Byl jsem mladistvým intelektuálem

Mal som možnosť vidieť tento filmeček niekoľkokrát a bolo zaujímavé sledovať spolusediacich, ako naňho reagovali. Bavili sa aj tí menej inteligentní, aj tí intelektuálnejší. Je tu spústa odkazov na upírske a vlkolacké filmy, Votrelca, Elm Street... Najkrajšie je, že tu vlastne nie je "normálny priemer". Proti sebe stoja fanatický intelektualizmus a totálna komercia. A Michal David ma dostal do kolien... (09.10.2013)

V této podvratné fresce obžalovávající dekadenci a dysgenické směřování naší západní společnosti nejde, jak si vy tupci myslíte, o oslavu čisté naivity vaší komercionalizované, konzumní pseudokultury, nýbrž o hyperbolizovaný kryptosatirický postesk nad postupnou, všeobecnou, dějinnou realizací dystopické vize Aldouse Huxleyho popsané v Konci civilizace: zpovrchnění veškerého umění, vítězství toho, co nazval pocitovými filmy, vítězství Něčeho, co se stává Ničím. Ano, ty řeči o Ničem a Něčem nejsou vloženy, aby: "to byla prdel," jak vy rádi říkáte, leč jako ironický komentář k neohraničené prázdnotě vašich myslí, vaší medvídkovské vygumovanosti. Intelektuální bytí možná nenabízí štěstí chovného prasete z McDonaldu - té svět zestejňující instituce - jehož potřeby jsou zajištěny až do dosažení jateční váhy, ba dokonce otevírá pandořinu skříňku pochybností o povaze lidské existence, trvá na neustálém vědomí pomíjivosti a vůbec podrobuje člověka nepřebernému množství zkoušek vůle, díky čemuž může působit poněkud temně, jak film vtipně reflektuje, nicméně nelze pominout ani jeho pozitivní aspekty. Intelektuál jen ve chvílích slabosti touží býti buranem, a to i přes vědomí toho, že mu tato regrese může přinést štěstí. Nemůže vyzvrátit jablko poznání. Cítí potřebu šířit Světlo vědění. Ach, kéž by to bylo možné tím, že někoho kousne. Ve skutečnosti však musí agitovat vystaven posměchu těch, o jejichž povznesení usiluje, neboť pro ně existencialistické myšlenky končí u trvanlivého salámu Sartre. Časem si uvědomí hořkost vtipné, mezi intelektuály zlidovělé moudrosti: "Jedině rozum Bůh rozdělil spravedlivě, každý si myslí, že ho má dost," a možná se uchýlí do azylu kavárny, "inner sanctum" každého intelektuála. Film tento útěk sice nezřetelně, ale přeci jen jednoznačně kritizuje a volá do zbraně. Ve vrcholné kavárenské scéně se podává Kant bez cukru a následuje Proust se šlehačkou. Ztučnělé Hledání ztraceného času a Čistý rozum bez energie jako věci samy o sobě neobstojí, je třeba Schopenhauerovské vůle kořeněné Nietzscheánskou vášní! Třeste se, šampóni, nakonec vyhrajeme, protože taková je historická nutnost. Jinak by dějiny neměly smysl! Hegela na vás! (26.05.2011)

Velmi vtipný a ironický komentář ke společenskému a kulturnímu směřování naší země po revoluci. Souhlasím se Subjektivem - vnímat tento film jen jako laciný útok na přehnaný intelektualismus, je tak povrchní a hloupé, že se toho mohou dopustit snad jen ty dvě hlavní postavy (schválně - pokud se nad mým komentářem rozčilujete - zkuste si zavázat tkaničku). Myslím, že orámování filmu Vladimírem Brabcem a Michalem Davidem poskytuje dost srozumitelný klíč, aby film nebyl vnímán tak jednoznačně. Pravděpodobně se nejedná o naprostý odsudek - dvojznačný vztah k populárním a pokleslým žánrům není nepodobný Tarantinovi. Ovšem zde chápu mnohem intenzivněji kritický rozměr, film (podobně jako i budoucí Choking Hazard) napadá a komentuje sám sebe zevnitř. Tomu tak činí pomocí kritických intelektuálních promluv (které se při sledování naivním divákem stanou jenom prázdnou atrakcí), ale i skrze záměrné trhliny v konzistenci vyprávění. Byl jsem mladistvým intelektuálem je jistě k nelibosti mnohých JoJo-žroutů velmi inteligentní film. (26.08.2011)

Tato krátkometrážní parodující hororová komedie vznikla v koprodukci České televize a studia Brutto. Jedná se o parodii obyčejného života lidí a intelektuálů, kteří vším normálním opovrhují, protože se cítí být na výši a lepší než všichni ostatní. Film je nabytý různými odkazy na známé filmy či seriály.Doprovází ho solidní hudební podtext, který se občas skládá z písní Michala Davida, jenž si ve filmu taktéž na chvíli zahrál (lépe řečeno zazpíval). Ve filmu se objeví spousta intelektuálních průpovídek, které jsem pořádně ani nepochopil, protože já patřím do té sorty méně chápajících lidí. To však nic nemění na tom, že jsem se docela bavil. (12.05.2010)

PRO MUŽE: Fuka, Fuka, KDO je k*rva FUKA? Bůh, který dokázal v 16ti minutách si inteligentní formou utahovat jak z rádoby intelektuální selanky, tak i z konzumního způsobu života. Neskutečné, dokonalé, vynikající. Viděl jsem to 2x za sebou a stále si vychutnávám další lahůdky.  PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Mezi námi děvčaty na pánské toaletě si zde můžeme přiznat, že kdo dodnes nezná (tak jako já ještě před hodinou) tvůrce Františka Fuku a minimálně tento klenot, má hrubé mezery ve vzdělání. Ó jak se hanbím, že jsem netušil, že s námi dýše stejný vzduch génius jeho parodické zkratky. (13.10.2012)