Dobří holubi se vracejí

Scénář: Dušan Klein, Ladislav Pecháček .. Každý člověk má svoji závislost. Jen se s ní nesmí potkat… __ Výtečná a nadčasová (stále platná) tragikomická záležitost ze světa alkoholiků. Díval jsem se na to po pátečním celonočním tahu a i tak mám naštěstí k této proceduře ještě daleko :-)) ___ Skvěle napsané a excelentně zrežírované dílko, kde se sešla vskutku pestrá paleta nezapomenutelných československých herců. Na Vladimíru Menšíkovi už jde bohužel vidět nemoc a nedostává se mu ani nějakého výraznějšího prostoru, zato despotický Rudolf Hrušínský nebo ústřední Milan Kňažko (na jehož roli by přesně sedl i takový Oldřich Kaiser) jsou výborní a plně přesvědčivý. Film, ze kterého si jistě něco každý odnese! Alespoň by měl... ___ Škoda, že nám komercionalizace doby popřevratové zkurvila mnoho geniálních tvůrců, mezi které i pan Klein patřil. (06.12.2008)

Režisérský vrchol Dušana Kleina s hereckou elitou československého filmu, Tě zavede do prostředí velkých nadějí, ale také neméně velkých, osobních tragedií. Dobrovolné "vězení" s touhou očisty, nebo povinnosti vůči okolí zabírá pouze jen do určité míry. Alkoholismus jedince v kontrastu alkoholismu celé společnosti, hledání možnosti uplatnění a lidské potřebnosti. Výborný dramatický film s lehkým humorným nádechem. (04.11.2012)

"Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." Ponořit se do myšlenek notorických alkoholiků je jednou z nejtěžších disciplín, zvláště u těch, kteří tomuto mámení nikdy nepodlehli v tak intezivní míře, aby byli schopni důkladně interpretovat jejich pocity i pohnutky. U Ladislava Pecháčka bylo toto poznání o něco snazší díky jeho bývalé profesi; konfrontace se získaným materiálem tu měla nepochybně svůj úkol. Záměr umístit příběh do ponurého areálu barokního zámku, v němž je zřízena protialkoholní léčebna s "avantgardními" metodami, se vyplatil zejména v případě kamery, ale výborně zapadá i do představy bezvýchodného stavu jednotlivých pacientů. Jestliže režisér Dušan Klein hovoří v přiloženém bonusovém komentáři o seskupení tehdejší herecké elity, nelze k tomu dodávat cokoli bližšího. Vedle výborného Milana Kňažka v zajímavě podané roli přemýšlivého idealisty zaujme samozřejmě tyranizující ošetřovatel Rudolfa Hrušínského, ale nezanedbával bych ani pestré složení mužského kolektivu, neboť každý se v léčebně ocitl z různých důvodů. Naprosto výjimečný je výkon Zdeňka Řehoře, u Miroslava Macháčka lze předpokládat trpkou osobní zkušenost, stejně jako u tehdy již zesláblého a nemocí strhaného Vladimíra Menšíka. Nepředstíraná závažnost zvoleného tématu přímo vybízí k zamyšlení nad vlastním životem a tím, že se film neuchyluje k moralizování hledá východisko v názoru, že užívat bychom měli všeho s mírou. Alkoholu i knih. Záleží jen na nás, čemu nakonec propadneme. (28.08.2010)

Námet opäť dobrý ale celkové spracovanie už v žiadnom prípade tak nenadchne, jednak Milan Kňažko je mizerný herec a k tomu je dosť od veci keď Slovák sa snaží hrať Čecha? trošku zbytočná problematika, potom aj ten Český jazyk vyznie tak nemastno neslano. Ďalej tvorcovia neodhadli ten správny mix drámy a komédie, to čo vzniklo sa v konečnom výsledku ťažko niekam dá zaradiť, lebo miestami to príbehovo celkom slušne funguje a niekedy to až nechutne otravuje pasívnym príbehom či herectvom zúčastnených. Pre mňa to bol úrovňou len slanší priemer, nič extra sa v tomto prípade nekonalo. /40%/ (18.04.2009)

Není to sice tak drsné jako Tažní ptáci, i tak to ovšem s přehledem strčí do kapsy většinu podobně zaměřených filmů. Když Hrušínký říká své "uděluji Vám tři černé body", přebíhá mráz po zádech asi nejen mně. Já tvůrcům uděluju pět českých na dřevo. P. S. Poslední role Vladimíra Menšíka. (03.10.2005)