Zlý časy v El Royale

"Někdo se brzo objeví, aby hledal mrtvýho poldu. Nechtěl bych bejt černou ženskou, co tu bloumá nocí se zbraní v ruce." Já bych tedy nechtěl bejt černou ženskou ani za jinejch okolností, ale o to tu nejde. Tady totiž jde o šmírování, vydírání, vraždy, kněze s demencí, únos, prodej vysavačů, zpívání, přepadení, Nevadu a Kalifornii. Určitě jsem na něco zapomněl, ale ono se to odehrálo tak pomalu, že jsem vlastně nestíhal. Takže za sebe si beru pokoj v Kalifornii, ten dolar za noc si rád připlatím, a doufám, že v televizi budou dávat něco s menší snahou o vytvoření kultu. Jinak se budu muset zapojit do přestřelky, protože víc zábavy hotel El Royale nenabízí. (14.10.2021)

První půlhodina navnadí tarantinovskou atmosférou. Ani poté to není zlé, ovšem jakmile se na scéně objeví Thor, tak film upadá. Prostě zpočátku je ten koncept tajemného odlehlého hotelu s partou návštěvníků, kteří nejsou ani náhodou těmi za které se vydávají fajn. Škoda že to Goddard nedotáhl celé lépe. 60% (26.01.2019)

Prvá hodina je skoro na spánok, máločo sa udeje. Jedine zapamätateľný je otravný spev tej černošky, čo sa opakuje až do konca. Ale aspoň máme ale možnosť porovnať vyvíjajúce sa herecké výkony, kde jasne vyčnieva Jeff Bridges. Na druhej strane Dakota Johnson stále dokazuje, že herecké gény ostali niekde na pol ceste medzi opuchnutými varlatami Dona Johnsona a ďalším psychickým zrútením Melanie Griffith. Jej najlepším hereckým výkonom aj naďalej ostáva opaľovanie sa hore bez na nejakej pláži v Malibu. Druhá časť je už thrillerovejšia, ale nepokakal som sa z toho. (19.10.2018)

Drew Goddard si pomyslně postěžoval, že Quentin Tarantino se dal na umění, jeho Osm hrozných filmu posloužilo jako inspirace, a Robert Rodriguez přebujele koketuje s hlavním komerčním proudem. A ani James Mangold se svou Identitou nepřišel zkrátka. Drew tedy vzal věci do svých režijních rukou a natočil cosi, co jistým způsobem evokuje dřívější tvorbu obou zmíněných pánů. Do prapodivného hotelu, kde se to jen hemží šmíráckými praktikami, jménem El Royale ubytoval Jeffa Bridgese, Cynthii Erivo, Dakotu Johnson, Jona Hamma, z Lewise Pullmana udělal recepčního a v podstatě jediného zaměstnance hotelových prostor a navíc povolal Chrise Hemswortha coby šíleného vůdce kultu. Obsazení je tedy naprosto skvostné. Michaeli Giacchinovi přikázal, aby pro nadcházející hodně temné atmosférické hrátky složil patřičně drásavý hudební doprovod, načež se vše podtrhlo retro songy, které počátek sedmdesátek, kam je děj situován, skvěle dobarvují. Na postupech, které Goddard praktikuje, velké novátorství spatřit nelze, jsou to vesměs postupy známé a osvědčené, které rozhodně mají své zajímavé vzestupy a vrcholy. Na více jak dvě hodiny to má nepolevující poutavost a na napjatého diváka juká samé překvapení stran děje i postav. Postav je tak akorát, pochopitelně zásadou daného žánru je, aby žádné z nich nebylo dáno přílišné pozitivní vyznění, což je korunováno jejich mini příběhy/osudy, které v kostce pojednají o tom, co je do hotelu přivedlo a co před svým ubytováním (osudového) prožili. A rozhodně žádná z nich nemá předplacené přežití. Vrcholem filmu je pak kreace Chrise Hemswortha, který připomíná příbuzného Charlese Mansona. A slušně i hláškuje. Film mně velice svižně ubíhal a neobjevil jsem v něm nikterak zásadní rušivé elementy. Pokud se vám stýská po rané tvorbě výše zmíněných tvůrců, už nyní byste si měli zarezervovat pobyt v temném a mírně zvrhlostí páchnoucím hotelu El Royale. 10/10 (03.10.2019)

Hned v úvodu, si dovolím udělat, malý (velký) SPOILER - režisér velice šikovně a zkušeně, odvede pozornost od úvodní scény, které dle mého je stěžejní a minimálně pro dvě postavy velice důležitá a rozhodující, v tom jak dál. Každá z postav, je něčím unikátní a každý její tajemství, je dobře schováno a některá tajemství, sou hodně temná, jiné je zase naprosto normální, ale v kontrastu s tím vším okolo, tak dotyčná osoba, působí že skrývá něco víc a jedno tajemství, u jedné z postav, nad kterou sem ohrnoval nos a smýšlel sem o ni, že je prostě slabošská, má tragické tajemství, takže pohled na něho se mi změnil. A pak je tady hlavní příběh, který se dotýká všech postav, ať už chtějí nebo ne, a to je příchod samotného boha hromu........tady jenom někoho, kdo si hraje na boha, ale je to šílený psychopat, který má v sobě kousek Charlese Mansona. A byť to neni tak krvavé a možná i někdo bude namítat, že to nemá tak temný konec, tak si vzpomeňte na úvodní scénu, na kterou jste málem zapomněli. A to všechno podtrhuje, naprosto dynamický a famózní soundtrack. Cynthia Erivo šup šup Oscar a každý film s Jeffem Bridgesem, je vždycky z neznámého důvodu cítit po whisky, tabáku a střelném prachu. (17.10.2018)