Jak básníci přicházejí o iluze

"Pane profesore, jak pozná člověk, že není pitomej? - No, chytrej člověk to nepozná nikdy a blbci je to jedno." Štěpánek (Pavel Kříž) jde na vysokou. Následuje druhá láska a neustálé učení latinských názvu celé anatomie. Mám dvojku stejně rád jako první díl. Teď s velkým postupem času jsem si krásně zavzpomínal na moje učení anatomie. Všechny ty latinské názvy... Ach ty vzpomínky. Každopádně vždy oceňuji s jakým humorem Básníci zvládají pokračování. Navíc nechybí Zdeněk Svěrák s jeho klasickou rolí a přednáška o uspořádání stolu. A taky tu máme posilu v Karlu Rodenovi. No a samozřejmě Jeskyňka (Adriana Romanová-Tarábková). Za mě nejkrásnější můza z trilogie. Konec hořký na který nelze zapomenout. Holt, někdy se o ty iluze přijít musí. "Na každém konci je hezké, že něco nového začíná." (80 %) (16.01.2022)

Druhej dil basniku ma v podstate porad stejnou kvalitu, jako prvni dil, s tim rozdilem, ze pusobi vic profesionalne, ale zas na druhou stranu uz neni tak bezstarostnej, problemy se skolou atd. Ale opet je vse podano humornou formou. Stepanovo holka Adriana Tarábková je taky perfektní, ale precejen mam radsi Boruvku. Ale jinak se v podstate o tomhle filmu da napsat to samy, co o prvnim dilu, akorat je tu mozna vic hlasek, hlavne diky vysokoskolskejm profesorum. Opet skvela zabava. (29.01.2007)

Dvojka si s přehledem hlídá vysoko nastavenou laťku zábavy a kvality. Vysoká škola je plná nástrah (jako těžce zkoušený vysokoškolák vím, o co jde) a Štěpánovi kromě strašlivé Anči motá hlavu Jeskyňka. Vynikající atmosféru pomáhají navozovat Štěpánovi kumpáni na kolejích - výborní jsou hlavně Venoš, jako moravský řízek, a Mireček, ovšem ani excentrický mladý Roden se neztrácí. Kendy je malinko upozaděn, což dává vynikajícímu Křížovi (opravdu si myslím, že v prvních třech dílech básníků podal až legendární výkon a postavě Štěpána vdechl cosi unikátního, co by jí nikdo jiný dát nedokázal) větší prostor. 90% (23.06.2006)

Tohle je asi ještě lepší, než první díl, hlavně kvůli vysokoškolskejm praktikám, vychytanejm studentům, ještě vychytanějším profesorům a celkově je to prostě sranda. Nacházím tady tolik fórků, na ktery jsem už dávno zapomněl, že mě znovu dostaly, i když takovy všeobecně oblíbeny filmy většinou nemám moc rád. Už jenom Svěrákův docent Zajíc a jeho přednášky (Leffinqwellův-Bronštejnův psací stůl, takzvaná Zajícova varianta) jsou tak cimrmanovsky dokonaly, že se nedá nesmát. Taky animovany sekvence se povedly trochu víc, než předtím a taky jich ubylo. No celkově mě to fakt bavilo, takže není co dodat. (21.10.2014)

Nějakou chvíli poté, co jsem vychválil a opětihvězdičkoval Kleinovo Vážení přátelé ano, jsem si s nepotěšením uvědomil, že zrovna tak jako Básníci je to celé složeno z více či méně samoúčelných mikrovtípků, že příliš mnoho věcí se stane a rozhovorů proběhne jen proto, aby mohla zaznít pointová hláška, buď laskavý humor nebo laskavé moudro, obvykle obojí. No a teď zjišťuju, že to má i stejného scénáristu. A Holubi to samý. A vždycky je to nějaký sympatický přemýšlivý chlapík s nadhledem, který, jak pěkně vystihla NinadeL k jednomu dílu Básníků, "drží krok, ale ne hubu" (což lze však i obrátit). Ovšem Vážení přátelé ano má přece jen nějakou ideu, je to ten úplně zkorodovaný socialismus (pěkně spojen s hrdinovou krizí středního věku). Básníci mají jen jakési pseudotéma jakože strasti a slasti študáckého života. Což je málo. Výše uvedené je jedním ze dvou důvodů, proč tyto jinak celkem cool komedie nemohu považovat za hodnotný film. Tím druhým důvodem je fakt, že Štěpán Šafránek je ta úplně nejpodbízivější postava českého kina. (Už to spojení lékař-básník je hodně nejapné, byť bohužel nikoli nereálné.) K hodnocení prvních čtyř dílů (další jsem neviděl) si zástupně vybírám druhý, protože ten jsem kdysi viděl na véháesce tolikrát, že si většinu scén pamatuju do dneška. V tomto díle mimo jiné v zahleděnosti do jednotlivých žertovných scének tvůrcům ani nevadí, že Štěpán Šafránek je básník, který kvůli hmotnému prospěchu neváhá balit směšnou, hloupou a nehezkou dcerušku nějakého tuneláře. Kultem samozřejmě zůstávají Bronsteinovy výzkumy uspořádání psacího stolu a jejich řešení na katedře duševní hygieny. (10.08.2016)