Hádej, kdo přijde na večeři

Legendární film, který se v době vzniku jednoznačně přihlásil ke konceptu Ameriky zbavené rasové segregace a etnických předsudků. Představoval tehdy jeden z kulturních symbolů boje za rovnoprávnost černošské menšiny. S odstupem desítek let je patrné, že snímek působí příliš výchovně a učebnicově. Představuje úzkostlivě vypulírovaný ideální tezovitý model s černošským nápadníkem bez jediného kazu. Dvojice už dávno odrostlých snoubenců, která přijde s historkou, že jim stačilo 20 minut na to, aby se navždy zamilovali, a po 10denní známosti se hodlá vzít, představuje pozoruhodnou známku nezralosti a přímočaré směřování k životnímu průšvihu, nehledíc na rasový problém. Ten byl v polovině 60. let vážně palčivý - opovržení a naschvály okolí vůči smíšenému páru byly tou snesitelnější variantou - na spoustě míst totiž reálně hrozil lynč. Dceruška navíc působí dojmem slečinky z bohaté rodiny s liberální výchovou, která si toho v životě moc odpírat nemusela a kterou nikdo neučil čelit těžkým překážkám. Pokud Kramerův film ještě dnes sklízí pozitivní ohlasy, pak díky tématu, které je v obecné rovině dodnes aktuální. Mimochodem, víte, kdo k vám jednou přijde na večeři? Především ale se na oblibě snímku podepsalo herecké obsazení. Hned tři ze čtyř hlavních aktérů patří do síně filmové slávy a je radost se na ně dívat. Pro Spencera Tracyho to byla důstojná tečka jeho dlouhé umělecké dráhy. K dané problematice by se dalo dodat, že i když to podle hollywoodských snímků nevypadá, rasově smíšené páry s výjimkou velkých měst východního pobřeží dodneška v Americe nejsou běžné. Celkový dojem: 80 %. (20.03.2013)

Stále aktuálny film. Predstavte si totiž situáciu. Žijete v Čechách alebo na Slovensku. Máte dcéru. A tá dcérka si privedie z ničoho nič k Vám ako rodičom Cigána. Chce si ho vziať a svadbu si nechce nechať vyhovoriť. Milujú sa ako hrdličky a Vy ako rodič ste nevychovávali svoje dieťa ako rasistu. Nedávali ste mu recitovať z Mein Kampfu a nekázali ste mu, že každý farebný je zločinec. A že pred takými je potrebné si držať odstup. Tak čo, pozvali by ste Lakatoša Stojku na večeru? Požehnali zasnúbeniu? S úsmevom na tvári s vedomím, že problémy budú, no ich láska všetko prekoná? Tento film presvedčivo skúma hranice slobodomyseľného presvedčenia, ktoré sa začínajú zatvárať na základe situácie vo vlastnej rodine. Hrany možného rasového odmietnutia partnera rodičmi sa tu síce obrusujú budovaním inej selekcie (vzdelanostnej - keď už má ten neger univerzitu a slušný post tak prečo ho vlastne neprijať, že?), no celok ukazuje skvele ešte minimálne tri ďalšie veci. 1. mužskú urazenú márnomyseľnosť a chýbajúcu schopnosť vcítenia sa samcov, 2. nenápadnú a efektívnu ženskú manipuláciu, 3. schopnosť mužov patetickým záverečným slovom vzbudiť dojem pána situácie. (06.10.2014)

Legendární drama od režisérské legendy, hrané legendami. Kupodivu dost značně přesahuje nejen v době svého vzniku očekávatelný první ideový plán - vlastně se s ním téměř úplně vypořádá během prvních dvaceti minut;) V tom zbytku sledujeme neméně zajímavou nadstavbu spočívající ve studii vztahů rodičů a dětí a toho jak naše životní zkušenosti ovlivňují naše nazírání na svět. Samo ztvárnění konfrontace liberálně vychovávajících rodičů s reálnými plody jejich "práce" by v takovéhle herecké sestavě bylo nesporně velmi zajímavým diváckým zážitkem. Ale ono je tu toho ještě mnohem víc, a Spencer Tracy tu září tak, že byste skoro dovedli pochopit, proč to madam Katharine s tím kvartálním alkoholikem tolik let táhla bez vyhlídky na změnu k lepšímu. Stanley Kramer a scénárista William Rose zaslouží za tohle svoje komorní dílo, v němž se jim několikrát povede vás zásadně zviklat, pokud jde o odhad konce, nejvyšší pocty. Přesto si neodpustím výtku vůči přece jen poněkud přehnanému idylismu v reakcích hlavních postav. Mohlo by to být ještě o něco realističtější - otázka ale je, jestli by to pak byl tentýž příběh. 90% za filmový zážitek par excellence. (25.09.2012)

90%. Mám rád pozitivním humorem zlehčená eticky kontroverzní témata, miluji šedesátá filmová léta a počátek éry postklasického Hollywoodu. Guess Who's Coming to Dinner je velmi energická komedie, která krásně ukazuje, jak se dříve hledaly problémy i tam, kde nejsou, a v kontextu dnešní doby trochu naznačuje, že mezirasová morální dilemata jsou i dnes považována za nutná k řešení, přestože už jde dávno (a vlastně vždycky šlo) o přežitek. Stanley Kramer je přes společenská dogmata expert a společně s inteligentním scénářem Williama Rose dokázali na pár metrech čtverečních (protože film je prakticky sitcom) brilantní konverzačkou bavit diváka téměř dvě hodiny. Tradičně perfektní Sidney Poitier, tradičně skvělá Katharine Hepburn, velmi překvapivý Spencer Tracy a můj osobní novohollywoodský objev Katharine Houghton, to jsou klíčové kvality, kterými se Guess Who's Coming to Dinner může chlubit. Navíc je kreativně a hravě zrežírován. Dnes už řekl bych kultovní film, který je zároveň vtipnou nadlehčenou konverzační komedií postavenou na skvělém scénáři, zároveň jemně a nenásilně moralizujícím "dokumentem" poskytujícím náhled na vlastní Já a (často zbytečná) dogmata, která se v nás skrývají, a zároveň ukázkou kvalitní filmařiny s encyklopedickým nádechem atmosféry postklasického Hollywoodu, období kinematografie, které mám ze všech nejraději. I guess it's goona be my new favourite comedy. (19.01.2016)

Jednoduchá vzťahová zápletka s problémom biely a čierny, ktorá však dala základ niečomu nádhernému a úžasnému. Málokedy sa stáva, že emotívny náboj a vlastne celá pocitová stránka filmu je vyskladaná len na majstrovskom hereckom umení a geniálnych dialógoch/monológoch. Ten kto napísal scenár si zaslúži nie oscara, ale zlatú bustu niekde na hlavnom námestí, každá jedna myšlienka je hodna vytesania do kameňa. Na záverečnú Tracyho reč nezabudnem nikdy v živote. (29.06.2016)