Kdo seje vítr

Mám slabost pro ty černobílé filmy, kde všechny postavy hrají jako z partesu a šaramantně si vyměňují komplikované repliky a bonmoty, v nichž jedna jemně vybroušená pointa střídá druhou dřív, než první dozněla, kde si hlavní hrdinové vzájemně vidí až do žaludku a zároveň se každý z nich pro sebe vědoucně a tajemně usmívá, a přitom nakonec vlastně každý odchází ze scény sám vlastní cestou a hvízdaje, jako by se nic nestalo, vesele i smutně smířený s tím, že na světě se nikdy nic tak docela nevyřeší a žádné vítězství není víc než fouknutí do hrsti peříček. *** Víte, ty filmy, které vás nechtějí přesvědčit, že lidé mohou i doopravdy mluvit jako na divadle a nebo že i naživo je můžeme zastihnout, jak předvádějí základní dilemata morálky a etiky či paradoxy a pasti demokracie v geometricky přesných scénách jako tanečníci světového baletu, a vy v to přesto doufáte a na chvíli šťastně přistoupíte na tu útěšlivou iluzi, že jsou mezi lidmi takové klenoty, znalé umění mluvit, chovat se a včas přicházet i odcházet jako v románech Dostojevského nebo Shakespearových hrách. *** Tenhle snímek je právě jednou z oněch šalebných, mámivých přehlídek z lidské společnosti, z oné velké a ve své podstatě neměnné Lidské komedie předváděné na vybraném případě v celém svém lesku i bídě tak svižně a bravurně, jak toho v reálu lidé právě nejsou nikdy schopni. Soudní případy bývají těmto dílům vděčnou příležitostí. *** Vědomý rozpor takto výsostně nastrojených představení o nátuře různě omezených lidí a z něj plynoucí zálibná ironie, s níž se kochají světem, mě vždycky dokáží nadchnout a rozradostnit. *** Přestože role jsou sehrány mistrovsky, a to nejen role dvou hlavních právníků, ale i přísedících a novinářů, tu a tam jsem pocítila, že některá řeč mohla být sepsána ještě přesvědčivěji a že nebyla tak pádná (byť projev byl úchvatný vždy), jak se nás film pokouší přesvědčit. Ale to je tak minoritní poznámka, že ji ani netřeba brát v potaz - to jen moje srdeční chlopně pocítily jemnou nedomykavost, ale ten šílený spektákl s bouřlivými a strhujícícmi výstupy byl pořádným prubířským kamenem. (24.01.2014)

Úchvatná rozepře Bible vs. racionální smýšlení. Coby zarputilý ateista a pragmatik mám zcela jasno, na kterou stranu se přiklonit. Nicméně to neznamená, že Kramerovo veledílo ve mne nebudilo zvědavost, jak se tento významný soudní proces týkající se evolucionismu nakonec vyvrbí a kdo hrdě obsadí post vítěze. Navíc, když jsou soudní líčení podepřena fenomenálními dialogy a bravurními postavami. Démon Fredric March místy bohužel přehrává, ovšem i tak předvádí impozantní kreaci. Nejjasnější hvězdou je však samozřejmě velikán Spencer Tracy se svým o něco autentičtějším vystupováním a moudřejšími výroky. Inherit the Wind nepochybně disponuje chytrým zpracováním o zajímavém úseku v moderní historii, jistým myšlenkovým přesahem a také odolností vůči zubu času. 80% (07.09.2021)

Vynikající soudní drama, které si i po 50 letech zachovalo veškerou aktuálnost (ano, je to skandální, ale v některých státech USA se Darwin dodnes vyučovat nesmí). Téma je to opravdu nesmírně zajímavé - jde o spor náboženství a vědy, víry a logiky. Obě strany jdou do boje s nesmírným zápalem, nicméně sympatie městečka, ovládaného fanatickým reverendem, se bezvýhradně přiklánějí k Bohu. Ani to by ale dnešním tvůrcům nezabránilo vykouzlit "nečekaný" závěr, který v lidech ukáže to nejlepší. Ale kdepak tady - kdo čeká tradiční americké klišé, bude příjemně překvapen... Skvělému obsazení kralují Tracy s Marchem, kteří naprosto ovládnou nejen soudní síň, ale i celý film. Navzdory tomu, že March působí jako zabedněný pánbíčkář, scénář z něj neudělal typického záporáka bez jakýchkoli kladných vlastností, nýbrž člověka, který se nechal příliš unést svým přesvědčením, takže pro něj nakonec máte celkem pochopení. Zejména křížové výslechy a rozhovory ústřední dvojice jsou absolutně strhující a argumentace drtivá. Jenže kdo seje vítr... Poselství filmu je jasné: ať si každý věří čemu chce, jen ať stejnou možnost nebere ostatním. Kdyby takhle uměli točit dneska! (05.01.2010)

Takmer dokonalú súdnu partiu rozohrali tvorcovia, keď pred seba postavili večne sporné, diskutabilné a hlavne pre mnohých (ako vidíme v diskusii) stále poburujúce otázky viery a vedy. Priaznivosť pre určitú z teórií, ktoré film rozvádza je, je pri hodnotení kvalít filmu, celkom irelevantná. Čo sa samotného filmu týka, ide o absolútnu špičku medzi filmami o súdnych procesoch. Zápletka a jej využitie je vyťažené do krajnosti. Dialógy a súdne súboje sú priam posvätne dokonalé a herecké výkony diabolský skvostné. Film stráca na tempe len v scénach mimo súdnu sieň, našťastie ich nebolo až tak veľa. 90%. (11.05.2009)

Pôsobilo na mňa osviežujúco, keď som si po mnohých rokoch mohol opätovne pozrieť film, ktorý som premiérovo videl niekedy pred maturitou. Nie je to film o "opičom procese", ani o Darwinovi. Je to film o tom, akú kľukatú myšlienku musia uraziť nové myšlienky pri prechode zadubenými mozgami. A je úplne jedno, či ide o bigotných katolíkov, ortodoxných Židov, alebo talibanských moslimov. Pritom si ani zďaleka nemyslím, že každá nová myšlienka znamená pokrok. Film bol výborný. Réžiou, skvelými hercami, brilantnými dialógmi alebo vtipnými sentenciami. Veľa ukázal, mnohé naznačil. Patrí u mňa do kategórie filmov, ktoré na rozdiel odo mňa, nestarnú. (30.11.2013)