Odysea

Ten příběh by dal na seriál! Sám o sobě je úchvatný, ale v této velkolepé zrychlené podobě, není čas na jeho řádné vykreslení a procítění. Co na tom, že je z velké části o vztahu otce a syna, když to ani jednomu vlastně nevěříte. Co na tom, že syn zemře, když prakticky není možné mít k některé z postav větší sympatie. Výjimkou potvrzující pravidlo je Simone Cousteau v podání výborné Audrey Tautou, důkaz, že k velkému výkonu stačí minimum prostoru. Což se potvrzuje v závěru, kdy alespoň na moment přichází skutečné drama, scéna poslechu vážné hudby! Dále je nutné vyzdvihnout fantastické podvodní záběry, Antarktidu... jednoduše dokumentární část, ve které funguje na výbornou ono spojení kamery Matiase Boucarda a hudby Alexandra Desplata. To je tedy v některých částech vyhnáno do extrému, idylického extrému, čímž vlastně pravděpodobně záměrně trpí celý film. Možná by bylo zajímavější, kdyby tvůrci zmapovali nějakou kratší část života Jacquese Cousteaua a vyhnuli se kýči! To snad především. v takové podobě by mohl být film filmem.65% (22.01.2020)

Opět další z řady zbytečných filmů. Evropský životopisný film, to je záruka snímku, který popírá strukturu filmového scénáře a filmového vyprávění. Prostě byl nějaký člověk, pak se mu stalo tohle, potom tohle a v závěru tamto. Kdybych si o tom přečetl v nějakém časopise, vyšlo by to bohužel dost nastejno. Zbytečnost a prázdnotu snímku tak nezachrání ani solidní vizuální provedení. 5/10 (14.02.2017)

Ráda jsem to viděla a ráda v kině, ale nadšení nepřišlo. Rodinný drama a v pozadí dobrodružství Cousteaua. Dvě hodiny jsou přemrštěná stopáž a ke konci filmu přibývá počet patetickejch momentů, což blbě snáším - může za to divně ucamraný tempo, dialogová mělkost a podle mě špatně zvolená příliš dramatická/nebo naopak rozvolněná hudba (což se teda týká celýho filmu). Formálně standart/lehkej nadstandart, výrazný to není, není to ani ničím originální. Kamera čistá, škoda jen toho všudypřítomnýho 3déčka pod vodou (to je největší mínus celýho filmu). Vzhledem k tomu, že je to rodinný drama inspirovaný pravdivejma událostma, tak jde inovativnost formy stranou a primární místo zastává narace. To působí vůči samotný osobnosti Cousteaua a jeho přístupu k životu buď pokorně (příběh je důležitější) nebo paradoxně a nepochopeně (absence inovace). Na to si asi každej odpoví podle gusta. Je dobrý, že se takovejhle film dostane mezi širokou veřejnost a obeznámí jí s postavou Cousteaua, to bude i příčinou toho, proč je to pouze rodinné drama. Zároveň je to škoda, myslim, že Cousteau by si zasloužil něco hlubšího, film, kterej bude primárně řešit jeho práci, ne rodinný vztahy - třeba se toho od někoho dočkáme. Samozřejmě tohle byl režisérův záměr, ale mě nějaký velký nadšení minulo, líbivost atrakce a komorních dramat na pozadí velkoleposti nepreferuju. Rozhodně + za aktuální eko poselství, ale prostě 3* jsou akorát. (11.01.2017)

Citlivě snímané civilní záběry se prolínají s nadpřirozenými scénami „letu“ v mořských hlubinách. Rytmus zlomků těchto dvou světů a světel vrhaných ze stříbrného plátna nebo z monitoru do jinak oslněných tváří v předlouhé expozici rozeznívá symfonii heroismu, kterou již v nich samých cosi rozkládá. Je to „já“, které způsobuje rozčarování všech milujících. Bohorovnost, která za sebou zanechává zrazené. Hluk, který neporozuměl tichu, jakkoliv je zakoušel s takovou vášní a odevzdaností jako málokdo jiný z „tohoto světa“. A přesto není vše ztraceno. Je-li duše pokorná a odpustí-li, může se i zkalený pramen pročistit a lze z něj pít. Biografický film o Jacquesovi Cousteauovi a jeho synu Phillipovi mě nadchl celou to výše popsanou cestou. Charismatický stárnoucí „velitel“ s nákladem slabostí dobývá cosi nesrozumitelné, zatímco vnímavý syn již v ony temné chvíle vidí dál a vychází vstříc vlastním obzorům. Když se však obnoví jejich společná cesta, otevře se ten neznámý svět stvoření i dalším chodcům, plavcům a letcům, tedy všem obyvatelům, kteří se za něj budou prát tak, že se právě toho zatěžujícího „já“ vzdají. Záslužný počinek Edisonline zpřístupnit tento podnětlivý film českým divákům. (01.02.2024)

Cousteau s Calypso byl pro mne vždy takovým zhmotněním kapitána Nema a jeho Nautilu. Jeho dobrodružný život jsem mu záviděl. Film mi v tomto ohledu trochu otevřel oči, protože se mi kromě neskutečného dobrodruha, někdy šílence, fanatického potápěče, milovníka moře a života pod hladinou poodhalila i tvář otce a možná i osamělého muže, který si to však začal uvědomovat až ke konci života. Vidíme ho zde jako tátu, vědce i sháněče peněz pro další expedice. Je zajímavé, že prvotní impulz k trávení života na moři dala jeho žena... To je v případě Jacquese Cousteaua celkem zásadní! .-). Scény točené v moři byly úchvatné, ale to se dalo od filmu čekat. Horší to bylo s jeho pobytem na souši, kde mně film chvilkami nebavil. Z lokálních dobrodružných příhod pod vodou se totiž vždy stáhl do životopisné a lehce sterilní roviny. Mně osobně nejvíce mrzí, že neukázali Cousteaua s nějakým vrakem jichž našel požehnaně. Leckterý soudobý profesionální potápěč jej dokonce považuje za ,,vykradače'' vraků. Ví se o předmětech co měl doma i odkud pocházely. Je však nutno vzít v potaz, že stejně jako vše po válce procházelo vývojem, procházela jím i podmořská archeologie a přístup k vrakům a jejich pokladům. Ta absence nějaké potopené lodi mi tam chyběla, ale zase mi to vyvážila ta PBY Catalina .-). Celkem tedy dávám za 3 vilejše a říkám rovnou, čekal jsem víc. Lambert Wilson i Audrey Tautou byli dobře vybráni a typově mi dobře sedli. Sedla i Desplatova hudba (jako vždy). * * * (04.08.2017)