Režie:
Dušan KleinScénář:
Karel CopKamera:
Jiří StöhrHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Milan Riehs, Jaroslav Moučka, Václav Mareš, Svatopluk Matyáš, Eduard Cupák, Karolina Slunéčková, Marcela Martínková, Eva Hudečková, Jiří Hálek (více)Obsahy(1)
Režisér Dušan Klein natočil podle archivních materiálů československé bezpečnosti film Případ mrtvých spolužáků. Jeho děj se odehrává v roce 1963, kdy do tehdejšího Československa přijíždí západoněmecký obchodník Friedrich Schmidt. Nikdo netuší, že tu má zpravodajské poslání. Chce vyřídit starou záležitost z doby války, kdy se podílel na udání spolužáka Pavla Richtra, popraveného za heydrichiády, a zároveň navázat známosti s vhodnými lidmi, kteří by mohli jednou podle pokynů západní rozvědky pomáhat při narušování československého státu. Jeho cesta je spojena se smrtí tří dalších spolužáků… (Česká televize)
(více)Recenze (83)
Děcka! Kontext! Ideologie kam ses rozhlédl. Normalizace v plném proudu. Charta 77 na obzoru a s ní další potíže. V té době se ani nic jiného natáčet nemohlo, Kdeže krimi šedesátých! I za takovou srágoru jsme byli vděční. Myslím, že kdo se odpoutá od ideologie, shlédne celkem slušný pokus o krimi. Tak se to dělalo: povinná dávka ideologie, nasazení osvědčených kádrů (soudruh Moučka a spol) a natoč si co chceš. To taková Sázka na třináctku, to je teprv šmíra! Martin ()
Spíše slabší záležitost. Příběh je sice na začátku dobře rozehraný, ale jak se postupně odkrývají karty, stávají se postavy stále méně zajímavé, zápletka překombinovaná a rozuzlení už je vyloženě trapné. Ani detektivka, ani kriminálka, spíše tendenční dobová agitka o tom, jak na Západ nemůže odejít ani že Západu přijít nic dobrého. ()
Tři hvězdičky pro Milana Riehse. No uznejte, ty nesympatické chlapy, které střihal celou svoji kariéru, uměl na velmi slušné úrovni. Jistě, odmysleme si tendenční pohled na onen případ, popisovaný filmem. Odmysleme si prkenné policejní soudruhy. Ale "single" hysterka Slunéčková nebo bručoun Cupák, to přece zase nebylo až tak marné. Dnes večer jsem nějak pozitivně naladěn, takže hledám na filmu spíš to dobré... ()
Film je sice dobově podmíněn, ale některé strategie, manipulace a postupy, které uplatňuje Šmíd alias Schmidt vůči svým spolužákům, resp. českému obyvatelstvu, aby prosadil své, potažmo německé zájmy jsou obecně platné. Velice dobře jsme se s nimi setkali po roce 1989. To je největší hodnota tohoto filmu a měl by jej shlédnout každý, aby mohl snáze zmíněné strategie a postupy v jednání dnešních lidí poodhalit a nepodléhal naivní představě o stálém odčiňování domnělých křivd. ()
Něco mezi 30 případy majora Zemana a Hříchy pro pátera Knoxe. Toho odpoledne jsem měl chuť na vintage duševní výmaz a s výsledkem 76-ti minutového brainwashingu jsem tedy nadmíru spokojen. Storku, v níž se to hemží německými infiltrátory, udáními, a hláškami je to Němec, ale slušný člověk, notně pozdvihuje slušné filmařské řemeslo a atmoška sedmdesátých let, která by se dala krájet. Třešničkou na dortu je bodrý fízl Jaroslav Moučka, toho času ještě nikoliv hlavoun z Okresu na severu, ale fízl zalezlý s dalšími hady ve nechvalně známe pražské Kachlíkárně, odkud jeho maniakálně učíslá mluvící hlava organizovala kontrašpionáž. Svý způsobem zajímavý je Kleinův záměr re-maskovat Drdův Vyšší princip [postavy ve filmu se k němu vyjadřují, dokonce na obrazovce sledují ukázku z filmového zpracování] - veskrze ideální povídku o mravně pevném učiteli lakuje novou vrstvou rádoby-realistické paranoie. Jako ukázka normalizační intertextuality podnětné, na každý pád strašně zábavné. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (9)
- Součástí filmu je i TV pořad, kde spolužáci (až na jednoho) potvrzují slušnost spolužáka Šmída (Milan Riehs). V závěru pořadu je i rozhovor s autorem předlohy filmu Vyšší princip (1960) Janem Drdou. Jan Drda zde potvrzuje, že i jeho povídka má skutečnou předlohu. Ovšem film je točen v roce 1976 a Jan Drda zemřel v roce 1970, tedy 6 let před natočením filmu. (okindl)
- Při natáčení exteriérových scén filmu (točena doba před 13 lety) nemuseli mít filmaři starosti, že by jim kazila záběry přítomnost novějších nedobových vozů. V roce 1976 bylo ještě naprosto běžné, že po ulicích jezdila auta stará 20 a více let. A ta západní velmi zřídka. (Scott67)
Reklama