Něžný barbar

Ach jo, já nevím. Pan Hrabal je bezesporu třída, ale asi jak pro koho. Zpočátku skvělý film s komediálními prvky se stále více a více zvrhává v hádky dvou protagonistů. Egon se vytrácí, a snímek se stává postupně nezajímavým. Dokonce bych řekl, že mi zvýšil depku. Přesto se na něj jistě podívám někdy znovu. A vůbec netuším proč. (06.02.2017)

"Kurvafix doktore, já se na to nemužu koukat." to síce našťastie neni, ale ani "Kurvafix, to je ale sukces.". Špatný film to nie je, ale že by nejak zvlášť vystihoval Hrabalovu poetiku, sa tiež nedá povedať. Otázkou je, čo to znamená - vystihnúť Hrabalovu poetiku. Nezvykli sme si už za tie roky tak strašne na Menzelov monopol na Hrabala, že jeho filmovú poetiku považujeme ha "hrabalovskú" a iná nám nevonia ? Paradoxom pritom je, že Menzela sa ani tentokrát nezbavíme - po celých tých rokoch, čo Hrabala točil, si ho tu dokonca zahral..! (05.04.2023)

Doba vzniku je na filmu vidět - přehlídka herců hrajících i štěky (Hrušínský třeba), příběh opatrně "opepřenej" pár provokacema (scénky s policajtama).O rok pozdějc by film asi možná pravděpodobně (kdo ale ví?) vypadal jinak. Takhle celkově nuda - Polívka (Boudník) většinou přehrává, Goldflam hraje blbečka (ne Bondyho) a i ten Hrabal byl větší dobytek než předvádí Menzel. Nejlepší byla rozhodně Chýlková. Koliha (režiser) mě teda neoslovil. (11.01.2011)

Další skvělý film s Polívkou. On Šašek a královna či Kalamita je fajn, ale tohle mělo se Zapomenutým světlem další takový vážnější rozměr. Hrabalovu předlohu jsem nečetl, přesto si myslím, že se úvodní trio role zhostilo dle autorových představ. A na té komunististické zanedbanosti a opršené oprýskanosti domů je dnes cosi nostalgického ... Velmi zajímavý film. * * * * (19.02.2013)

Hrabalovina, která by Jiřího Menzela kromě jeho hereckého obsazení potřebovala i na režisérské stoličce. Přesto je Kolihův Něžný barbar jedna z lepších filmových adaptací legendárních Hrabalových textů (i když určitě ne nejlepší - přesto famózní Bolek Polívka!), především pak díky své vizuální stránce vypoví mnohé o atmosféře zhoubných 50. let. Námitkám, že tento filmový portrét Vladimíra Boudníka není autentický a obraz kultovního umělce je hrubě zkreslený (stejně jako obraz velkého českého spisovatele i svérázného marxistického filosofa), lze pak oponovat jednoduchým tvrzením, totiž že ani Hrabalův původní text není nic víc než jen (byť geniální) literární stylizace... (19.02.2013)