Tenkrát v Hollywoodu

8/10. Je to klasický Tarantino... ale v té nejryzejší podobě a daleko méně přístupný, než v minulých letech. Pitt s DiCapriem neskuteční, oba hrají lépe, než za několik posledních let a Tarantino z nich vyšťavil faktický maximum (Bruce Lee vs. Pitt, rozhovor s dětskou hvězdou, přetáčení scén atd atd). Je to oslava filmařství a jedné dané éry, která v sobě měla neskutečné kouzlo a energii. Jen nepočítejte s přesnou historickou tečkou - Tarantino si to udělal po svém a já jsem za to vlastně rád, neboť zbortil divácké očekávání. Jo, spousta scén tu je zbytečná a je to vlastně jen nahlédnutí do života několika postav bez širšího významu a jo, je to v podstatě honění režisérova ega... ale dokud je to takhle fantasticky napsaný, zahraný a natočený, nemám s tím problém. (18.08.2019)

Tak tentokrat ne, tohle Tarantinovi moc nevyslo. Ze zacatku je to fajn retro vylet natocenej skvelou kamerou, se super hudbou a mega sympatickejma hercema. To, ze se to rozpada na jednotlivy sceny, se v pripade Tarantina da vcelku cekat a nastesti ty jednotlivy sceny jsou hodne fajn, prevazne komicky a proste to vsechno hezky odsejpa, i kdyz se vlastne nic moc nedeje. Jenze nekdy po hodine film spadne v podstate do nataceni westernu a clovek si zacne pripadat, ze vlastne kouka jen na ten western, navic ani ne moc zazivnej nebo nejak skvele natocenej. No a pul hodiny pred koncem si asi Tarantino rekl, ze by mel filmem i neco sdelit, zmeni se styl vypraveni, zacne to bejt lehce divny a je jasny, ze se chysta neco velkyho. To nakonec neprijde, uprimne, ze vsech moznejch koncu me tenhle asi jako jedinej nenapad, ale asi bych precijen ocenil nejakej jinej. Takze za me ve vysledku zklamani, herecky perfektni, natoceny suprove, jen ten scenar tentokrat docela pokulhava, kdyby mel film nejakejch 90 minut, asi by to tentokrat stacilo. (09.12.2019)

"Zatřes s ním!. Ráno jsem mu vymrdala mozek z hlavy." Miluju filmy. Samozřejmě ne tak moc jako Kentán z Tarantinova, takže jsem zdaleka nepochopil všechny odkazy, kterejma film zahltil. Prostě film je to hrozně pomalej, divák přesto nestíhá vnímat všechny vykutálený podněty a čas přitom letí neskutečně svižně. Při sledování jsem navíc nasál tak neskutečnou atmosféru šedesátek, že jsem se poté odmítal vrátit do reality. Tradičně se mi to povedlo až na druhej pokus, protože při odpanění Hollywoodem jsem měl v hlavě jen skvělýho kámoše Cliffa, stopující Prcinu, obšourníkovu barbie Sharon, pinďoura Bruce Leeho a samozřejmě plamenomet do každý rodiny. Až při druhým setkání mi došlo, jak moc je to skvělej film. (05.10.2021)

Od ´Jackie Brown´ zdaleka nejlepší film magora z videopůjčovny, i proto, že klasickou tarantinovku nepřipomíná, a že velký Quentin krvežíznivým tarantinovcům tak trochu vypálil rybník. Ti čekali typické krvavé morytáty, a dočkali se vyspělé filmařiny, kde Tarantino úsporně pracuje s tempem, nikam nespěchá, mazlí se s každou scénou, s každou replikou (scény se Sharon Tate v kině, či přemoudřelou holčičkou jsou TOP). V samém závěru se však BOHUŽEL Quentin utrhne ze řetězu a v přepáleném (doslova) finále nám všem zase ukáže, že za kamerou přeci jenom stojí ten starý dobrý morbiďák, snad abychom nezapomněli. Pomo tady píše o „báječném“ finále, pro mě bylo nejslabším článkem jinak skvělého filmu. Závěrem krátká poznámka: bylo by dobré aspoň trochu mít v povědomí, kdo to je (byl) Roman Polanski a Sharon Tate, a jaký měli vliv na popkulturu konce 60.let. Ne jako ta slepice v kině vedle mě, která to na konci glosovala slovy: „Co tam dělala ta blond blbka, když tam byla úplně zbytečná?“ ___ PS: Ty krásné plakáty s Rickem Daltonem měly úplně ten samý grafický nádech, jako postery ke spaghetti westernům, které jsou k dostání na Wrong Side of the Art. Jo, a škoda, že jsem hetero, jinak bych si plakát s Bradem Pittem z tohohle filmu pověsil na zeď v pokojíčku :o) (24.08.2019)

Tak sem po 3/4 roce konečně dostala náladu zjistit, co se to tenkrát v Hul-Mi-Údu vlastně dělo. No a zjistila sem, že se tam dělo z drtivý části úplný hovno. Kde začít? Jako skorolesba začnu Hárlej Kvýnovou, která tady nemá absolutně co hrát, jelikož jediný co dělá je, že se infantilně směje na všechny strany a chodí sama na sebe do kina, což chápu, taky na sebe chodím do kina. Pak tu máme Lea, kterej hraje dobře, ale hraje uplakanou kundu co má asi permanentně krámy, jinak nevim proč je pořád tak přecitlivělej se sklonem brečet kvůli každý píčovině. Famózní Jullia Butters, ze který bude za pár let kolosální mrdna, dostalo trochu prostoru a využila ho skvěle, stejně jako švihlá hípísačka Margareth Qualley. Jenže to vše je na 161 minut žalostně málo a nebýt Brada Pitta, tak sem měla problém to vůbec dokoukat. Každopádně jeho postava je z těch, co se ve filmu objevují furt, jako jediná v pohodě a drtivou většinu povedených scén, co ve filmu jsou, má na svědomí právě Brad, ať už je to scéna na ranči Charlieho "rodinky", škádlení s Margaret, vybíjená na konci, perfektně vycvičenej hafan či scéna s Brucem Lee, kde sem se smíchy skutálela z gauče a i když sem rákoska, tak .... píííčo, to nemělo chybu, jak s ním jebnul o ty dveře. Na druhou stranu chápu, že dcera Bruce Leeho byla z této scény nasraná, taky bych nebyla nadšená kdyby mi z táty udělali ve filmu debila. Každopádně i když Brad je zde skutečně oscarovej a sošku si zasloužil, film jako takovej se občas táhnul až neúnosně, brutality je povážlivě málo a celkově to Tarantýno tak trochu dojebal a těch 10 oscarovejch nominací nepochopím ani za Buddhu. Ale Brad právem a konečně se dočkal, pyčo! (05.05.2020)