Soumrak

László Nemes ve svém druhém celovečerním filmu používá stejnou estetiku jako v pohlcujícím dramatu z Osvětimi. Velké a chaotické davové scény, nezaostřené celky, dlouhé scény na jeden záběr. To, co fungovalo před několika lety ve filmu Saulův syn, ale u Soumraku bůhví proč nefunguje. A to vůbec. Možná za to může rozbředlý příběh, možná extrémně nesympatická hlavní hrdinka. Natočeno na 35mm filmovou surovinu to sice všechno vypadá hezky, ale se skoro dvou a půl hodinovou stopáží a příběhem-nepříběhem je to vážně únavné. Na mysl přichází obavy, zda Nemes není jen „one hit wonder“, ale to ukáže jen čas. Očekávání na jeho další projekty mám každopádně ztlumené na minimum. Bohužel. [TIFF18] (17.09.2018)

Štýl a spracovanie veľmi podobné ako pri Saulovom synovi. A to som vopred ani netušil, že tento film pochádza od rovnakých tvorcov - ale ten POV štýl, kamera, prevedenie,... - to bolo akoby cez kopirák. Akurát príbeh bol odlišný, a v tomto prípade celému filmu dominuje postava Irisz. Tak ako predchádzajúce Nemesove "veľdielo", ani toto ma akosi nezaujalo. Mnoho scén pôsobí chaoticky, až má človek ťažkosti sa v tom celom zorientovať. Jediné, čo ma po celý čas ako tak bavilo, bola skutočne vydarená výprava, ktorá hodnoverne reflektovala predvojnovú Budapešť. Ale inak nič moc, akosi som neni z tých, čo by z Nemesových filmov padal na zadok. (30.05.2020)

László Nemes si niečo vypožičal od Istvána Szabóa a pridal niečo svoje. No a to svoje sa chvíľami ukazuje tak trochu ako maniérizmus, to neustále pobehovanie s ručnou kamerou za ramenom hlavnej postavy občas už lezie na nervy. Pomerne originálny príbeh je ale navyše prerozprávaný taktiež pomerne originálne, čo-to si divák musí domyslieť, i keď to nebude asi ten najťažší filmový oriešok, aký ste kedy riešili. Ale mnohí môžu zostať na konci, respektíve pri poslednom zábere, mierne rozčarovaní, čo dokazuje aj tunajšie rozmanité hodnotenie. Výprava je skvelá, herci perfektne obsadení a ani pri veľkej stopáži nehrozí nuda, Iriszino súkromné vyšetrovanie je totiž stále dostatočne napínavé. Ale určite nejde o film pre každého, ani pre každého pravidelného návštevníka filmových festivalov. (11.12.2023)

cotím chtěli tvůrci sdělit???Téma, s kterým by šlo naložit stokrát jinak.Ale takovéhle zpracování svědčí o touze vybočit.Něco co tu ještě nebylo.Všiměte si mě! Kamera která neustále sleduje detail tváře Iris která má stejný výraz když pluje na lodi pronásledovaná ,když je mezi bandou vzbouřenců a když vzpomíná na temnou minulost....atd.a aby se divák nesousetředil na něco jiného, tak ještě pozadí děje rozostřili.Celkově slepenec.jako když se díváte na abstraktní obraz a za boha nemůžete přijít na to, co máte vidět podle popisku.Je to velká škoda protože na druhou stranu vytvoření atmosféry interiéry a exteriéry,kostýmy se povedly a musely být velmi náročné ale"žily si svůj život". Nemesovi se podruhé vkročení do Oscarových vod nepovedlo. (11.09.2019)

I na osvědčeném festiwalku můžete nedopatřením úplně klidně šlápnout do hovna osvědčeného režiséra. Doteď to dostávám z podrážky, mám totiž dost členitý dezén plný těžko dostupných záhybů, a připadám si jako peruánský indián, kolem něhož se právě se škodolibým smíchem prohnala horda avarských nájezdníků. Po veskrze originálně pojatém, smysluplném a opravdu sugestivním Judassic parku si Láslo zjevně nechal patentovat kameru v zátylku nějakého žida, avšak tentokrát to opravdu posral. A tak do maďarské metropole plné verbálně semidebilních Ugrofinů, kteří si očividně nerozumějí, protože je asi Maďarština fuckt těžký jazyk, přijíždí počátkem století Saulova dcera, patrně z pogromené rodiny, ale kdo ví, a s konstantním výrazem deprimovaného výra se jímá přijít na kloub první půlhodinu solidně a slibně se rozvíjející záhadě a temnému tajemství. Poté však následují další plné dvě hemoroidocidní hodiny manýristické kostýmní prudy, evidentních komunikačních poruch a naprosto retardovaně utínaných dialogů, jen aby se to jakože tajemství udrželo až do konce, a v tomto případě dokonce i za něj, během nichž kromě nasraného diváka a hlavní hrdinky, sveřepě se chovající jako zevní genitál s logopedickou vadou, vědí všichni přihrávající kolem úplně všechno, ale nikomu to prostě neřeknou ani za pytel sušených čuráků. Po hodině neklidného poposedávání jsem začal tušit zradu a má neblahá předtucha se do puntíku vyplnila. Náhle, ve sto čtyřicáté čtvrté minutě natahovaného zmaru a periodicky se opakujících otravných skečů s bez ladu a skladu pobíhajícími Maďary, tajuplnějšími než recept na uherák, je z roku 1910 náhle rok 1914, pizda s výrazem nasupeného výra bez sebemenšího opodstatnění čumí do zákopů První světové a bác ho, závěrečné titulky! Na to ukrutné tajemství už sice tak před hodinou a půl začal srát Bílý Tesák a člověk se v podstatě soustředil výhradně na snahu to podunajské martýrium se ctí usedět, ovšem vaše otlačená prdel, v níž teď navíc totálně máte další audiovizuální teror, řve v agónii po pomstě a zmítá vámi neodolatelná chuť vyhladit všechny maďarské ufony v okruhu čtyřiceti kilometrů. V Polsku jak na sviňu žádní nebyli, tak jsem se rozhodl zchladit si žáhu alespoň likvidací maďarské ekonomiky, aby už neměla prachy na točení podobných sraček, a to prostřednictvím doživotního bojkotu firmy PICK Szeged Szalámigyár és Húsüzem. Beztak už patří Agrofertu. (29.04.2019)