoduchý, nejednoznačný, neuchyluje se k žádné zkratce. Josef Somr, přehlížený a nedoceněný velikán, zde v roli primáře vysvětluje nejpřesněji a velmi hodnotně, oč vlastně jde. „Nespravedlnost je přece všude, tak proč si na ni stěžujete zrovna tady?“ „Nejtěžší rozhodnutí na světě jsou ta, při kterých nejde o svět, ale o toho, kdo rozhoduje.“ ()
Na české (československé) poměry neskutečně dobře zrežírovaná záležitost. Až se mi nechce věřit, že ten samý člověk diriguje blitkoidní Ulici. Důraz na sugestivní podání odvykačky, s náběhem do psycha, je sice více než klasický, Klein se ale nebál lehké anarchie s kamerou, takže výkvět české herecké společnosti uvidíte z úhlů, z jakých jste je ještě neměli čest spatřit (a to doslova). Klein si zaslouží pochvalu i za vedení herců - hvězda na hvězdě, ale přesto jedna životná role vedle druhé. Skvělý Kńažko a dobrý scénář Pecháčka, jenž se bohužel příliš drží schémat/klišé/pravidel filmů z prostředí psychiatrických léčeben a vězení. Na druhou stranu, asi to v nich probíhá doopravdy dost podobně... ()
Tenhle film byl v mém životě dosti významný. Tak se to hold seběhlo, že i on zasáhl do mého života. Ale čas vše hojí, pomalu sice, ale hojí. Poslední film V. Menšíka. Film sám o sobě je ukázkou nejrůznějších lidí co propadli a zápolí s problémem alkoholismu, a jejich charaktery jsou ukázány jen povrchně a učebnicově. Ovšem co říká primář, to jsou věty, které platí neustále a budou platit. ()
Galerie (17)
Photo © Filmové studio Barrandov / Vladimír Souček
Zajímavosti (25)
- Pro natáčení byly posloužity interiéry i exteriéry tehdejší skutečné léčebny v klášteře v Želivi. (yurasch)
- Píseň, kterou zazpívá na večírku Lexova (Milan Kňažko) přítelkyně (Alicja Jachiewicz), je skladba od Giacoma Pucciniho „O mio babbino caro“ z opery „Gianni Schicchi“. (majky19)
- Snímek byl natočen na motivy stejnojmenného románu Ladislava Pecháčka z roku 1985. (skudiblik)
Reklama