Atypický

Vydarený americký mix sitcomu a rodinnej drámy s autistickým jedincom v hlavnej úlohe. Pre mňa ako sympatizanta handycapovaných a znevýhodnených postáv, ale najmä osôb v reálnom živote a zároveň s osobnou skúsenosťou ppomerne osobná záležitosť. Slabšie miesta spočívajú v niektorých karikaturistických postavách a situáciách, ktoré ten správny balanc sitcomovej štylizácie a realizmu drámy narúšajú až príliš. Rovnako sa sem tam vyskytne podobne neuveriteľný scenáristický hlod. Inokedy zasa štvú až príliš doslovné paralely so zvieracou rýšou, ktorou je hlavná postava autistu Sama fascinovaná. V epizódach, kde na túto doslovnosť tvorcovia netlačia príliš pritom paralely fungujú omnoho príjemnejšie a aj dojem z nich je prirodzenejší. Našťastie dokáže byť seriál aj dostatočne nápaditý, ale najmä sa odvážne drží nad hladinou a netopí sa v manieroch lacných melodrám. Mnohé problémy postavy riešia ako ľudia: komunikáciou. Žiadne more unáhlených záverov, rýchlych odpustkov, kombinácii vzťahov rôznych postáv. Skrátka sa tu pracuje s naozaj ľudskými postavami, ktoré svoje problémy neprekonávajú a nehádžu za hlavu epizódu po epizóde. výnimkou sú už spomínané vedľajšie postavy, ktoré slúžia často skôr ako karikatúry. Navyše všetky hlavné postavy sú však natoľko sympatickými a šarmantnými ľuďmi so všetkými svojimi ľudskými chybami, že spomínané výkyvy kvality z hľadiska celku hravo potiahnu. V konečnom dôsledku je to veľmi príjemné, miestami vtipné a miestami obsahujúce chyby. Čo je predsa ľudské. Alebo nie ? (25.10.2020)

Tenhle seriál je prostě něco jiného. Je to vlastně rodinné drama, ale zároveň je to něco mnohem víc. Hned jak jsem objevila tento seriál, celou první sérii jsem zkoukla během snad dvou dní. Ta byla sice dobrá, ale nijak vyjímečná a nějak zvlášť neoslnila, prostě taková pohodovka. Všechno se tak pořád nějak rozbíhalo a charaktery se moc neprohlubovaly, lidi se dávali dohromady a zase rozcházeli a tak pořád dokola, až do posledního dílu. Nebylo to vyloženě vtipné, spíš tak milé, až to bylo úsměvné, což je ale vlastně záměr. Na druhou stranu je to ale velice kvalitní sonda do života 'obyčejného' chlapce, který trpí autismem a jaké je to s ním žít. Potom přišla další série, která přidala na tempu, představila pár nových postav a úžasně prohlubovala charaktery a vztahy mezi nimi. Seriál vlastně nemá žádnou hlavní zápletku, ale i tak se mu druhou sérií povedlo mě vtáhnout do děje. Postavy se mi líbí úplně všechny, protože každá je něčím vyjímečná. Seriál jednoznačně doporučuji, ale pokud si neoblíbíte většinu charakterů, nebude vás to asi bavit, protože tam o nic jiného vlastně nejde a je to celé svým způsobem originálně neoriginální. - "Penguins mate for life. So penguins aren't like people, they're better. (03.05.2020)

Tohle hodnocení mě šokuje, protože tohle ani se zavřenýma očima není osmdesátiprocentní záležitost. Ani o deset míň. (A to to říkám jako někdo, kdo s chutí sleduje nejhorší netflix reality shows jako Love is blind nebo Too hot to handle.) Celý seriál je velmi špatně zahranej. Scénář je prvoplánový - od první chvíle víte, o čem to celé bude a dokážete předvídat každou budoucí akci všech postav. A aby to nestačilo, připravte se i na oblíbený kýče - protože příběh tu nečeká na žádný stavění děje, místo toho vás rovnou hází do srdceryvných dialogů. Navíc mě děsně irituje napíchaná máma v podání Jennifer Jason Leigh. Na usínání a observaci života s autismem je to ovšem fajn záležitost. Typický Netflix. Nesnášíte, jak je to průměrný, ale koukáte dál. 50 %. (27.04.2020)

Přesně ten typ dramedy seriálu, který mám rád. Příjemná feel-good atmosféra, kde se humor střetává s ne vždy až tak veselými životními situacemi. U moderních seriálů mám občas pocit, jako kdyby mě jejich témata už trochu míjela, ale Atypical si na nic nehraje. Je to mile a chytře napsané - rodinné, nenucené a ze života. Ve druhé polovině seriálu jsem měl pocit, že šel autismus trochu do pozadí (což i dává smysl) a hlavní slovo dostala Casey a její hledání vlastní identity a životních cílů. A tady je seriál dokonalou ukázkou toho, jak by se k LGBT tématice, která tu správně vlastně ani není LGBT tématikou, mělo přistupovat - s respektem, neutrálně, bez škatulkování a trapných stereotypů. Kde si v první sérii pro sebe seriál kradla Jennifer Jason Leigh v roli úžasné mámy, ve zbytku jasně seriál táhne právě Brigette Lundy-Paine v roli neméně úžasné ségry Casey. Ale i vedlejší postavy jsou prokresleny dost zevrubně, jejich silné stránky, ale i slabosti a dost rychle jsem si je, zejména pro svou lidskost, oblíbil. A o to hůře po 4 relativně krátkých, ale obsahově nabitých, sériích opouštěl. (29.03.2022)

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o Antarktidě/autismu (ale báli jste se zeptat) aneb "jakože autistická Báječná léta pro 21. století". A ne, byť se to na první dobrou může zdát jako laciný pokus "o něco jako Sheldona", tak Atypical je o něčem jiném a jinak. Málokterý seriál dokáže tak suverénně balancovat na tenké hraně dramatu, komedie, sentimentu i nevtíravého ponaučení a přitom nesklouznout k moralizování, vtíravosti či něčemu podobně nízkému. Všichni chybují, všichni přirostou k srdci; speciálně pak ústřední sourozenecké duo. Jediná výraznější výtka je, že některé vedlejší charaktery jsou až příliš jednorozměrně sitcomové (byť povětšinou jde o postavy vtipné, ne že ne), což k jinak ryze hořko-sladké rodinné linii Gardnerových ne vždy sedne. A pak také odklon směrem do sitcomových vod ve třetí sérii. Ano, je to přežitý nic-proti-ničemu typ seriálu jak z devadesátek. Ne, nevadí to, protože ve svém ranku "pro celou rodinu" patří k těm vůbec nejlepším za poslední dobu. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 3/5 | S4: 3/5 | (22.11.2019)