Byl jsem mladistvým intelektuálem

Velmi příjemné krátkometrážní překvapení. Asi takto by měl krátký film vypadat. Pointa. Originalita. Sdělení. Nezapomínejme, že ač itelektuál nebo jednoduchý konzument, všichni jsme jen lidé. Další z uměle vytvářených konfliktů uvnitř společnosti. Závěr s Míšou Davidem nemá chybu. Frajer, že do toho šel. A je vidět, k čemu se hlásí. :-))) Celkový dojem kazí silně amatérské provedení, které nemůže kompenzovat ani nápaditost. (02.10.2012)

V této podvratné fresce obžalovávající dekadenci a dysgenické směřování naší západní společnosti nejde, jak si vy tupci myslíte, o oslavu čisté naivity vaší komercionalizované, konzumní pseudokultury, nýbrž o hyperbolizovaný kryptosatirický postesk nad postupnou, všeobecnou, dějinnou realizací dystopické vize Aldouse Huxleyho popsané v Konci civilizace: zpovrchnění veškerého umění, vítězství toho, co nazval pocitovými filmy, vítězství Něčeho, co se stává Ničím. Ano, ty řeči o Ničem a Něčem nejsou vloženy, aby: "to byla prdel," jak vy rádi říkáte, leč jako ironický komentář k neohraničené prázdnotě vašich myslí, vaší medvídkovské vygumovanosti. Intelektuální bytí možná nenabízí štěstí chovného prasete z McDonaldu - té svět zestejňující instituce - jehož potřeby jsou zajištěny až do dosažení jateční váhy, ba dokonce otevírá pandořinu skříňku pochybností o povaze lidské existence, trvá na neustálém vědomí pomíjivosti a vůbec podrobuje člověka nepřebernému množství zkoušek vůle, díky čemuž může působit poněkud temně, jak film vtipně reflektuje, nicméně nelze pominout ani jeho pozitivní aspekty. Intelektuál jen ve chvílích slabosti touží býti buranem, a to i přes vědomí toho, že mu tato regrese může přinést štěstí. Nemůže vyzvrátit jablko poznání. Cítí potřebu šířit Světlo vědění. Ach, kéž by to bylo možné tím, že někoho kousne. Ve skutečnosti však musí agitovat vystaven posměchu těch, o jejichž povznesení usiluje, neboť pro ně existencialistické myšlenky končí u trvanlivého salámu Sartre. Časem si uvědomí hořkost vtipné, mezi intelektuály zlidovělé moudrosti: "Jedině rozum Bůh rozdělil spravedlivě, každý si myslí, že ho má dost," a možná se uchýlí do azylu kavárny, "inner sanctum" každého intelektuála. Film tento útěk sice nezřetelně, ale přeci jen jednoznačně kritizuje a volá do zbraně. Ve vrcholné kavárenské scéně se podává Kant bez cukru a následuje Proust se šlehačkou. Ztučnělé Hledání ztraceného času a Čistý rozum bez energie jako věci samy o sobě neobstojí, je třeba Schopenhauerovské vůle kořeněné Nietzscheánskou vášní! Třeste se, šampóni, nakonec vyhrajeme, protože taková je historická nutnost. Jinak by dějiny neměly smysl! Hegela na vás! (26.05.2011)

Úžasná intelektuální komedie s dokonalou myšlenkou střetu intelektuálního a mainstreemového světa v perfektním scénáři, kde na první pohled nahodilý výběr citací velkých filozofů doplňuje, či možná lépe vytváří samotný příběh. Všechno se totiž liší od nic jen tím, že má bytí nebo je jsoucno. Něco, co by se vůbec netýkalo bytí, tedy by se žádným způsobem nejevilo jako jsoucno, by nebylo něčím, nýbrž právě ničím. - Do prdele. Intelektuálové. Vše je pak zakončeno geniálním nezapomenutelným závěrem. (14.01.2012)

Na Dobešově tvorbě, tedy tom, co jsem viděl, se mi hrozně líbí to, že on vlastně netočí horrory, jen schopně využívá jeho formu, aby ještě pozvedl do komicky-kritické, co chce říci. Proto v mých očích točí výborné komedie, a stejně jako Choking Hazard i tohle je výborná komedie a nijaký horror. Ty odkazy jsou bránicervoucí, Jašków je úchvatný, dialogy kvalitní a můžete Michala Davida nesnášet jak chcete, ale tady ho prostě budete milovat. Pravděpodobně budu muset prohrabat a zredukovat vlastní knihovnu, nebo se se mnou nikdo nebude bavit. Ale nebojte, já nekoušu... (20.01.2014)

Bohužel nemám pytel gumových medvídků. takže bude muset stačit pytel gumových žraloků. Rodinné balení, aby statistická chyba bylo co nejmenší. Prostě kilo gumy! Úplně nejvíc tam bylo těch modrých, jaká to zdravá a přirozená barva. Přesně 86. Další v pořadí jsou žlutí s hezkými sedmdesáti a v závěsu pak hned červení v počtu 66 chutňoučkých žralůčků. No to není ostatně žádné překvapení. Daleko zajímavější je, že je klidně dokážu sežrat na posezení. Což mě vnitřně uklidňuje, protože to jasně dokazuje, že žádnej pošahanej intelektuál nejsem. Nebo možná, že mám rád gumový bombony. Ale to nejlepší si nechávám na úplný konec. Dva žraloci byli modro-žlutí a jeden žluto-červený. A to už něco je! Že by konec existence, jak ji známe? (04.01.2018)